Bez Evropské unie se staneme kořistí Ruska nebo Číny, míní herec Bohumil Klepl
Patří mezi nejvytíženější herce. Hrál v řadě filmů i seriálů, na některé by raději zapomněl. Sám se nejlépe cítí na divadle. Diváci si Bohumila Klepla spojují zejména s komediálními rolemi. Rád by získal roli „velkého soudruha“, ovšem na zpracování reálného pohledu na socialismus podle něj stále nemáme dostatečný časový odstup, říká v rozhovoru s Barborou Tachecí na Českém rozhlasu Plus.
„Mám o Evropskou unii strach. Bojím se toho, že by se mohlo tohle uskupení států rozpadnout. Brexit vnímám jako první článek toho všeho,“ obává se herec Bohumil Klepl. „Naše maličká země by se bez onoho západního dohlížitele mohla stát lehkou kořistí dohlížitele východního.“
Nemá přitom na mysli jenom Rusko, z něhož pochází. „Přidává se k němu i Čína. Ta bude v budoucí politice výrazně ovlivňovat světové dění,“ dodává. „Nepůjde to ale jako v srpnu 1968. Svět je dnes jinde.“
K útokům na menší země tak budou velmoci využívat především kyberútoky a vliv sociálních sítí. „Občas sleduju politiky, co tam plodí. A je mi z toho zle,“ komentuje kampaně na sociálních sítích.
Andropauza
„Jsem v mužském přechodu,“ říká o sobě herec. „Muži o tom neradi mluví, ale já to rozjel i v divadle. A zjišťuju, že za mnou chodí někteří muži, abych jim poradil, co s tím.“
Mužský přechod, odborně andropauza, je období, které se mimo jiné vyznačuje sníženou sexuální touhou. „Začal jsem najednou se ženami mluvit úplně jinak. Křivdil jsem jim. Dnes si jich vážím. A jsem schopen s nimi mluvit stejně jako s muži. Dřív, když jsem hovořil se ženou, tak v tom byly nějaké postranní úmysly,“ přiznává.
„V téhle poslední fázi svého života bych dokonce chtěl začít hrát i vážné divadlo. V jedné vážné hře už hraju,“ svěřuje se. „Lidi z toho jsou trošku rozpačití, když mě vidí hrát ve vážné hře. Někteří tomu tak trošku nerozumí. V životě jsem se ale naplácal nesmyslů strašně moc. Už ze sebe nemusím za každou cenu dělat šaška.“
Velký soudruh
„V dobrém filmu nebo hře z období socialismu nesmí být jenom samé chichi a chacha, ale stejně tak celá ta léta nemůžete líčit jako jednu velkou tragédii,“ vytýká Klepl hlavní nedostatky dosavadní tvorby týkající se života před listopadem 1989.
„Musí v tom být i kapka nostalgie. Pro lidi, kteří to tak vnímají. Měli se vlastně docela dobře a jednou za týden si zanadávali u piva.“
V seriálové tvorbě se tomuhle konceptu přiblížil seriál Vyprávěj. „Netvrdím, že to bylo veledílo, ale jsou tam momenty, kdy i já si vzpomenu, že to tak opravdu bylo. Na to, abychom tohle téma dokázali pořádně uchopit, ale asi potřebujeme mít ještě větší časový odstup,“ říká.
Jeho snem je zahrát si roli velkého soudruha. „V přeneseném slova smyslu mi tu šanci dala Eva Holubová, která bude režírovat Revizora. A nabídla mi roli hejtmana, který je pro mě synonymum největšího soudruha. Dvakrát jsem hrál Chlestakova. Konečně jsem dozrál nejen věkově do role hejtmana. A budu ho hrát s chutí právě jako velkého soudruha,“ těší se Klepl.
Pomíjivá sláva
Přestože Bohumila Klepla vytěžuje zejména divadlo, známý je také z televizních obrazovek. V nich se postupně objevil v přibližně dvaceti seriálech.
„Měl jsem pocit, že moje velké herectví v Divadle Na Zábradlí nikam nevede a nikdo mě neoceňuje. Tak jsem se vrhnul na tu šílenou seriálovou tvorbu,“ vzpomíná herec známý například ze seriálu Přístav.
Bohumil Klepl: U politiků v televizi vypínám zvuk. Jejich mimika, bez nutné vaty, vám hodně řekne
Číst článek
„Je to něco strašného. Občas to vidím, když to opakují. Tohle s herectvím nemá vůbec nic společného. Někdy se za to i stydím. Prostě jsem v jeden okamžik podlehl tomu měšťáckému pocitu, že potřebuju být o trošku víc slavný. Ale jak jsem starší, tak mě to přešlo,“ přiznává.
A naráží tak na jeden z problémů, se kterým se divadelní herci potýkají: „Aby na vás lidi chodili, musíte být známí. Čím víc jste vidět, tím víc na vás jdou. Nejde o kvalitu.“
„Nakonec ale stejně dojdete k tomu, že základem je talent od Boha. A to, jestli na pódiu vyzařujete nějaké fluidum. Když to tam je, tak je úplně jedno, co hrajete. Je to zázrak a my jako diváci se na to užasle díváme,“ uzavírá Bohumil Klepl.
