Do dětského domova v Dolních Počernicích se dostávají většinou děti ve věku kolem deseti let. Vychovatelé se snaží navodit vánoční atmosféru co nejvíce podobnou té, která panuje v úplných rodinách.

„Vánoční oslavy se vždy snažíme udělat co nejvíc jako v rodině. To znamená tradiční jídlo, výzdoba, zpěv koled, pouštíme lodičky ze skořápek, krájíme jablíčka a házíme pantoflí,“ přiblížila průběh svátků vychovatelka Simona Patočková. Podle ní některé děti, které na Vánoce zůstávají v domově a netráví čas s rodinou jako ostatní, bývají trochu smutné, ale nedávají to najevo. „Ty děti jsou už otrkané a zvyklé,“ doplnila.

Přání, které děti z dolnopočernického domova mají, jsou různá. Některé by chtěly pod stromečkem najít bundu, kytaru nebo sluchátka, které jim můžou zajistit sponzoři nebo sbírka Strom splněných přání. Jiné si přejí například zdraví, štěstí a lásku. Na tato přání jsou však sponzoři krátcí.

Čtyři procenta sirotků

Dlouhodobě se uvádí, že v dětských domovech jsou čtyři procenta oboustranných sirotků, tedy dětí, které přišly o oba rodiče.

„Já jsem tady v domově v Dolních Počernicích třiadvacet let a za celou tu dobu jsem zažil dva oboustranné sirotky. Všechny ostatní děti mají rodiče, kteří se o ně většinou nedostatečně starali, případně byli nemocní, a nemohli tak o své děti pečovat. Máme tu i rodiče, kteří jsou ve vězení ve výkonu trestu. Nicméně! Aby byl zachován kontakt s rodinou, tak pravidelně odjíždí nějakých 70 % dětí alespoň jednou za dva týdny k rodinám. Dvě děti se naopak s rodiči potkat odmítají,“ popsal situaci v dětském domově ředitel Martin Lněnička.

„V celé společnosti je předpoklad, že když na Štědrý den nejsme se svými nejbližšími, tak je to to nejhorší, co se může za celý rok stát. Když se nad tím ale zamyslíme a použijeme rozum, tak zjistíme, že to tak vůbec není,“ komentoval Lněnička.

Iva Vokurková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít