Sedláci u Chlumce? 'Sakramentský psi, my vám to město skazíme, čekejte nás brzo'
Že sedláci u Chlumce dopadli prachbídně, to ví každý. Jakož i to, že jim tam dali na frak vojáci. Ale čím přesně si sedláci u Chlumce nad Cidlinou prošli? A proč se tam vůbec v březnu roku 1775 objevili?
Tehdy, v sedmdesátých letech osmnáctého století, si lidé na venkově vyprávěli, že vídeňský dvůr zrušil robotu. Ale že ten zlatý patent česká šlechta před poddanými tají. A tak se sedláci ozbrojili a vydali v několika houfech k Praze. Co kdyby byl patent v hlavním městě království?
DOPADLI JAK SEDLÁCI U CHLUMCE
Úsloví dodnes živé. Každý ví, že sedláci u Chlumce dopadli prachbídně. Ale slyšeli jste i o potupě, která potkala selské zajatce? Vojáci jim uřezali knoflíky u kalhot. Mohli tak zajatce do vazby odvést bez pout, těch bylo málo – a přitom se nemuseli bát, že se jim eskortovaní po cestě rozutečou.
Někteří ze vzbouřenců si cestu zpestřovali tím, že ničili církevní a vrchnostenský majetek.
Jeden povstalecký houf přitáhl 24. března ke Chlumci, a když si rázně vyřídil účty s pivovarem a úřednickými byty, chystal se vybrakovat chlumecký zámek, perlu barokní architektury vyprojektovanou Janem Blažejem Santinim.
Tyto útočníky, nanejvýš čtyři sta lidí, vojsko porazilo. Zabilo přitom dva sedláky, dva se utopili v přilehlém rybníku a dvaasedmdesát vzbouřenců bylo zajato. To však zbylé sedláky neodradilo. O dva dny později, když jim dorazily posily, se pokusili na zámek zaútočit podruhé.
Vojáci se jim znovu postavili a vyhráli i druhý střet. Bylo jich sice méně, ale zato byli disciplinovaní, dobře vycvičení a podstatně lépe ozbrojení. Střelnými zbraněmi disponovalo jen pár sedláků, ostatní se oháněli kyji a napřímenými kosami.
Bilance druhé chlumecké srážky – která pak ještě pokračovala u nedaleké Hoříněvsi - je vážnější: zabito šest sedláků a dva vojáci, nejméně tři vzbouřenci se utopili a mnozí další utrpěli zranění, do zajetí padlo 211 osob.
Minimálně třináct mrtvých, četná zranění a na tři stovky vězňů. To byla první rána, kterou sedláci u Chlumce utrpěli. Ale nikoli ta poslední.
Zajatí byli několik týdnů drženi ve vazbě, která, jak si stěžovali, byla mimořádně studená a v níž někteří zajatci zemřeli. Pak následoval proces a exemplární tresty. Sedm selských předáků dostalo provaz.
RČENÍ POD RENTGENEM
Achillova pata, medvědí služba, Potěmkinovy vesnice... Známá rčení, jimž každý rozumí. Ale víme, co se za nimi skrývá? A znamenají vůbec to, co dřív? Po jejich stopách se vydává Milan Slezák, zahraničněpolitický analytik Českého rozhlasu se zálibou v historii a filosofii.
Na šibenici šli v Praze, v zamýšleném cíli svého tažení. Zbytek vzbouřenců poslali soudci buď na nucené práce, anebo domů – ovšem v tom případě nechali propuštěným na odchodnou důkladně vyprášit hřbet.
Traduje se, že i vídeňskému dvoru připadaly ty rozsudky příliš tvrdé.
Zlost a potupa z chlumecké blamáže musela selské vnitřnosti rozpalovat doběla. Svědčí o tom svérázný pozdrav z venkova, anonymní dopis chlumeckým měšťanům, kteří se v březnu 1775, v obavě o vlastní majetek, postavili proti vzbouřencům. V listě se mimo jiné praví: „Sakramentský psi chlumecký, vám to není darováno. My vám to město skazíme, jakož ste vy nám skazili naše mozouly. Jen čekejte nás brzo tam zas!"
