‚Doba ledová už nepřijde.‘ V atmosféře je tolik oxidu uhličitého, až se zřejmě rozhodilo kolísání klimatu
V příštím století může podle vědců stoupnout hladina moří až o několik metrů. Hrozí totiž, že se rozpadnou takzvané šelfové ledovce u Antarktidy. Ty jsou mnohem silnější než běžný mořský led. A když roztají, uvolní se obrovské množství vody. Jeden takový případ vědci zaznamenali v roce 2002. „S množstvím oxidu uhličitého v atmosféře, které teď máme, nemůže přijít další doba ledová,“ říká vědec Martin Margold.
Martin Margold z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy vysvětluje, že vědci v Antarktidě sledují několik druhů ledu: „Naprosto zásadní rozdíl je v mocnosti zalednění. Mořský led totiž vzniká zámrzem mořské vody, mívá mocnost většinou pár metrů. Naopak pevninský led se vytváří stlačováním sněhu a mocnost tyto ledovce mají v Antarktidě zhruba 4,7 kilometru.“
Silný ledovcový štít z pevniny ale teď na mnoha místech pozvolna sjíždí směrem do moře, jako by to byly pomalu tekoucí ledové řeky. Ledovec z pevniny se tedy přesune na mořskou hladinu.
„Ledovec stéká a stává se plovoucí platformou. Na okrajích se pak odlamují icebergy, části plovoucího šelfového ledovce. To je to, když se uvolní obrovská kra v Antarktidě – odlomila se část plovoucího šelfového ledovce,“ popisuje Margold.
Posledních osm let bylo nejteplejších v historii měření. Rok 2022 byl výjimečný i extrémním počasím
Číst článek
Přestože jsou odtržené plochy ledu velké jako města nebo kraje, podle vědců je to normální věc. Do šelfového ledovce proudí „ledové řeky“ z pevniny – a na ní se ledové zásoby doplňují ze sněhu. Je to něco podobného jako koloběh vody v řekách.
Problém ale podle Margolda nastává, když se rozpadne celý ledovec při ústí pomyslné ledové řeky. „Plovoucí ledovcové šelfy brzdí rychlost toku této pomyslné řeky ledu. Když se šelfy rozpadnou, ledovcové proudy zrychlí svůj tok a odvádějí víc ledu z ledovcového štítu do oceánu.“
Světlo udržuje ochlazování
Odborníci přitom vědí, že čím víc ledu bude ubývat, tím se víc a víc rozkolísá poměrně složitá rovnováha. Led a sníh tím, že jsou světlé, jakoby samy od sebe udržují ochlazování. Odrážejí sluneční paprsky, ale nevyzařují teplo do okolí, jak vysvětluje odbornice na matematické modely Českého hydrometeorologického ústavu Radmila Brožková.
„Když nasněží, povrch je chladnější a zmenší se turbulentní přenos tepla do atmosféry. Ta se ochladí a další srážky nastanou ve formě sněhu. Pokud by byla planeta celá pokryta sněhem nebo ledem, tak už nikdy neroztaje,“ přibližuje Brožková.
To se ale v nejbližší době nestane, varuje Martin Margold: „V celém období čtvrtohor bylo množství oxidu uhličitého v atmosféře výrazně nižší, než je v dnešní době. Emisemi skleníkových plynů jsme nejspíš rozhodili celý systém čtvrtohorního kolísání klimatu. S množstvím oxidu uhličitého v atmosféře, které v současnosti máme, nemůže přijít další doba ledová.“
Teploty v Grónsku jsou nejvyšší za 1000 let. Tání ledu může přitom zvednout hladiny oceánů až o šest metrů
Číst článek
Led bude odtávat rychleji
Naopak s tím, jak budou ledovce tát a hladina moří stoupat, posune se i jakási čára ponoru v místech, kde se ledovcové štíty přesouvají na mořskou hladinu. Kvůli tomu pak bude led odtávat ještě rychleji.
„Problém je, že když čára ponoru bude ustupovat směrem do ledovcového štítu, tak tím větší sloupec ledu bude v kontaktu s oceánem,“ míní Margold. „V oblasti Amundsenova moře se už někteří kolegové obávají instability.“
Hrozba tání masivních ledovců je z hlediska lidského života pomalá, vědci ji počítají na 100 až 200 let. Z historie Země ve čtvrtohorách ale vědí, že i malá změna podmínek může způsobit velké změny klimatu.
