„Je to prášek, který když se rozpustí ve vodě, vznikne čirý roztok. Aplikuje se pacientům kanylou do žíly. Nicméně pacienti ho ani neuvidí, protože na klinice je většinou přikryt nějakým tmavým pytlíkem, aby nebyl vystaven světlu,“ popisuje Radiožurnálu látku chemik centra BIOCEV Lukáš Werner.

Jak dodává, látku pomohl vymyslel jeho kolega Jan Štursa.

„Samozřejmě to nebylo jen mou zásluhou,“ vysvětluje sám Štursa. „Byla to spolupráce s Jiřím Neužilem, se kterým jsem spolupracoval i na jiných látkách. Na těch jsme si ověřili mitochondriální přístup, a já potom musel vymyslet, jak ta struktura bude vypadat a vymyslet syntézu, aby se to dalo biologicky připravit a otestovat.“

Vývoj trval dva roky. V první fázi chemici museli vymyslet design látky. „Je spousta možností a ne všechny jsou ty správné. Takže vyrobíte všechny a pak, když zjistíte, která je ta správná, tak tu poté musíte syntetizovat ve větším množství,“ přibližuje Štursa.

Prvotní syntéza trvala zhruba rok. „Bylo to náročné a nákladné. Poté, co jsem odevzdal pár miligramů a zjistilo se, že je látka biologicky aktivní, tak se musela vymyslet syntéza, která nebude tak náročná a nákladná, což byl s Lukášem Wernerem náš hlavní úkol,“ líčí Štursa.

Nyní je vyrobeno 6000 lahviček léčebné látky. „Pro klinickou fázi 1, kdy je poměrně málo pacientů a není potřeba té látky tolik, 90 procent syntetické práce proběhlo tady v laboratoři. Látku jsme poté postoupili výrobci, který má certifikát a povolení na výrobu klinických léčiv, tak, aby to dotáhl do finále,“ popisují chemici BIOCEV.

Látka je schválena Státním ústavem pro kontrolu léčiv, v laboratoři už se tedy nedá obměňovat její složení. „Samozřejmě ale zkoušíme jiné formulace, které by byly vhodnější pro aplikaci. Jak se zdá, látka je velice dobře tolerovaná. Není tedy aktuální, abychom ji nějak chemicky obměňovali,“ vysvětluje Štursa.

Do budoucna tablety

V současnosti se pacientům podává prostřednictvím kapačky. Vzniku pilulky ale podle chemiků nic nebrání.

„I když jsme ve fázi 1 zvolili způsob podání kapačkou, což je standardní a nejlépe kontrolovaný způsob administrace, tak naše výsledky na zvířatech vypovídají, že tam by se jednoho dne dal podávat i formou tablety, tedy perorálně. Nicméně kdy to bude zajištěno, nevíme. Dozvíme se to možná někdy v budoucnosti,“ uzavírá Štursa.

„Dotáhnout něco z laboratoře až do momentu, kdy to můžete podávat lidem, a doufejme, do budoucna to lidem bude i pomáhat, je naprosto unikátní pracovní i životní zkušenost, za kterou jsme skutečně vděční. Je to splněný sen,“ říká Werner.

Andrea Skalická Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít