S novinářem Kytkou o rozhovoru prince Harryho a Meghan: Rodina svádí boj o přízeň britské veřejnosti

Manželé ze Sussexu, princ Harry a vévodkyně Meghan, opustili Británii už před rokem. Vzdali se svých pracovních pozic v královské rodině. Ale proč se tak rozhodli, o tom víceméně mlčeli. Čekalo se, že v rozhovoru s americkou moderátorkou Oprah Winfreyové padnou tak závažná slova, že se to stane takovou rozbuškou?
Já myslím, že se to čekalo. Americká televizní stanice CBS pouštěla do Británie klipy z toho předtočeného rozhovoru a z nich bylo jasné, že rozhovor bude obsahovat lecjaká rozbušná prohlášení. Mimochodem, zdejší noviny psaly s dvoudenním nebo třídenním předstihem, že by se členové královské rodiny, pokud se budou dívat, měli schovat za pohovku studem. A když se blížil ten den nebo když bylo jasné, jaký je obsah toho rozhovoru, přirovnávala to zdejší média ke kulometné palbě, před kterou není úniku. Královská korespondentka BBC hovořila o tom, že není dále udržitelné, aby Buckinghamský palác zachovával bobříka mlčení, kterého na sebe v souvislosti s rozhovorem zatím uvalil.

V tom rozhovoru padla dvě hlavní obvinění. Prvním z nich byly otázky kolem psychického zdraví Meghan, která během pobytu v královské rodině, jak říkala, byla tak osamělá, že ji to dohnalo až k sebevražedným myšlenkám. Druhým výbušným momentem bylo obvinění z rasismu v královské rodině. Jsou toto překvapivá tvrzení, nebo se to tak trochu tušilo, vzhledem k tomu všemu, co už o královské rodině víme z minulosti a jaké skandály se občas objevovaly?
Myslím, že kdo sledoval celý vývoj toho romantického vztahu mezi Meghan Markleovou a princem Harrym od roku 2016, tak nebyl a nemohl být úplně překvapen. Pokud jde o rasistický postoj části hlavně britských médií, o tom se psalo jako o jednom z důvodů jejich odchodu už vlastně před rokem. Tedy když v únoru oznámili, že se stahují tedy z veřejného života v Británii. Pochopitelně nikdo nevěděl a nikdo nehovořil o tom, že by poznámky nebo dotazy a obavy, jaké barvy pleti bude Harryho a Meghan potomek, byly středobodem konverzace přímo v královské rodině, to ne. Ale o řekněme latentním rasismu čtenářů části britského bulvárního tisku a britské společnosti vůči Meghan Markle, o tom se hovořilo poměrně často a nebylo to nijak překvapující. Ta zmínka o jejích zdravotních problémech a myšlenkách na sebevraždu, ta myslím část britské veřejnosti šokovala.

A řekl bych, že pokud uslyšíme něco z Buckinghamského paláce a pokud Buckinghamský palác bude ochoten k nějakým krokům do budoucna, tak se soustředí právě na psychické zdraví jak zaměstnanců toho státního aparátu, tak i členů královské rodiny. I když je nutno dodat, což vlastně při pohledu zvenčí to není úplně patrné, že v tom vztahu mezi Meghan a princem Harrym jaksi chybí dvě úplné rodiny. Princ Harry vyrůstal hlavně pod vlivem svého otce a také pod vlivem soukromých škol a svých vychovatelek. Matka zemřela, když byl poměrně mladý.

Ani rodinné zázemí Meghan Markleové nebylo úplně ideální. Tím spíše se ani jeden z nich v okamžiku nějaké vážnější životní krize a duševních problémů neměl na koho obrátit. Tím více pro ně byla ta situace svízelná.

Právě princ Harry a princ William přinesli do královské rodiny vůbec pozornost k tématu mentálního zdraví, psychických onemocnění. Od té doby to i britská média vzala více za svou věc. Není to svým způsobem paradox, že právě toto je ten aspekt, ve kterém královský pár tak trpěl?
Určitě je to jeden z vícero paradoxů, které se během toho dvouhodinového rozhovoru objevily. Byť princ Harry to může zdůvodnit tím, že on sám jako dnes už bývalý patron jedné z charit, které se zabývají a propagují duševní zdraví, vlastně dal veřejnosti lekci, jak lze o tom citlivě a přiměřeně hovořit a zvyšovat veřejné povědomí.

Když se podíváme na oficiální reakci Bílého domu se ve Spojených státech, tak mluvčí Bílého domu právě hovořila o tom, jak je prospěšné, že se Meghan Markleová nebála a byla otevřená, pokud šlo o její psychické rozpoložení a osobní důvody, které ji vedly k opuštění královské rodiny.

Když se ještě vrátíme k tomu obvinění z rasismu, princ Harry ani vévodkyně Meghan neupřesnili, o kterého člena rodiny mělo jít, kdo pronesl slova o barvě pleti jejich ještě nenarozeného dítěte v tu chvíli. Padlo v britských médiích na toto téma cokoliv podrobnějšího?
Myslím, že zatím ne a popravdě řečeno, nezaznamenal jsem nějakou větší zvědavost nebo pátrání. Leckteré ty kritické výroky prince Harryho a ta jeho část rozhovoru směřovaly proti princi Charlesovi. Ale bylo by nespravedlivé právě jeho podezřívat. Navíc v Británii se spíš hledá rodinný kontext pro celou tu zmínku o barvě pleti. Někteří uvádějí, že pokud neznáme obsah celé té konverzace, tak je poněkud nespravedlivé svádět to rovnou na rasismus. Že není nic divného, když prarodiče bádají a zkoumají a ptají se v úzkém rodinném kruhu, komu se to vnouče, vnučka bude více podobat. A pokud je součástí toho i barva pleti, tak není z toho kontextu úplně zřejmé, že to bylo míněno vyloženě rasisticky. I když připomeňme, že část britského tisku, část britské veřejnosti latentně rasistické názory zastává.

Ty jsi zmiňoval, že zásadou královského paláce je nikdy se k ničemu nevyjadřovat, nereagovat, vlastně vyčkávat a mlčet. Je to možné, že tentokrát se královská rodina zachová jinak, i po těch výzvách veřejnosti? Nastal čas k tomu, aby se zachovala jinak?
Není to úplně vyloučené, byť by to bylo značně neobvyklé. Protože jak Meghan, tak princ Harry jsou v tuto chvíli soukromými osobami, které nepatří do toho pracovního týmu Buckinghamského paláce. Ono je to velice obtížné, protože v tom rozhovoru bylo patrné, jak snadno se prolínají ty dvě rodiny. Ta soukromá, která se odehrává za čtyřmi zdmi těch paláců. A ta institucionální, protože královská rodina je součástí nepsané britské ústavy a její členové mají různé povinnosti, které jsou v demokratických zemích pod stálou veřejnou kontrolou například parlamentu a pochopitelně i médií.

Já bych řekl, že pokud Buckinghamský palác přijde s nějakým prohlášením, bude se týkat spíše institucionální části, vlastně těch obav nebo té kritiky, která zazněla. Umím si představit, že v rámci Buckinghamského paláce a vlastně všech zaměstnanců budou zavedeny nějaké kurzy ohledně duševního zdraví. Že se zavedou kurzy, které se týkají lepšího vzájemného chování jako krok k nápravě. To jsou mé zkušenosti z práce v jiných britských institucích, které na podobné situace reagovaly.

Jaké reakce to všechno vyvolává u britské veřejnosti?
Britská veřejnost jako celek má momentálně starosti sama se sebou. Podobně jako jinde v Evropě a ve světě ochromuje společenský a veškerý jiný život pandemie koronaviru. A řekl bych, že na ten rozhovor a jeho dopady je nutné se dívat i prizmatem toho, jaké jsou běžné a každodenní starosti. Pochopitelně republikánská část britské veřejnosti ten rozhovor bere jako další důkaz, proč by bylo dobré a správné monarchii co nejrychleji zrušit a nastolit nějaký jiný ústavní pořádek. Ale popularita britské monarchie právě v době pandemie je poměrně vysoká, stejně jako osobní popularita britské královny. První průzkum, který se objevil v souvislosti s rozhovorem, byl pořízen, nutno dodat, ještě předtím, než se v Británii včera večer odvysílal jeho celý obsah. A britská veřejnost je v něm na straně establishmentu. Sedmačtyřicet procent respondentů v tom průzkumu podpořilo královnu, která zastává názor, že o rodinných věcech se na veřejnosti nemá mluvit. Asi jedenadvacet procent Britů bylo na straně Meghan a Harryho, že je správné o těch věcech hovořit veřejně.

Už jsi zmiňoval roli britského tisku. Princ Harry a jeho žena Meghan si stěžují, že od počátku se k nim, především k Meghan, chová britský tisk nespravedlivě. Když se na to díváš očima novináře, je toto oprávněná výhrada? Opravdu se objevovaly až podpásové útoky?
Do určité míry to pravda je. Britští novináři z bulvárních listů mají rádi určitá schémata a stereotypy, do kterých mohou napasovat své titulky. A když se podíváme na ty první měsíce života Meghan Markleové tady v Londýně, ten narativ byl vytvořen tak, že vlastně ta správná dobrá princezna je vévodkyně z Cambridge, manželka prince Williama. A ta stále protestující, nespokojená a obtěžující své okolí je Meghan. Tento narativ se s nimi táhl celou dobu. Včetně porovnávání podobných situacích, za kterých vévodkyně z Cambridge byla chválena a vévodkyně ze Sussexu naopak kritizována. Ale nutno dodat, že ta britská média, mohu-li to tak říci, krmí poptávku britské veřejnosti. Je to tak trochu „Hlava 22“, protože ti samí lidé, kteří dnes vyjadřují ve svých běžných rozhovorech sympatie s Meghan Markle, jsou ti, kteří si chodí kupovat ty senzační titulky a bulvární noviny. A ukájí svoji zvědavost na těch palcových titulcích, které ji kritizují. Takže ono je to v tomto ohledu komplikovanější. V tom rozhovoru zazněla ještě druhá poměrně zajímavá věc z novinářského pohledu - jak komunikuje královská rodina s médii celkově. Ukázala, že někteří členové královské rodiny nemají rádi, když někdo nový začne být populárnější než oni sami. Je tam zajímavý moment, kdy se Oprah Winfreyová ptá prince Harryho na to, kdy se to všechno otočilo. A on říká, že po jejich úspěšném turné v Austrálii a v Pacifiku, kdy tamější veřejnost přijala ten pár velice příznivě a spontánně.

A princ Harry udělal takovou paralelu s tím, že podobně se v krizi ocitl vztah jeho otce s princeznou Dianou, když tam byli na turné někdy v roce 1980.

Princ Charles a část rodiny to tehdy nesli velice nelibě, že princezna Diana byla mnohem populárnější a přívětivěji přijímaná než následník trůnu princ Charles.

V některých ohledech se trochu zdá, jako by britská rodina opakovala některé už historické momenty. Třeba ten, jakým způsobem byla Meghan Markle vnímána, když přišla ze Spojených států. To je přece také věc, která se už objevila v britské královské rodině, když si členové britské rodiny přivedli ve dvou případech americké manželky. Dokáže se britská rodina vymanit z těch svých vlastních stereotypů a svých vlastních klišé? Dokáže je překonávat?
Na začátku to vypadalo, že ano. Oba v tom včerejším rozhovoru hovořili, jak byli přátelsky přijati v prvních týdnech a měsících, jakou pohádkovou svatbu zažili a jaké ty první dny nebo týdny byly pro ně pro oba příjemné. Ale já bych neřekl, že to je otázka, zda se dokáže vymanit. Princ Harry tam mimochodem také velice pozitivně hovoří o své vlastní výchově a o tom, jak byl veden k tomu, aby neměl žádné předsudky vůči komukoliv kvůli jeho barvě pleti nebo náboženskému vyznání. A říká, že on sám byl vlastně ve velkém šoku, když si pak četl, že pro část britských médií a jejich čtenářů je etnický původ jeho manželky problémem nebo terčem posměchu a nějakých předsudků.

Já bych neřekl, že britská královská rodina, pokud jde o její vnitřní výchovné procesy, žije v nějakém zajetí. Spíše jde o to, nakolik jednotliví členové, možná jako v každé rodině, dokáží snášet úspěch nebo přízeň publika, pokud se v té rodině objeví někdo populárnější. A jak zvládnou manipulovat média, aby se, vrátili co nejrychleji v žebříčku popularity na čelo. Protože to vyplývá z jejich ústavního místa. O tom Princ Harry taky mluví.

Takže jsme možná svědky toho, možná hodně zjednodušeně, že se spíš vyřizují účty uvnitř té rodiny, než že by si „vévodové ze Sussexu“ měřili účty s korunou jako s institucí?
Spojovací nit toho rozhovoru byla, že ty dvě polohy jejich existence a jejich odchodu nelze úplně oddělit nebo oddělovat, protože jsou součást. Vlastně každý člen královské rodiny je současně zaměstnancem koruny jako instituce, byť za to přímo nepobírá plat. A současně je v nějakém příbuzenském vztahu k některému z dalších členů. Bylo také patrné a stojí za to připomenout, že když hovoříme o tom generačním odkazu, bylo zcela evidentní, že Meghan Markleová jako americká herečka přišla do prostředí královské rodiny, především jako instituce, zcela nepřipravená. Bez jakéhokoliv brífinku, bez jakéhokoliv školení. A je otázkou, zda jí ho měl zajistit princ Harry, Buckinghamský palác jako instituce, princ Charles, nebo zda ona sama měla být aktivnější. Je tam pasáž, kdy říká, že před svatbou musela googlovat text britské hymny, aby ji byla schopná v tom slavnostním okamžiku zazpívat a další podobné věci. Pokud vezmeme královskou rodinu jako ústavní instituci, tak tam asi je, jak říkají Britové: „velký prostor k dalšímu zlepšování, jak přivítat nové členy.

Jak moc může, Ivane, podle tebe ten rozhovor i celá ta roztržka v královské rodině poškodit samotnou královnu? Může se to nějak odrazit na jejím vztahu s britskou veřejností?
Já myslím, že vzhledem k době, kterou je na trůně, a svým osobním ctnostem i věku zůstane mimo ten hlavní spor. I když sama bude cítit odpovědnost za to, aby se ty kritizované věci nějakým způsobem napravily. Ale neočekávám, že jí osobně by se ten spor nějak dotknul. Spíše si myslím, že si budou mít co vyříkávat otec a bratr prince Harryho mezi sebou. To bude případně veřejnost zajímat. Mimochodem z té první reakce oficiálních míst bylo potvrzeno, že pokud bude nějaká reakce na ten rozhovor, tak bude koordinovaná jak z Kensingtonského paláce, sídla prince Williama, tak z Clarence House, kde sídlí následník trůnu, princ z Walesu, tak z Buckinghamského paláce. Že se budou snažit dodržet jednotnou reakci.

Už jsi zmiňoval, že královna, jako osoba v čele britské koruny, klade akcent hlavně na kontinuitu a dlouhodobý klid, na to, aby byla skutečně symbolem národní jednoty. Vnímají ji v tuto chvíli Britové jako jednotící prvek, který je spojuje?
Když se ohlédneme, čím Británie prošla během posledních 12 měsíců, tak určitě ano. Vystoupila s několika veřejnými projevy, které měly dodat Britům optimismus a víru v to, že se ty zdravotní a pandemické potíže podaří rychle překonat.

Sama šla příkladem v té očkovací kampani, kdy se během dvou týdnů i s princem Filipem nechali naočkovat. A to jsou věci, které Britové vnímají velice pozitivně, jak ta slova, tak ty činy. A řekl bych, že v tomto ohledu je skutečně jednotící. Ona má výhodu proti, řekněme, republikánským ústavním systémům, že nemusí mít žádnou ideologii. Zemi nebo své poddané a priori nerozděluje tím, že by byla příliš doleva, nebo příliš doprava. A může se věnovat těm věcem ve veřejných projevech, které lidi spojují. Na druhou stranu, pokud se Britové pyšní tím, že nepotřebují ke svému sjednocení ideologii v čele země, ale že jim stačí důvěra v rodinu a v rodinou toleranci a v rodinné vztahy, shodou okolností se ukazuje, že ne všechny rodiny jsou plně funkční.

Je ten rozhovor pro královnu a britskou korunu skutečně tak dramatickou událostí, jako by se mohlo zdát při pohledu do médií? Tomu rozhovoru se věnuje extrémní pozornost. Otázka je samozřejmě, čím to je dané v dobách pandemické krize, kdy všichni sedí zavření doma. Je to, co zaznělo, tak zásadní z hlediska osudu královské rodiny? Neprošla v minulosti vážnějšími bouřemi?
Určitě prošla vážnějšími krizemi a vážnějšími bouřemi, když abdikoval ve 30. letech strýček královny Alžběty II. princ Edward VIII. kvůli svému vztahu s americkou herečkou. Tehdy se monarchie ocitla na hraně.

Ocitla se také ve větší krizi počátkem 90. let, kdy se veřejně rozcházeli a veřejně si vyřizovali účty následník trůnu princ Charles a jeho manželka princezna Diana. Z čistě ústavního pořádku, princ Harry je momentálně až sedmý v nástupnické linii. Jeho expozice vůči ústavnímu pořádku není zdaleka tak velká jako v těch dvou případech, o kterých jsem hovořil. Nicméně je to nepříjemné, protože britská monarchie velice dbá na to, aby dokázala držet prst na tepu veřejného mínění. A jakýkoliv výkyv nese královská rodina velice nelibě. Hlavně proto, že královna a její nejbližší okolí cítí pochopitelně velkou odpovědnost za ten institut, který se zrodil dávno předtím, než byl svět propojený internetem a veřejné mínění se formovalo na twitterových účtech a na sociálních sítích.