Experti z MIT otestovali návrh mostu od Leonarda da Vinciho. Design starý 500 let by obstál i v současnosti
Inženýři zase jednou potvrdili, že Leonardo da Vinci uměl předběhnout dobu. Experti z Massachusettského technologického institutu (MIT) otestovali most, který renesanční umělec a vynálezce navrhl před více než pěti sty lety. Zjistili, že jeho – na svou dobu revoluční – design by obstál. Konstrukci italský umělec a vynálezce navrhl v roce 1502.
Tehdejší turecký sultán Bajezíd II. chtěl postavit most, který měl vést přes zátoku Zlatý roh, oddělující někdejší Konstantinopoli, historické jádro dnešního Istanbulu, a město Galata, které je v současnosti také součástí metropole.
Zlatý roh ve své době sloužil jako přístav tureckých sultánů a Bajezíd II. chtěl, aby byl most dost dlouhý a vysoký na to, aby pod ním mohly proplouvat plachetnice.
Da Vinci navrhl most dlouhý asi 300 metrů s jedním jediným obloukem. V té době by přitom srovnatelně dlouhý most podle tehdejších technologií potřeboval nejméně deset oblouků. Da Vincim navržená konstrukce by proto na začátku 16. století byla nejen nejdelším mostem své doby, ale byla revoluční i designově.
Asi netřeba dodávat, že sultán tehdy da Vinciho návrh nepoužil.
3D tisk místo kamene
Inženýři chtěli pomocí testů zjistit, jestli by jeho návrh obstál i při použití soudobých technologií. Použitelnost jeho konceptu totiž už moderní architekti potvrdili. V norském městě Ås podle jeho nákresu postavili most pro pěší a cyklisty přes tamní dálnici.
Jedná se ale spíše o lehkou lávku postavenou pomocí moderních materiálů: glulamu, tedy lepeného laminovaného dřeva, vyztuženého ocelovou konstrukcí. To podle expertů z MIT Massetchussetského technologického institutu nedokazuje, jestli byl Da Vinciho koncept použitelný i v jeho době, kdy se stavělo hlavně z kamene.
Inženýři proto postavili zmenšený model mostu v měřítku 1:500. Kameny přitom nahradili kvádry z 3D tiskárny, které měly mít stejné vlastnosti, jako materiály dostupné v 16. století. 126 kvádrů na sebe naskládali v souladu s dobovými postupy a konstrukci podrobili testům.
Zkoušet přitom museli nejen vlastní zátěž, ale i případné otřesy. Istanbul a jeho Zlatý roh se totiž nachází v seismicky aktivní oblasti. Da Vinciho most obstál, zřítil se až při extrémních otřesech. Není ovšem jasné, z čeho chtěl renesanční génius a vynálezce most ve skutečnosti stavět. Nákres mostu se sice dochoval, o stavebních materiálech v něm ale není žádná zmínka.
