Přiznávám plně svoji vinu, odříkával Slánský naučené věty. Soud uložil tři doživotí a jedenáct trestů smrti
„Dáme jedenáct špagátů a tři doživotí.“ Tak zněl závěr osmidenního vykonstruovaného procesu s takzvaným protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského. Průběh a výsledek vykonstruovaného procesu popisujeme v posledním díle seriálu Radiožurnálu.
20. listopadu 1952 začal výpovědí Rudolfa Slánského proces s takzvaným protistátním spikleneckým centrem.
„Přiznávám plně svoji vinu a chci poctivě a pravdivě vypovědět o všem, čeho jsem se dopustil a čím jsem se provinil,“ řekl tehdy Slánský.
Pravda ale v soudní síni nezazněla. Vše se odehrávalo podle předem připraveného scénáře tak, jako v té době řada dalších vykonstruovaných procesů.
„Ten proces byl předem prodiskutován s lidmi z bezpečnosti, s prokurátory, se soudci - čili s institucemi v trestním řízení, které spolu vůbec nemají mluvit. Natož aby se domlouvali na společném řízení procesu,“ popisuje historik z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd Oldřich Tůma.
V rozhlase se zpožděním
Výpovědi svědků každý den vycházely na stránkách Rudého práva. Dění u soudu přenášel se záměrným čtvrthodinovým zpožděním i československý rozhlas. Šlo o pojistku, pokud by se někdo z obžalovaných nedržel naučené odpovědi.
3:19
Před 70 lety začal proces s Rudolfem Slánským. Skončil jedenácti tresty smrti
Číst článek
„Všichni to poslouchali a otec tam vystupoval jako svědek proti Slánskému. Pamatuju si, že jsem si říkala: ‚Vždyť on neříká pravdu! Jak je možné, že táta neříká pravdu?‘“ vzpomínala pro projekt Paměť národa Anna Grušová.
Jejího otce zatkla Státní bezpečnost v prosinci 1951. Ve Slánského procesu musel vypovídat jako svědek a o rok později byl odsouzen ve vykonstruovaném procesu s pracovníky ministerstva zahraničí na doživotí tak, jak požadoval komunistický prokurátor Josef Urválek.
„Občané, soudci, ve jménu našich národů, proti jejichž svobodě a štěstí zločinci povstali, ve jménu míru, proti němuž se hanebně spikli, žádám pro všechny obviněné trest smrti,“ prohlásil tehdy Urválek.
Problémy v čele KSČ
Přípravu procesu se Slánským ovlivnil podle Tůmy také mocenský boj uvnitř vedení komunistické strany.
„Svým způsobem to byl kolotoč, kdy nebylo jasné, kdo nakonec padne jako obžalovaný, uvězněný a popravený a kdo bude tím, který získá lepší pozici. Prostě byli postupně dáni dohromady tak, jak se to těm osnovatelům procesu zdálo vhodné,“ vysvětluje.
3:14
Od přátelství ke zradě. Jak vypadala společná cesta Gottwalda a Slánského
Číst článek
Po osmi dnech soud vynesl konečný verdikt. Tři doživotí a jedenáct trestů smrti.
„Rozhodně ten proces nebyl spravedlivý ani zákonný. V každém případě to byl kriminální zločin. Tam byli třeba ekonomičtí experti jako Margolius nebo Evžen Löbl. Ti byli opravdu nevinní,“ dodává Tůma.
„Vím, že soud nemůže vynést jiný rozsudek, než jaký navrhuje státní prokurátor. A že to bude rozsudek nanejvýš spravedlivý za všechny ty strašné zločiny, které jsem spáchal,“ zněla poslední Slánského slova během soudního líčení.
Když v roce 1956 Chruščov odsoudil Stalinův kult osobnosti i čistky v Sovětském svazu, začali se k procesu se Slánským odlišně stavět i českoslovenští komunisté. „Stanovisko vedení KSČ nakonec bylo, že Slánský skončil tím, čím sám začal,“ zakončuje Tůma.
Rudolf Slánský byl popraven 3. prosince 1952. V roce 1963 ho soud rehabilitoval.
