Jupiterovy dočasné měsíce
Astronomové mají důkazy o existenci dočasných měsíců Jupitera. Už pátým známým případem se stala kometa Kushida-Muramatsu, kterou přitažlivost největší planety Sluneční soustavy zachytila v roce 1949. Po dlouhých dvanáct let kroužila tato kometa kolem Jupitera jako jeden z jeho měsíců, než se opět uvolnila a osamostatnila.
Velké planety určují dráhy
Pokud se řekne kometa, představíme si úkaz, který se pravidelně opakuje. Když nám dá sbohem, můžeme se na ni těšit za několik dalších desítek let znovu. Většina komet se ale pohybuje na otevřených drahách ve tvaru paraboly nebo hyperboly, v jejichž ohnisku je Slunce. To znamená, že když jednou přiletí do Sluneční soustavy, nemají v úmyslu se sem ještě někdy vrátit. Tyto plány jim však může lehce zhatit blízký přelet kolem některé z velkých planet se silnou gravitací. Přitažlivá síla může dráhu komety velice pozměnit. Kupříkladu z otevřené dráhy se stane elipsa, rapidně se změní oběžná doba a z komety "jednorázové" se najednou stane kometa periodická. Tím lépe pro pozorovatele, jelikož se takováto kometa bude už pravidelně vracet ke Slunci. Pokud ovšem nebude nějakým dalším vlivem donucena opět změnit svou dráhu.
Rodina komet
Nejhmotnější planetou Sluneční soustavy je Jupiter. Z jeho hmotnosti pramení také velká přitažlivá síla a je tedy logické, že právě on by měl mít největší vliv na malá tělesa. O takovýchto účincích Jupiterovy přitažlivosti samozřejmě už dávno dobře víme. Pro komety, jejichž dráhy byly pozměněny tak, že končí nedaleko za drahou Jupitera, mají astronomové dokonce speciální výraz - Jupiterova rodina komet. A že je to rodina pořádná, dokazuje fakt, že náš plynný gigant takto získal už téměř 400 příbuzných.
Osudový příbuzný
Většinou je výhodné mít v rodině alespoň jednoho velmi vlivného člena. V Jupiterově rodině to však může mít i fatální následky. Známý je případ, kdy Jupiter zapůsobil na kometu tak, že ji slapové síly nakonec roztrhaly a její úlomky pak dopadly na povrch obří planety. Stalo se to před patnácti lety a obětí byla kometa Shoemaker-Levy 9. Víc jak týden trvalo, než všechny částečky komety skončily svou pouť srážkou s Jupiterem a jako velké divadlo to pozorovali to astronomové z celého světa. K další srážce došlo zcela nedávno v srpnu letošního roku a sledovaly ji jak amatérští astronomové, tak největší dalekohledy světa včetně Hubbleova kosmického.
Chycený měsíc
Případy, kdy velmi hmotná planeta ovlivní dráhu menšího tělesa tedy nejsou zřídkavé. Nutno však říct, že i za těchto podmínek kometa pořád obíhá kolem Slunce. Daleko zajímavější případ ovlivnění dráhy byl prezentován astronomy na zářijovém Evropském kongresu planetárních věd v Německu. Podle jejich výpočtů může dojít také k tomu, že Jupiter nejenom pozmění dráhu komety, ale také úplně změní její ohnisko. Z komety, která původně obíhala kolem Slunce, si vytvoří svůj vlastní satelit. V současné době má plynný velikán Sluneční soustavy už víc jak šedesát známých měsíců. Ale jak se zdá, toto číslo ho zdaleka neuspokojuje. A tak si z času na čas přitáhne nějakou tu zbloudilou kometu a navede ji na svou oběžnou dráhu.
Dočasný vězeň
Doposud bylo rozpoznáno pouze pět těles, které se dočasně staly přirozeným satelitem Jupitera. Poslední zjištěný případ je kometa 147P/Kushida-Muramatsu. Jupiterem byla zachycena v roce 1949. V jeho blízkosti vykonala celkem dva úplné oběhy po zvláštní nepravidelné dráze a pak byla odvržena, čímž získala po dvanácti letech zpátky svou svobodu.
Umíme předpovídat
Díky přesné matematice dnes umíme nejen pozorovat změny v drahách těles, ale také je předvídat. Výpočty prezentované na německém kongresu předpokládají, že další z komet Jupiterovy rodiny 111P/Helin-Roman-Crockett čeká na zachycení Jupiterem a nebude to poprvé. Toto těleso už Jupiterovým měsícem bylo a to v letech 1967 až 1985. Celkem oběhlo Jupiter třikrát a uvolnilo se. Ne však na dlouho. Podle výpočtů se totiž vrátí na oběžnou dráhu kolem Jupitera v roce 2068 a po dobu následujících osmnácti let ho čeká až šest oběhů.
Kometární střely
Astronomové předpokládají, že podobné události jsou mnohem častější, než jsme očekávali. Cílem do budoucnosti je dobře porozumět procesu zachycení nebo pozměnění dráhy komety velkými planetami. Samozřejmě tyto výzkumy se dělají také kvůli případné záchraně naší vlastní budoucnosti. Představme si totiž, že bychom věděli o vzdálené kometě, znali její dráhu a byli si jisti, že kolem nás prolétne v bezpečné vzdálenosti a nepředstavuje hrozbu. Pokud by ale cestou prolétala v blízkosti hmotné planety jako je Jupiter, mohlo by se vše změnit a kometa by se klidně mohla stát potenciálně nebezpečným tělesem i pro planetu Zemi.
Střelec nebo brankář?
Přesná znalost toho, jak gravitace zapůsobí na dráhu komety, by nás v budoucnosti třeba mohla i zachránit před osudovou srážkou. Na druhou stranu bychom Jupiteru rozhodně křivdili, pokud bychom ho označili za atentátníka Země. Jeho přítomnost a působení ve Sluneční soustavě může mít také pozitivní výsledky. Pomysleme, kolik potenciálních projektilů mohl v minulosti přitáhnout a odklonit z jejich nebezpečné dráhy a kolik se jich mohlo polapit pádem do této obří plynné planety. Takže i v astronomii plně platí staré přísloví o dvou tvářích každé mince.
