„Sebestřednost, šlendrián.“ Kursk Putinovi nemohli odpustit, teď už to nikdo nepřipomíná, říká Bříza

Praha/Moskva 21. března 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Celou sérii ATOM o jaderných zbraních najdete zde.

Dnes to bude smutný příběh, který jsme už nakousli v jednom z předcházejících dílů. Týká se 12. srpna roku 2000. V ten den se v půl dvanácté dopoledne plavila Barentsovým mořem ruská ponorka. Uvnitř bylo asi 120 námořníků?
Ponorka je koncipována pro posádku mezi 110 a 130 muži. Ten den bylo v útrobách ponorky 118 mužů.

V těch stísněných útrobách?
Já bych byl s tím slovem stísněné opatrný. Ponorka Kursk byla 154 metrů dlouhá a dosahovala výšky čtyřpatrové budovy. Především kvůli výzbroji, kterou nesla na palubě, například raketa Granit má na výšku deset metrů, a ta se do této ponorky samozřejmě musela vejít. Takže není to tak úplně stísněné, jako si například představujeme z filmu o druhé světové válce, o německých ponorkách. Tato ponorka byla opravdu řádově větší. Ostatně je to dodnes největší útočná ponorka, která kdy byla sestrojena.

No ale nechcete být uvnitř takové ponorky, když se ozve výbuch…?
To určitě nechci. Paradoxní je, že kdyby to byl útok na onu ponorku, tak by zřejmě dopadla podstatně lépe.

Což oni nevěděli, jestli to je útok, nebo se něco stalo?
To nevěděli. Výbuch byl hned z první, torpédové sekce a znamenal roztržení prvních dvou sekcí ponorky. Dohromady měla devět sekcí a první výbuch roztrhl první dvě. Ostatně jsme se ještě nebavili o názvu ponorky. Víte, proč se ponorka jmenovala Kursk?

Proč? 
Kursk nese název podle významné operace druhé světové války – takzvaná operace Citadela, v Kurském oblouku, kde mimochodem proběhla největší tanková bitva dějin.

Takže Rusové chtěli uctít tuto bitvu tím, že tak pojmenují svoji ponorku…?
Je to tak, velice důležitou ponorku. Ještě jsme neřekli, co je její poslání. Byla konstruována jako prostředek proti svazům těžkých amerických letadlových lodí. To je unikátní svaz letadlových lodí USA, jehož součástí není jen letadlová loď, ale samozřejmě křižníky, torpédoborce, ponorky. Loď tak byla schopna proniknout kdykoliv a kamkoliv na světě. A právě tato třída Oscar II, což je mimo jiné ponorka Kursk, byla zkonstruována proto, aby byla schopna proti těmto svazům těžkých letadlových lodí operovat. Na palubě nesla velice zajímavé – bez jakéhokoliv ekvivalentů ve světě – zbraně P-700 Granit. To je ta deset metrů dlouhá raketa, kterou jsem už zmiňoval. Je to supersonická, nadzvuková, křižující střela, která byla vypalována v salvě. Třída Oscar II nese na své palubě 24 těchto raket. Mimochodem, ponorka Kursk byla zařazena do služby na konci prosince 1994 a vysvěcena byla pravoslavným knězem v roce 1995. Byla to tedy nová ponorka.

Exploze

Píše se rok 2000, devět let po rozpadu SSSR. Rusové pořádají cvičení v Barentsově moři a ponorka se snaží vypálit jednu z testovacích raket.
Ona to nebyla raketa. Testovala torpédo. Ve výzbroj totiž nebyly jenom tyto rakety Granit, ale také široká škála torpéd.

Takto důležitá ponorka s takto podstatným jménem pro Rusko je ve výsledku šlendrián – abych vás citoval – protože se mu roztrhne čumák, testovací torpédo se nepodaří vypálit. Tím dojde k nehodě…?
To jste nazval krásně. Ano, roztrhla čumák. S torpédem byly obtíže již od samého vyplutí ponorky Kursk, protože uvnitř vykazovalo vyšší teplotu, než je obvyklé. 

Přehřívalo se…
Ano, nicméně pořád relativně v rámci norem. Byť to bylo na vyšší hranici, bylo to pořád v jejich rámci. Ačkoliv byl kapitán ponorky mužstvem z přední sekce u torpéd upozorňován, že se torpédo přehřívá, tak neustále uklidňoval a odpálení torpéda oddaloval. Prostě chtěl uposlechnout rozkaz a chtěl počkat na moment, kdy to mělo být podle plánů odpáleno.

Takže k odpálení nakonec nedošlo, protože torpédo explodovalo. Tím došlo k roztržení čumáku a k zaplavení prvních z devíti komor?
Je to tak, bylo to těsně před vypuštěním, nicméně pořád v útrobách ponorky.

Proč to byl šlendrián? Došlo tam k průsaku?
Ano, byla to nedostatečná údržba. Peroxid vodíku prosákl rzí uvnitř torpéda a spustil chemickou reakci, která ve finále vedla k explozi torpéda. Jedna zajímavost – šlo o to, že mužstvo torpédovou sekci hermeticky neuzavřelo. Nechali otevřené hermetické dveře mezi torpédovou částí a zbytkem ponorky, což výbuch umocnilo. Nicméně na obhajobu posádky lze uvést, že byla tato praxe zřejmě běžná, protože přetlak, který vznikne při vypuštění torpéda, byl tímto způsobem uvolňován dále do útrob ponorky. Nikdy s tím nebyl problém. Byť to bylo proti předpisům, tak to byl zřejmě i důvod, proč dveře zůstaly otevřeny a proč došlo k roztržení nejenom té první, torpédové, ale i druhé sekce.

Druhá sekce byla extrémně důležitá. Ponorka Kursk ani nestihla vyslat záchranný signál, protože to byla právě ta velitelská sekce. Zřejmě tedy zahynula nejenom část posádky z torpédové sekce, ale i velitelská. Tím pádem nedošlo k vyslání nouzového signálu a co je paradoxní, nebyla uvolněná ani nouzová bóje.

Jak jsme zmínili, bylo to cvičení. Okolní lodě nevěděly, co se děje?
Zaznamenaly výbuch, nicméně se všechny do jedné domnívaly, že se jedná o součást cvičení v tom smyslu, že zřejmě došlo k explozi podvodní miny. Vůbec to tedy nebraly jako možnou nehodu na některém plavidle oné flotily, která cvičila. 

A co ta bóje? 
Ta nebyla uvolněná. Víte proč?

Nevím. 
Rok předtím, v roce 1999, byla ponorka Kursk slavnostně vyslána do Středozemního moře, aby v nejvyšším utajení monitorovala Šestou americkou flotilu, která se ve Středozemním moři účastnila mise v Kosovu. Mise byla velmi úspěšná, protože nebyla detekována. Nicméně proto, aby zvýšili pravděpodobnost, že nebudou detekováni…

Tak tam tu bóji nedali…?
Dali, ale deaktivovali ji tak, aby se náhodou nevynořila. A zůstala deaktivovaná i během cvičení, takže se neuvolnila, a tím pádem zbytek flotily, která byla na hladině moře, neměl tušení, kde se incident stal. A je pravda, že už po prvním výbuchu torpéda ponorka Kursk klesla ke dnu.

Vybuchly i další rakety, které byly na palubě?
Ano. Druhý výbuch pak byl definitivně devastující, protože to nebyla exploze jen jednoho torpéda, ale podstatně více torpéd. Bylo to tuším 135 sekund, mám-li být přesný. Je zdokumentováno, že se to stalo poté, co ponorka Kursk dosedla na dno moře v hloubce 108 metrů. Tato exploze byla silnější a roztrhala třetí i čtvrtou sekci ponorky, takže polovina ponorky byla definitivně zničena. Máme tedy zničeny první čtyři sekce. To bylo štěstí, protože v páté sekci se nacházely dva jaderné reaktory, každý o výkonu 190 MW.

To je taky důvod, proč Kursk zařazujeme do série ATOM.
A záměrně zdůrazňuji – ne jeden reaktor, ale dva. Kursk byl poháněn dvěma tlakovodními reaktory, každý o výkonu 190 MW. Oba tyto reaktory byly umístěny v ocelové nádobě o tloušťce 130 mm. A dokázaly tuto sérii explozí vydržet. To je unikátní věc, kterou ocenili i západní konstruktéři a inženýři, že oba reaktory opravdu vydržely a nedošlo k jaderné havárii. To je unikát.

Požár v hlubinách

V momentě, kdy se nacházíme 108 metrů pod mořskou hladinou, jsou čtyři z devíti oddílů ponorky zatopené. Předek je roztržený, jaderné reaktory drží, ale situace je katastrofální, protože o ponorce v tu chvíli nikdo nic neví. Co zbylí námořníci, kteří při výbuších nezemřeli? Stáhli se do zadní části ponorky a čekali na záchranu?
Je to tak, má to i logiku. Dohromady jich bylo 23 a dokázali se seskupit a přesunout do poslední, deváté sekce ponorky. Zvládli hermeticky uzavřít zbylou část ponorky, i když naštěstí – jak už jsme zmínili – nedošlo k jedné havárii, takže nebyli ani ozářeni a přesunuli se do poslední sekce. Tohle víme do určité míry přesně, protože jeden z nich, kapitán Kolesnikov, si psal deník a napsal několik záznamů, co se v tu chvíli odehrálo. Nechtěl bych tam být, asi nikdo z nás by nechtěl. Vezměte si, že vypadnou základní energetické zdroje ponorky…

Tam musela být hrozná zima. 
Nejenom zima, ale i tma. Jsou v absolutní tmě, v relativně malé sekci, 108 metrů pod mořem, a do ponorky teče voda. V poslední sekci z ní vycházejí ven lodní šrouby, které slouží k pohonu ponorky. Právě kolem těchto hřídelí šroubů pronikala voda. A tím, že jste 108 metrů pod vodou, je tlak vody tak velký, že ani nemáte šanci mezery ucpat.

Námořníci stále ještě nevědí, co přesně se Kursku přehodilo? Nezačínají žádné záchranné práce? Co třeba jejich rodinní příslušníci? 
Až v ten den večer začínalo být divné, že se Kursk na palubě vedoucí lodě, raketového křižníku Petra Velikého, nehlásí. Takže až teprve v tuto chvíli, několik hodin poté, byla spuštěna záchranná operace. Do té doby rodiny a manželky námořníků netušily, co se děje. Když ponorka vypluje na misi, tak je spojení s domovem – rozumějte s civilním sektorem – samozřejmě přerušeno. Spojení trvá pouze s vojenským světem, s velitelskými stanovišti a jinými plavidly. Nikdo v té době tedy neměl tušení, co se děje.

Byl tedy vydán rozkaz, aby se k místu zřejmého incidentu přesunula záchranná loď, která v té době byla součástí Severní flotily. I ta ale měla zanedbanou údržbu. Takže i to bylo komplikované. Na místo havárie se dostala až druhý den ráno, kdy se zjistilo, že dvě miniponorky, které měla na palubě, tak prakticky nejsou schopné výkonu – jedna vůbec ne a druhá měla velmi slabé baterky. Čas ponoru byl tedy limitován, takže miniponorka nebyla schopná se u ponorky Kursk zdržet dost dlouho na to, aby vůbec zvládla účinně otevřít jediný nouzový východ, který byl zachován. Hlavní nouzový východ byl logicky ve druhé, velitelské sekci, a druhý rezervní byl na konci ponorky v deváté sekci. Posádka ale zřejmě vyhodnotila, že 100 metrů pod mořem… 

To není tak hluboko, ne? Mně by tedy praskly uši, ale…
Je tam několik faktorů. Jedním z hlavních je, že jste v ledovém Severním moři, kde teplota moře dosahuje několik málo stupňů Celsia. A vy máte několik desítek minut na to, abyste vůbec přežili. Když se ale budete snažit vyplavat ze stometrové hloubky, tak samozřejmě každý potápěč ví, že to bez dekomprese není možné. Takže situace byla z tohoto úhlu pohledu relativně bezvýchodná a riziko toho, že nepřežijí, hraničilo téměř s jistotou. Zřejmě se tedy rozhodli, že zůstanou v útrobách ponorky a vyčkají záchranného plavidla.

Věděli v tu chvíli, kolik času jim zbývá? Protože kyslíku taky neměli nazbyt.
Samozřejmě nevěděli. Naštěstí se ale podařilo do poslední deváté sekce dopravit takzvané superoxidační tablety. To je věc, díky kterým jste schopen si lidově řečeno vyrobit kyslík. Nicméně jsou relativně rizikové na manipulaci – nesmějí přijít do kontaktu s mořskou vodou.

To je zásadní problém. 
Ano. Když máte po pás vodu, je to zásadní problém. V první fázi to vycházelo, posádka velice s nimi manipulovala jemně a obratně. Bohužel u jedné z nich při manipulaci došlo k tomu, že se dostala do kontaktu s vodou. To způsobí chemickou reakci, kdy celý prostor zahoří, čili dojde k dvěma efektům. První – když jste nad hladinou, tak utrpíte popáleniny, ale tady se části posádky podařilo před tímto požárem skrýt pod vodou. Nicméně ten druhý efekt je zdrcující, protože hoření vám samozřejmě vezme zbytek kyslíku.

Oheň dýchá rychleji než člověk. Mohli se k ponorce záchranáři v následujících dnech dostat třeba s lepší ponorkou, když už asi o tom vědělo i celé Rusko, co se stalo? Nebo se to utajovalo?
Nejenom Rusko, věděl o tom celý svět. Američané a Britové o incidentu věděli dokonce dříve než Rusové právě proto, že to nevyhodnotili jako výbuch podmořské miny, ale jako incident. Všichni nabídli Rusku okamžitou pomoc. Vezměte si – jsme na přelomu tisíciletí, v situaci, kdy vztahy mezi Západem a Východem nebyly tak špatné, jako možná vnímáme poslední roky. Za určitých okolností tak mohla ruská strana přistoupit na to, že by si od západních států nechala pomoct. Nicméně sebevědomí prezidenta Putina i vrchních velitelů celé ruské flotily neumožnilo přijetí této nabídky. Prostě a jednoduše to odmítli, ačkoliv britsko-norská skupina nabídla pomoc při záchraně. Kdyby to Rusové přijali, tak by se záchranná jednotka dostala na místo podstatně dříve a šance na přežití posádky by byla podstatně vyšší. Neříkám, že by byla stoprocentní, to v žádném případě. Dodnes přesně nevíme, za jak dlouho došlo k tomu, že zbytek posádky zemřel.

Takže nikdo nepřežil?
Ne, nikdo nepřežil.

Kdy se záchranné jednotky dostaly přímo na místo? A kdo jako první otevřel poklop? 

Rusové nakonec souhlasili s přijetím pomoci, nicméně až po několika dnech.  A k ponorce se jako první podařilo dostat právě oné britsko-norské expedici. 

Takže ani ne Rusům…?
Ano. Ti po tom, co se dostali k ponorce, vyhodnotili, že v této situaci již bohužel není pomoci a že uvnitř ponorky nikdo nepřežil.

Putinův vroubek?

Takže za to může samo Rusko, že nedalo svým námořníkům šanci na záchranu? Byli prostě moc ješitní a egoističtí, že to dokážou sami? 
Od A do Z ano. Počínaje šlendriánem v návaznosti na údržbu torpéda, přes nedostatečnou schopnost záchranných složek Ruské federace, šlendrián v návaznosti na vybavení záchranné lodi, až po – jak jste to správně nazval – sebestřednost ruského vedení ve smyslu přijetí cizí pomoci. Takže to byla opravdu od A do Z ruská chyba.

Vzal to Vladimir Putin na sebe? Byl čerstvě prezidentem – letos si ostatně připomínáme 25. výročí jeho nástupu k moci – a tuším, že ani nebyl v Kremlu, ale někde na dovolené.
Máte pravdu. Myslím, že byl ve svém letním sídle v Soči, kde si užíval dovolenou, kterou nepřerušil ani kvůli takovému incidentu. Na místo záchranných prací nepřijel a ruský národ to ze začátku nesl těžce, ačkoliv byl rozdělen. Část především ženské populace byla znepokojena a prezidentu Putinovi to dlouho neodpustila, že neukázal lidský přístup. Je ale i část ruské populace, která ocenila, že ukázal sílu v tom smyslu, že k něčemu takovému není důvod. Že to je věc, která nevyžaduje jeho přítomnost na místě, a že je Ruská federace sama o sobě schopna se s touto nehodou bez problémů vyrovnat. Takže to byla rozpolcenost. Z našeho úhlu pohledu je samozřejmě absurdní a nemyslitelné, že by v případě takovéto havárie čelní představitel země nedorazil na místo už jenom z hlediska psychologické pomoci.

Až 6 dní po katastrofě, v pátek 18. srpna, zveřejnily noviny Komsomolskaja pravda seznam členů posádky. Do té doby nebyla ruská veřejnost ani schopná se pořádně dozvědět, kdo přesně na palubě ponorky zemřel.
Kdyby tam nebyl nátlak ruských manželek, přítelkyň a matek, tak by k tomu vůbec nedošlo. To je ale kapitola, která je historicky v SSSR i v Ruské federaci silná. Ruské matky a manželky mají moc tohle ovlivnit a tohle byl zrovna ten případ, kdy se to stalo. Ruská armáda musela zveřejnit seznam všech 118 námořníků, kteří se v útrobách oné ponorky nacházeli.

Zůstal vrak ponorky na mořském dně?
Po určitou dobu tam zůstal, nicméně tuším, že následující rok byl vyzvednut. Nikoli celý, protože přední část byla natolik zničena, že ani nemohla být vyzvednuta, nicméně zbytek vyzvednut byl. Ten pak byl dovlečen do ruského přístavu, kde byl prohlédnut, byla vytvořena zpráva komise, která havárii vyšetřovala, a následně byl zbytek rozřezán a zlikvidován. 

Žádná radiace tedy neunikla, ani z jaderných reaktorů, ani ze zbraní… Byly tam vůbec jaderné zbraně? 
Prokázalo se, že radiace neunikla, a nakonec se ukázalo i to, že v rámci cvičení nebyla ponorka osazena jadernými hlavicemi. Měla pouze konvenční hlavice. 

Poznamenalo to kariéru Vladimira Putina? Nese se to s ním dodnes?
Domnívám se, že jste si sám velmi dobře odpověděl, když jste konstatoval, že si připomínáme 25. výročí nástupu prezidenta Putina… Chtěl jsem říct na ruský trůn. Ujelo mi to, ale de facto je to pravda. Dnes vidíme, jakou moc ve svých rukách má, takže je to de facto nástup na ruský trůn. Z mého pohledu tedy pověst byla pošramocena, nicméně mezitím se stalo tolik věcí, že mu ruský národ tuto událost již vůbec nepřipomíná, ani to nemá v paměti. Ostatně v některém z minulých dílů jsme zmínili, že za tu dobu dospěla celá jedna generace ruské populace.

Tohle byl poslední díl naší série ATOM nejen o jaderných zbraních. Moc díky, že jsme mohli všechny příběhy odvyprávět. Bylo to inspirativní a bylo to velmi zajímavé.
Bylo to vynikající. Děkuji.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: ČTK.