Stanice Českého rozhlasu Radiožurnál a Plus představují jednotlivé lídry a lídryně všech stran a hnutí, které se přihlásily do říjnových sněmovních voleb. Je jich celkem 31 a Český rozhlas chce voličům pomoci vyznat se v jejich programech. Patnácté je podle losu na řadě hnutí Řád národa - Vlastenecká unie. Zastupuje ho předseda Josef Zickler.

Praha 11:48 22. září 2017 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Začneme ekonomikou. Vykazuje velmi dobré tempo růstu, zkrátka daří se nám. Co by v takové době měl stát dělat především?
V době ekonomického růstu by se stát měl zaměřit především na ty oblasti, které občany nejvíce pálí. Myslím, zaměřit se především na naši budoucnost. Budoucnost máme v našich rodinách, našich dětech, ve školství. A to nejcennější, co máme, je ve své podstatě naše zdraví.

V době ekonomického růstu bychom měli ustoupit od všech tendenčních věcí, které politikům přináší body, a věnovat se tomu, aby naše zdravotnictví bylo na úrovni. To znamená, abychom se už s konečnou platností vyhnuli tomu trapnému společenskému dohadování o platech středně zdravotnického a nelékařského personálu. Abychom se opravdu dostali na úroveň vyspělých evropských států. Můžeme žít spokojeným životem, ale jedno oznámení lékaře, že máme špatný zdravotní stav, nám dovede zhroutit všechny naše životní představy. Další věcí je určitě školství, kam by mělo jít také hodně peněz.

K tomu se dostaneme. Tedy investice do budoucna.
Všechno - budoucnost, školství, rodina.

Podotázka ještě k té ekonomice. Co bychom v takové době dělat neměli?
To je asi to, co už jsem řekl. Věnovat se tendenčním věcem, aby politik s nějakým předstihem získával voličské body.

Co tím máte konkrétně na mysli?
Co tím mám konkrétně na mysli? Dělat populistické věci. Já neumím stavět vyhřívané cyklostezky. Věci, které jsou zbytečné.

Někdo u nás staví vyhřívané cyklostezky?
To je příklad, nadnesená věc.

Buď odvedeš službu státu, nebo si to zaplať

Zajímá mě ještě váš pohled na zdravotnictví. V jaké je kondici a co bychom případně měli udělat pro jeho zlepšení? Je to třeba to, že by se přidalo na platech sestrám a lékařům?
Naše zdravotnictví je na velice, velice vysoké úrovni. V první řadě bychom tuto úroveň měli udržet, to je ad jedna. Ad dva: problém našeho zdravotnictví je postavené v sektoru mnoha pojišťoven. Představuji si, že zdravotnictví by mělo mít jednu státní pojišťovnu a pak pojišťovnu na nestandardní výkony. Měli bychom se tohoto problému zbavit, to znamená dobře si zaplatit doktory, sestry. A pak další věc - odbourat společnosti, které na zdravotnictví parazitují.

Problém zdravotnictví je to, že to nesmí být především byznys. Vezměte si dodavatelsko-objednatelský vztahy. Začněme u farmaceutických firem, pokračujme přes dodavatele různých technologií a přes další věci. První by tam měl být pacient, ale potom ta odborná péče.

A co odchod lékařů do zahraničí, ten se dá zastavit jak? Právě těmi vyššími platy?
Není to jenom o vyšších platech. Máme program provázaný do všech směrů. To znamená, že když narazíte na tuto otázku, tak já se musím přesunout úplně někam jinam, a to do školství. Budeme se bavit o školství, hrazeném vysokém školství a hrazeném státem. Tam si myslím, že je velice nezdravý systém.

Necháme doktora vystudovat a i když mu nabídneme možná odpovídající peníze, tak nám odejde do zahraničí. Lidé, kteří studují čistě za peníze státu, by státu měli peníze vrátit formou protislužby. Dostali by, řeknu to postaru, umístěnku na určité místo, kde by si měli odpracovat něco, co do nich stát investoval. Pokud by s tím nesouhlasil, navrhujeme, aby se u něj přešlo na systém placeného školství. Vyber si - buď odsloužíš investované peníze z našich daní státu, nebo si to zaplatíš sám.

Se zavedením školného na vysokých školách byste tedy za určitých podmínek neměli problém?
To je přesně to, aby si člověk mohl vybrat. Buď odvedeš službu státu, nebo si to zaplať. To je jediná podmínka, která je.

Když už jsme se pustili do školství, co chybí českému školství? Je to třeba více učňů?
Českému školství chybí jedna základní věc. Školství žije svým vlastním životem, hlavně soukromé školství, a chrlí studenty podle zájmu těch studentů, ne podle potřeb společnosti. Nejvíc, co nám chybí, je ve své podstatě regionální odborné školství. To znamená školství vedené majiteli, společnostmi, subjekty, které si ve své podstatě vychovávají lidi, které pak následně sami zaměstnají. To je ideální stav. Dneska soustružníka neseženete, za chvilku nebudete mít instalatéra, nebudete mít nikoho. To je podle mě největší problém.

Vychovat lidi, aby chtěli bránit svoji vlast

Jaké nedostatky má Česká republika v bezpečnostní oblasti? Ptám se na to, jestli existuje nějaké nebezpečí, proti kterému nejsme podle vás dost chráněni.
Musíme si říct, o jaké bezpečnosti se bavíme. O obraně státu nebo vnitřní bezpečnosti proti kriminálně-závadovým osobám, proti trestné činnosti?

Můžeme to rozdělit na vnitřní a vnější bezpečnost.
Můžeme to rozdělit na vnější a vnitřní. Problém, co se týče obrany státu, je politická vůle. Politická vůle v tom, aby politici řekli, že musíme mít vlastní obranný mechanismus. Moc se o tom nemluví, ale byla to jedna z přistupujících podmínek do společenství NATO. Ve chvíli, kdy politici řeknou 'Ano, musíme si budovat svoji obranu', tak musí přijít odborníci, už ne politici, a dát systém armády, který bychom měli mít.

Druhým největším problémem, možná ještě větším, je vychovat lidi k tomu, aby vůbec chtěli bránit svoji vlast. Jde o hodnoty, které jsou v nás, to znamená morální. Aby vůbec měli chuť pro to něco udělat, aby byli připraveni ne položit život, ale dát do toho třeba peníze, čas nebo svoji práci.

Ano, to je součást vašeho programu, o kterém budeme mluvit za chvíli. Mě teď spíš zajímá, kde vidíte hrozby? Jestli to může být třeba kybernetický útok, pokud nám hrozí, jsme na něj připraveni?
Nedovolím si to takhle říct a neměl by si to dovolit říct žádný politik, protože jsou tam odborníci. Já se nemohu vyjadřovat k vševojskové armádě, k jejím počtům a ke všemu. Myslím, že tam musí přijít odborníci.

Všichni jsme si rovni

Proč se nám nedaří výrazně zlepšit poměry v oblastech, kde žijí takzvaně sociálně nepřizpůsobiví občané?
Pojem sociálně nepřizpůsobiví občané jsme si vytvořili. V této společnosti, říkejme demokratické společnosti, jsme si všichni rovni před zákonem. Máme stejné povinnosti a stejná práva.

Problém je v tom, že jsme si tyto lokality vypiplali tím, že nechceme řešit jejich problém. Ještě bych to řekl jinak. Jak jsem říkal, je potřeba být rovně před zákonem a zrušit veškeré integrační programy. Jsme si všichni rovni, máme stejná pravidla, a když se podle nich budeme řídit, tak se těmto lokalitám a tomuhle problému vyhneme.

Jako teorie to zní velmi dobře, ale prakticky víme, že to nefunguje a že je určitá část lidí, se kterými je zkrátka problém nebo mají problém se společností.
Nikdo jim zatím, pane redaktore, nevyzkoušel stanovit rovné podmínky. Nikdo. Když budete vychovávat své vlastní dítě, když mu nenastavíte pevný režim, tak ať je mu osm, deset, dvanáct, patnáct nebo šestnáct, tak musí mít nějaký režim, kam ho pustíte.

My jsme ten režim nikomu nenastavili, pořád uhýbáme tak, abychom se nedostali do střetu s nějakými problémy. Je to tendenční chování politiků, snaží se vyhnout problému: 'Já si prostě svoje čtyři roky odsloužím, přidám někomu korunu, z mých peněz to nejde, jde to z peněz daňových poplatníků, a vyhnu se problému'.

Hrozba terorismu existuje, ale přeceňuje se, říká předseda Zelených Matěj Stropnický

Číst článek

Považujete za varující, že Česká republika nezreformovala svůj penzijní systém?
Daleko varující je, kolik peněz z mandatorních výdajů dáváme na sociální oblast. Ono to je všechno propojené. Když se budeme bavit o tom, že nejvíc se nakládá na záda lidem, kteří jsou aktivní a pracují. 'Budeš pracovat déle, my ti ještě zvedneme tohle to, uděláme ti tohle to, budeš platit z tohohle toho.'

Ale nikdo se nekouká na druhou výdajovou část neproduktivních výdajů státu, kdy se dostáváme do oblasti, že platíme různé příspěvky, různé podpory. Vezměte podporu na bydlení a zjistíte, že dneska i úředníci ví, že podporu na bydlení vyplácí v neúměrných částkách a že z toho žije určitá minorita lidí, která žije na základě chudoby, a oni z toho bohatnou. A státní úředníci nemají sílu nebo nemají politickou vůli k tomu, aby tomu zabránili.

Ale potřebu reformovat penzijní systém nevidíte.
První reformou je šetření v sociální oblasti jako takové a přesunutí peněz směrem k lidem, kteří si je zaslouží, kteří pracovali, odváděli státu nebo z vyšší moci pracovat nemohli a stejnak si příspěvky zaslouží.

Jak se díváte na otázku, zda by Česká republika měla stavět další jaderný reaktor? Budeme potřebovat víc energie z jádra?
Myslím, že ano.

Jednoznačně ano?
Ano. Nejsem odborník, ale myslím, že ano.

Měla by Česká republika nebo státní rozpočet podporovat sport a fyzickou aktivitu občanů víc než v současné době?
Určitě by měla podporovat sport, ale sport jiný, než si představujeme. Dokonce si dovolím říct, asi mi nikdo nebude moc tleskat, že na úkor vrcholového sportu podporovat sport výkonností, ale v oblasti hlavně trenérské a instruktorské základny.

Lídr strany Rozumní: Stát říká, že tu máme 12 uprchlíků. To napočítáte, když vyjdete před rozhlas

Číst článek

Vezměte si, že tam, kde končí školství, nastupuje na jeho místo dobrý trenér, ať fotbalový nebo jakéhokoliv jiného sportu. Supluje jak školu, tak rodinu a vychovává mládež dál. Nevymyslel jsem nic nového. Vezměte si, na základě čeho byl postavený Sokol.

Takže ano, podporovat, ale podporovat instruktorskou a trenérskou základnu výkonnostního sportu především mládeže jako takové. A když se vrátím k našim původním hodnotám jako tradiční rodina, tak bych se ji nebál podporovat - rekreační sporty a tyto věci, které rodiny stmelují a vznikají nějaké mezigenerační vztahy.

Česká republika je členem Evropské unie. Teď z osmadvacetičlenného klubu odstupuje Velká Británie ve světle brexitu. Váš názor? Měli bychom se snažit víc přiblížit Evropské unii, anebo se naopak vzdalovat?
Ten názor je daný. My jsme možná jediná z těch, dalo by se říct, typicky konzervativních nacionalistických nebo vlasteneckých stran, která tvrdí, že bychom v současné době neměli odcházet z Evropský unie ani to požadovat. Protože Evropská unie si za každou cenu bude chránit svoje investice, které sem dala formou dotací a všeho. Měli bychom změnit podmínky. Neměli bychom se přibližovat, ale mělo by dojít k obnově toho, co jsme zrušili.

Nejsme soběstační v mnoha oblastech a to bychom měli začít budovat znovu tak, abychom si tu pozici vůči, nebál bych se říct skomírající Evropské unii, nějakým způsobem upevnili a vytvořili si reálné podmínky k tomu, abychom pro ni byli ne rovnocenným partnerem, ale abychom mohli říct: ‚Přátelé, toto ano, a toto ne.‘

Manželský vztah svůj smysl měl a má

Teď je čas na konkrétní body z vašeho programu. V programovém prohlášení voláte po návratu ke klasickým rodinným hodnotám. V čem podle vás spočívají?
Klasická rodinná hodnota je přesně ta mezigenerační. Řeknu příklad, protože všechny vyjmenovat nemohu. Vezmu jako příklad mezigenerační solidaritu. Máme své babičky, dědečky, své stařečky a kolik nám na ně zbývá času? Máme podle mě LDNek (léčeben dlouhodobě nemocných - pozn. red.) a různých domů seniorů skoro nejvíc v Evropě a chybí právě ta mezigenerační solidarita. To je ta odpovědnost vůči lidem, kteří nás vychovali. Další věcí je vztah k mládeži. Vrátit se k tomu, že rodina byla jeden celek, vrátit se i k tomu titulu sňatku a všeho, prostě důležitých věcí, které jsou.

Píšete o návratu ke klasickému rozdělení rolí muže a ženy.
Ano.

To jest?
Muže a ženy? To znamená, aby otec byl otcem ve své rodině. Aby matka byla, ale neznamená to, že matka musí stát u plotny. To bych si nedovolil. Nebráním se emancipaci žen a jejich vstupu do politiky. Také jsme jedno z mála hnutí - možná jediné hnutí -, jehož členská základna má přes 60 procent žen, a to i ve funkcích.

Už z toho našeho pohledu je vidět, že ženy nestavíme k plotnám a úklidu. Bylo to míněno tak, že nejsme příliš nakloněni věcem, co se týká adopce dětí homosexuálními páry a podobně. Prostě návrat ke klasické rodině, ale i k tomu vztahu. Mladí lidé dneska od manželského vztahu utíkají, poněvadž je to pro ně jenom papírování, ale ono to svůj smysl mělo a má.

Starosta si má postavit tým, který by kontroloval

Chcete zavést přímou volbu starostů, primátorů a hejtmanů.
Ano.

Proč?
To je jednoduché. Mám s termínem 'přímá demokracie' docela problém, ale co se týká této oblasti, tak si myslím, že to má hluboký smysl. Když dneska budete mít komunální volby, tak teď vyhrají tři nebo čtyři strany. Strany si sednou a vytvoří tým lidí, který to povede, a to je většinou o velkých kompromisech. Kdo si vezme jakou funkci. A chybí tam princip, protože města spravují neskutečné majetky, mají neskutečnou odpovědnost k občanům, majetkům a provozu města.

Myslíme si, že starosta by měl být tím konkrétním garantem toho, co se ve městě děje. On by si měl stavět tým svých lidí, který by si kontroloval. A další otázka je, že se dostaneme do toho, že úředník, který tam sedí, nebude pouze vykonavatelem měnících se politických nálad, které tam jsou. Prostě přijde starosta, bude si zastávat svoji linii a bude zodpovědný za město.

Bylo zavedení přímé volby prezidenta krok správným směrem?
Myslím, že ano.

Chceme, aby se mezi sebou politici nehádali a pracovali pro lidi, říká lídr Unie H.A.V.E.L. 17

Číst článek

Další bod vašeho programu - stabilizovat školství a navrátit ho směrem k dřívější vysoké úrovni znalosti studentů bez experimentů, jakým je například inkluze ve školství. Proč vám vadí právě inkluze?
Řeknu to asi na příkladu. Když si vezmete naši společnost, tak jsou preferované děti, které jsou nějakým způsobem poškozené, které jsou nemocné. Myslím, že i ty zdravé děti mají právo na veškeré výhody, které jsou. To je přesně to, o čem jsem se bavil - žádnou menšinu, žádnou minoritu žádným způsobem neupřednostňovat. Myslím, že to nepřineslo ovoce a že to lidé ve školách sami moc dobře vědí. V současné době děti, které jsou nemocné, které u sebe musí mít pečovatele a jsou ve třídě dva, tři nebo čtyři, tak běžné žáky zdržují od školní výuky.

A není to jenom nedorozumění? Protože cílem inkluze je podporovat rovné šance dětí na vzdělávání. Co je na tom špatného?
Ale oni je mají v tom, když jsou ve speciálních zařízeních, když jsou jim školy přizpůsobené. Je to můj osobní názor, nemusím mít vždycky pravdu. S těmi učiteli nebo pedagogy, se kterými jsem mluvil, tak vám všichni řeknou, že je to obrovský problém.

Je tohle hlavní bolest školství, že jste se na to zaměřili?
Ne, určitě ne. V našem programu to není napsané jako první bod. Jako první bod máme, že měřitelností úspěchu školství je kvalita a úroveň, s jakou vycházejí absolventi škol. Obrovský problém je v jedné věci, že finance, které tečou do škol, jsou vázány na počty studentů. Myslím, že by se to spíš mělo soustředit na úroveň toho, aby děti měly to nejlepší, co by mohly dostat.

V co nejkratší době musí dojít, jak píšete v programu, k decentralizaci vězeňství. To stojí za vysvětlení. Proč a jak?
Zase jsem si nevymyslel nic úplně nového. Když se podíváte do jiných evropských zemí, tak zjistíte, že každé vězeňské zařízení, to znamená nápravné ústavy jako takové, žije vlastním ekonomickým životem. Běží u něj samospráva na úrovni, že musí být ekonomicky soběstačné jenom s určitou dotací státu. To je ten největší problém.

Dalším problémem je, že trest by neměl být pouze zavřít a pustit, ale měl by vychovávat. Věznice jsou přeplněné, nemáme odborný personál, nemáme peníze na odborný personál. Vězňům se spíše staráme o jejich zábavu než o jejich výchovu.

Když to budou řídit jednotlivé regiony, máte pocit, že to bude fungovat lépe?
Určitě, určitě.

Úspěchu už jsme dosáhli

Píšete, že 'je nutné opustit koncepci úzce specializované armády směřované pouze na některé oblasti. Naší cestou musí být návrat k vytvoření vševojskového tělesa na vysoké technické odborné úrovni, jehož masivnost musí odpovídat skutečným potřebám naší vlasti'. A já se ptám: opravdu si myslíte, že máme potenciál udržovat takovou armádu?
Je to odpovědnost. Ve čtvrtek vzpomínáme na úmrtí pana prezidenta Masaryka (rozhovor byl předtočen - pozn. red.) a ten byl jeden z těch, kdo řekl, že od měny počínaje přes vlastní armádu jsou jedním ze znaků suverénního státu. Když si vezmete, jak se Evropská unie nebo NATO postavily k uprchlické krizi a dalším věcem, tak si myslím, že princip vlastní armády, a zase se vrátím k tomu, co jsem říkal. Vždyť jednou z podmínek našeho přistupování bylo, že si za pomoci zabezpečíme svojí vlastní obranu. My ji nemáme.

V oblasti náboženství chcete prosadit větší kontrolu. Chcete odebrat, jak píšete, 'povolovací a kontrolní činnost z jurisdikce ministerstva kultury' a přesunout ji do správy ministerstva vnitra. Nedostáváte se do rozporu s Listinou základních práv a svobod?
Myslím, že se všichni dostáváme do ohromného problému, který si nepřipouštíme. Všichni jsme v určitém období podcenili institut náboženství a v rámci konzumní společnosti jsme se vydali úplně jiným směrem. Teď vidíme, že náboženství jako struktura, která tady je nejdéle ze všech struktur, neskutečným způsobem i v moderním světě ovlivňuje myšlení lidí. A možná právě pro duchovní prázdnotu toho konzumního světa se hodně lidi navracejí.

Pomalé a plíživé vkrádání islamizace do Česka můžeme vidět denně na každém rohu, říká Borkovcová

Číst článek

V tuto chvíli jakýkoliv kontrolní a bezpečnostní systém, který k náboženství je, co jsme podcenili, co náboženství může vykonat - radikální skupiny v myšlení lidí, tak jsme přesunuli do ministerstva kultury, kde sedí jedna paní doktorka, která má jednu důchodkyni. A které se v podstatě zabývají zákonem tři z roku 2002, kde v paragrafu pět je, že bychom měli zakázat veškerá náboženství, která šíří násilí, je v nich něco špatného a podobně. A ony nejsou žádným způsobem schopné, já jsem s nimi o tom osobně mluvil, zákon v tomto směru naplňovat.

Povězte mi ještě, co byste považoval za úspěch v těchto parlamentních volbách?
Úspěch už máme, úspěchu už jsme dosáhli. My jsme, dalo by se říct, narodili. Nikdo absolutně nepočítal s tím, že se to stane všelidovým hnutím. Zkuste mi ukázat jiné politický hnutí, nepotkal jsem třeba auta, kde by si lidé za svoje peníze polepovali auta panem Sobotkou nebo kýmkoliv jiným. Po republice dneska jezdí kolem 600 aut polepených našimi symboly. Takže si dovolím říct, že vzniklo všelidové hnutí, ale pořád to brali, že někde vždycky plácá někdo nějakou kuličku, ale ono to všelidové hnutí obsadilo všechny regiony. Má všude plné kandidátky.

Takže vy už jste teď spokojen.
My už jsme teď spokojeni.

Vladimír Kroc Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít