Nebyli jsme teroristé, vysvětluje bývalý pilot kamikadze. Přežil díky náhodě
Byla to asi nejzvláštnější bojová jednotka na světě. Česky by se jim říkalo „božský vítr“, svět je ale znal pod japonským názvem kamikadze. Sebevražední piloti, kteří ve druhé světové obětovali své životy, aby navedli letadlo plné výbušnin na cíl. Pár příslušníků této jednotky většinou díky náhodě přežilo. Zvláštnímu zpravodaji Českého rozhlasu se podařilo natočit rozhovor s jedním z nich. Jmenuje se Jošiomi Janai a je mu 93 let.
„Čtrnáctého května 1945 ve čtyři hodiny ráno jsme na letišti Kanoja měli takový malý obřad, Vypili pohár saké, sklenku vody a vydali se na misi, ze které nebylo návratu," vzpomíná na tradiční rituál letců kamikadze pan Jošiomi Janai.
Rozhovor s bývalým pilotem japonských jednotek kamikadze natočil zvláštní zpravodaj ČRo Robert Mikoláš
Tento muž před více než 70 lety vyměnil studovnu Keio univerzity za uniformu císařského vojáka ochotného bojovat za svou zemi i panovníka.
„Chtěl jsem samozřejmě studovat, ale vzhledem k vážné situaci na bojišti jsem ve svých 21 letech nastoupil do armády, k námořnictvu. Víte, naše společnost vždy lpěla na třech základních povinnostech - na vzdělání, placení daní a na vojenské službě. A studium bylo důvodem k odkladu, jinak se do armády vstupovalo už ve dvaceti letech," vysvětluje Janai.
„Můj mladší bratr tehdy už bojoval a já ho nakonec následoval. Musel jsem, vláda kvůli nepříznivé situaci na frontě prostě změnila politiku ohledně odvodů vysokoškoláků," dodává a při tom se usmívá.
V jeho hlase nezaznamenávám ani stopu hořkosti. Naopak. A jeho oči doslova září, dalo by se až říci, že se smějí. V roce 1944, kdy spolu s jedenácti sty dalšími mladými muži rozšířil počty pilotů námořního letectva, netušil, zda se kdy vrátí domů živý.
„Nejprve jsme prodělávali výcvik na letišti v Cukubě, kde jsem se v říjnu 1944 také dozvěděl o formování sebevražedné letky a prvním takovém útoku na protivníkovo plavidlo u filipínského ostrova Leyte," vypráví o jedné z největších námořních bitev v historii.
Nakonec, 20. února 1945, přišel z velení požadavek na získání dalších 120 dobrovolníků, z nichž 50 se mělo stát piloty kamikadze. A Jošiomi Janai neváhal.
„Jedenáctého května 1945 část naší letky vyrazila zničit americkou loď USS Bunker Hill operující u Okinawy. Dva piloti kamikadze ji zasáhli a vážně poškodili, ovšem nepotopili. Já proto dostal rozkaz vyrazit o tři dny později. Cíl už jsem ale nenašel, protože změnil polohu. Navíc bylo špatné počasí, musel jsem se tedy vrátit," líčí osudové okamžiky s tím, že nikdo ho za nesplněnou misi nepotrestal.
Na poslední misi měl vzlétnout den po kapitulaci
Vzlétnout pak měl ještě dvakrát. Nejprve mu to ale znemožnila nemoc, protože spali ve vykopaných tunelech, a nakonec kapitulace, kterou císař Hirohito oznámil 15. srpna. Poslední Janaiova mise se totiž měla podle původního plánu uskutečnit 16. srpna.
„Byl jsem rád. Najednou jsem se všeho, co mi připomínalo armádu, zbavil. Vrátil jsem se domů, získal doktorát a začal pracovat. A co se týče vztahů s Američany? No, moje nejstarší dcera si za muže vzala Američana. Jinak se ale o politiku vůbec nestarám. Neměli bychom se však zcela spoléhat jen na našeho současného největšího spojence, tedy na Spojené státy," myslí si pan Janai.
Opět se při tom jeho tvář doslova rozzáří, pak ale na chvíli zcela zvážní. „My jsme vždy útočili jen na vojenské cíle a to nás odlišuje od teroristů. Ti zabíjejí bez ohledu na to, zda jde o civilisty, nebo ne," zdůrazňuje Jošiomi Janai.
