S čím za vámi klienti nejčastěji chodí? Převažuje nějaká skupina lidí nebo specifické povolání?

Povolání jsou různá - od administrativních pracovníků po politiky, právníky, lékaře, bankéře. Je to namíchané. Problém je buď všeobecný, že se poslední dobou nedokáží koncentrovat a začínají zapomínat, nebo se chtějí zdokonalit v jazyce či si špatně pamatují jména. To jsou asi nejčastější důvody.

Myslíte si, že se paměť lidí zhoršuje i pod tlakem nových technologií, například telefonů?

Na jednu stranu je moderní technika výborná a lhala bych, kdybych řekla, že mobilní telefon nepoužívám. Také si ukládám telefonní čísla do kontaktů a s číselnou klávesnicí moc nepracuju. Někdy si ale záměrně číslo vytáčím přes číselník, protože vím, že je to pro mozek důležité. Kdybych to nedělala, mozek by začal měnit svou strukturu a začal by využívat energii na něco jiného. Teď jde o číselné informace, za chvíli budeme předávat technice zodpovědnost v jiných oblastech a mozek může zakrnět.

Sleduju to na seminářích, dostává se to čím dál víc do nižších věkových kategorií. Dřív bylo normální zapamatovat si více telefonních čísel, dnes už ale lidé neznají třeba ani to vlastní. Svým způsobem tomu nedávají důležitost, protože si říkají ‚Na co?'. Svým způsobem mají pravdu, ale mozek na to byl trénován, a pokud nebude v tomto směru dál aktivován, spoje budou ochabovat a tu schopnost začne ztrácet. To je například i otázka navigačních systémů, což ve své knize Digitální demence zmiňuje i německý neurovědec Manfred Spitzer. Společnost varuje před používáním navigačních systémů a říká, že kvůli tomu pomalu ztrácíme orientační schopnost.

Před týdnem vyšla studie, která tvrdí, že za pomoci metody loci a půlhodinového tréninku denně po dobu čtyř týdnů se může paměťový výkon u člověka až dvojnásobně zlepšit. Co podle vás stojí za úspěšností této metody?

Je to jedna z mých nejoblíbenějších strategií. Když se někdo musí připravit rychle na nějakou přednášku a je pod časovým tlakem, je to přesně cesta, jejíž pomocí se dá velmi dobře a suverénně připravit. Člověk je pak připraven i na jakoukoliv situaci, která může nastat, jako třeba to, že nebude spolupracovat technika, nebo časově nestíhá. Stres stojí většinou zatím, že člověk zapomíná. Tato strategie ale může pomoci. Jedinec ví, jaká je hlavní struktura toho, o čem chce hovořit. Je to metoda založená na využívání toho, co nám bylo dáno geneticky pravděpodobně z evoluce, tedy hlavně na vizualizační schopnosti.

Vizualizace hraje velkou roli i u spousty dalších paměťových technik, mimo ní jsou to ale i emoce nebo asociace. Vizualizace, schopnost představit si prostor, dokonce i třídimenzionálně, to je bází této strategie. Podstatou je vytváření různých mentálních cest na základě jistých pravidel v prostředí, které si člověk dokáže vizuálně vybavit, a potom se v tom prostředí vyhledávají různé předměty a k těm se přiřazují informace.

Jak dlouho je potřeba trénovat za pomoci této metody, aby se paměť zlepšila?

Důležitá je pravidelnost. Jestli to bude každý druhý den, každý třetí, to už je jedno. Určitě by ale neměl být mezi dvěma tréninky nějaký delší časový odstup. Pak se už v podstatě nejedná o intenzivní trénink. Cílem tréninků je u této strategie rozvíjet vizualizační schopnost. Jakmile se začne rozvíjet, jedinci se navyšuje paměťový výkon a má to dlouhodobý efekt.

Doporučila bych přečíst si nějakou literaturu nebo přijít na seminář, kde se probírá technika prakticky s řadou příkladů. Už po sedmihodinovém semináři účastníci vykazují obrovský nárůst výkonu paměti, už jsem zažila i stoprocentní nárůst. Aby to mělo dlouhodobý efekt, doporučila bych pochopit, na jakém principu jsou ty techniky založené, osvojit si je a dvakrát týdně trénovat. Nemusí to být nic extrémního, existují například i různé softwary a aplikace, na kterých se dá trénovat paměť či koncentrační schopnost.

Původně jste ale studovala medicínu. Jak jste se od tohoto oboru dostala k paměťovým soutěžím?

Jak to v životě bývá, byla to velká náhoda. Měla jsem možnost setkat se s člověkem, který se paměťovým tréninkem zabýval. Dnes je to můj manžel. Během studia jsem byla mozkem fascinována, můj bratr je dokonce neurochirurg, takže je to možná v rámci rodiny. Když jsem zjistila, že existují cesty, jak mozek - a hlavně paměť - posílit, řekla jsem si, proč se tou cestou nepustit a nezjistit, co za tím vším je.

Potom, co jsem se dostala na soutěže a měla jsem různé úspěchy, řekla jsem si, že by nebylo na škodu předávat to dál. Svým způsobem to ale tolik vzdálené od medicíny není. Z mnoha informací ze studia medicíny vycházím a využívám je. Dál v podstatě studuju neurovědu, abych měla maximum informací.

Jste také zapsaná v Guinessově knize rekordů. Čím jste toho dosáhla?

Je to zápis za paměťový výkon. Jednalo se o zapamatování dat narození náhodně vybraných lidí z publika. Ti se měli postavit do řady a já si za dvě minuty měla pamatovat co nejvíce dat ve správném pořadí. Můj výkon je 13, což je vlastně 13krát počet číslic v datu narození, která tam byla udávána. Rekord už byl ale překonán.

Věděla jste, že máte dobrou paměť celý život?

Na základní škole, na gymnáziu ani na univerzitě jsem neměla nikdy žádné problémy. Vždy jsem studiem probíhala a nezdá se mi, že bych se kdy musela nějak extrémně učit. Za doby studia jsem ale tyhle paměťové techniky neznala. Kdybych je znala, asi bych si usnadnila ještě víc život. Nedá se ale říct, že jsem podávala nějaké extra výkony nebo si pamatovala tisíce číslic. Toho je člověk opravdu schopen až když pochopí, jak má s informací správně pracovat a zvládne paměťové techniky.

Až od roku 1998, kdy jsem se setkala s paměťovými technikami, jsem na sobě začala sledovat, že je toho můj mozek schopen. To je podle mě fascinující, že je toho každý zdravý jedinec schopen, čímž myslím jedince, který nemá nádor na mozku, není po operacích, úrazech, nemá Alzheimerovu chorobu nebo demenci. Jde o to, jak správně pracovat s informací z jiného úhlu pohledu, aby byl člověk schopný sebevětší množství ukládat v dlouhodobé paměti. Samozřejmě, že za tím stojí také trénink, ale každý by mohl svůj výkon navýšit, pokud bude vědět, jak správně s informací pracovat a koncentrovat se.

Je tedy výkon paměti založený spíš na tréninku než genetice?

Přirozená část paměti je nám samozřejmě dána i geneticky. Ale paměťový výkon, který podáváme v životě, je ovlivněn mnoha prvky. Pokud si vytvořím optimální učební prostředí, což znamená, že se dokážu i výborně koncentrovat, a naučím se, jak správně pracovat s informací, potom se zvýší možnost, že paměť začne podávat vysoké výkony. Genetika ale hraje také částečně roli.

Jaké další faktory tedy naši paměť ovlivňují?

Dobrá paměť znamená i dobře se koncentrovat. Člověk by se tedy mohl zamyslet, co ovlivňuje jeho koncentraci, toho je ale ohromné množství, takže vyberu jen pár příkladů. Rušivé vlivy jsou jak zrakové, tak sluchové. Pokud budu pracovat někde, kde se neustále bagruje, nebo pracuju třeba v open space, jde o prostředí, která nejsou pro každého jedince.

Někdo se adaptuje, zvykne si a dokáže se i za takových podmínek dobře koncentrovat, pak jsou ale i jedinci, kteří se třeba i z nějakého genetického důvodu nedokážou adaptovat a takové prostředí pro ně není. Vliv má i osvětlení, denní světlo, intenzita. Naši koncentrační schopnost ale ovlivňuje i například strava nebo pohyb. Zachování mentální i fyzické aktivity v kombinaci se správnou stravou dokáže „nakopnout" koncentrační schopnost i samotný paměťový výkon.

Když jsme se bavili o zdravé výživě a sportu. Co může pomoct k lepší paměti? Ve spojitosti s koncentrací se mluví často třeba o józe.

Jóga je v koncentrování a uvolnění mysli. To je problém dnešní doby, že by lidé kolikrát nepotřebovali žádné paměťové techniky, kdyby věděli, že by měli najít jiný životní styl. Žijí hekticky, doba nás prakticky tlačí k tomu podávat extrémní výkony. Vnímám to poměrně dost intenzivně, když chodím na semináře. Lidé jsou pořád v takovém lehkém vnitřním napětí. To samozřejmě v těle neustále vyvolává vyplavování stresových hormonů, a pokud to je dlouhodobé, začne se to projevovat na paměti, protože nervové spoje přestanou správně fungovat a u člověka nastanou různé počáteční lehké výpadky paměti, až se to může prohloubit i do něčeho závažného, může se to projevovat třeba i jako demence.

U potravin si myslím, že extrémní příjem sladkých věcí, není dobrý. O Alzheimerově chorobě se v poslední době začíná třeba hovořit jako o cukrovce třetího typu. Mozek sice jede na glukózu, kterou potřebuje stejně jako kyslík, ale pokud je tělo neustále zatěžováno zvýšenou hladinou cukru, kdy potom už třeba selhává regulace hladiny, může se stát, že to naruší metabolismus, látkovou výměnu na úrovni třeba i nervových buněk. Neurovědci se domnívají, ačkoliv neví, co je etiologie Alzheimerovy choroby, že to může mít souvislost, a proto v mezibuněčném prostoru v mozku vznikají plaky. Strava je opravdu důležitá. Důležitou látkou jsou například i omega-3 nenasycené mastné kyseliny, které mají také protizánětlivý účinek a podporují zároveň nervová vlákna a vůbec proces pamatování.

Dominika Píhová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít