K rehabilitaci Milana Píky mělo dojít už dávno. Nikoho nenapadlo, že o ni nepožádal, říká historik
Městský soud v Praze ve středu rozhodl o rehabilitaci veterána generála Milana Píky. Za druhé světové války působil v RAF. Kvůli nespravedlivému stíhání otce Heliodora byl pak Milan Píka propuštěn z armády a byl zatčený a vězněný komunistickým režimem. Milan Píka zemřel letos v březnu. Historik Pavel Paleček z Vojenského historického ústavu v rozhovoru pro Český rozhlas Plus řekl, že Milan Píka nikdy o rehabilitaci nepožádal.
Můžete vysvětlit, v jaké souvislosti soud ve středu rozhoduje o rehabilitaci generála Milana Píky? (Rozhovor vznikl ještě před rozhodnutím, pozn. red.)
Milan Píka byl ve stejné době, kdy byl souzen jeho otec Heliodor Píka, uvězněn a byl obviněn z toho, že se ve spolupráci s dalšími lidmi – mezi nimi generálem Raimundem Mrázkem – chtěl pokusit o únos svého otce z vězení, kdy už bylo zřejmé, že má být popraven.
Poslechněte si rozhovor Jana Bumby s historikem Pavlem Palečkem o generálu Milanu Píkovi
Milan Píka celý život po popravě svého otce usiloval o to, aby byl rehabilitován. V šedesátých letech se mu podařilo obnovit řízení a v devadesátých letech to bylo dovršeno tím, že Heliodor Píka byl rehabilitovaný.
Ale Milan nikdy sám nepožádal o rehabilitaci své osoby za uvěznění ve stejné době, kdy Karel Vaš, který úspěšně navrhoval trest smrti pro Heliodora Píku, jemu při výsleších i u soudu navrhoval také trest smrti.
Milan Píka nebyl rehabilitován v sedmdesátých letech?
Pro historiky je to překvapení, protože nikdy o rehabilitaci nepožádal.
Lidé znají spíš generála Píku staršího, kterého komunisté popravili. Ani jeho syn Milan ale není bez zásluh.
Uprchl složitou cestou do Velké Británie, kde se přihlásil do RAF, kde sloužil až do konce války, a celou dobu psal dopisy a žádal, aby byl přeřazen na frontu, k čemuž nikdy nedošlo, protože byl velice mladý. Dokonce když žádal o vstup do britské armády, tak neuvedl svůj skutečný věk, protože v té době nebyl plnoletý.
Komunistický režim ho věznil neoprávněně, rehabilitoval soud generála Milana Píku
Číst článek
A za druhé světové války zůstal kde?
Působil ve Velké Británii u jedné z českých perutí, jeho přesné zařazení vám teď nedokážu říct.
Po návratu do vlasti upadl v nemilost komunistického režimu. Za jakých okolností?
Po válce pokračoval ve studiu právnické fakulty, byl kapitánem československé armády a chtěl působit jako vojenský profesionál. Po únoru 1948 jeho otec, který byl zástupcem náčelníka generálního štábu, uvězněn a v tu chvíli se ocitl v nemilosti i jeho syn. Jak už jsem říkal, byl také uvězněn a hrozil mu trest smrti, ale údajně do té kauzy vstoupil sám Klement Gottwald, který řekl, že nebudeme věšet děti těch, které věšíme.
A při soudu, kde mu navrhoval Karel Vaš také trest smrti, tak byl odsouzen k doživotí generál Raimund Mrázek a všichni dostali nějaké trest, ale on jediný zcela překvapivě a výjimečně byl zproštěn viny.
Odešel na Slovensko, kde začal úplně nový život, dobrovolně se přihlásil, že půjde pracovat do dolů, a po nějakém čase se potom stal řidičem. Až v době pražského jara mohl pokračovat ve studiu vysoké školy.
‚Mělo se to stát dávno‘
Jak časté bylo, že komunisté v 50. letech při procesech postihli nejen nějakého jednoho svého protivníka, ale i jeho rodinu. Do jaké míry procesy dopadaly i na rodinné příslušníky?
To je strašně zajímavá otázka, protože většinou nedošlo k tomu, že by byla odsouzena celá rodina, jak bylo naprosto běžné v době nacismu, kdy trest se uplatňoval i na příbuzné.
‚Svět nemá mnoho hrdinů, opustil nás jeden z nich.‘ V Bratislavě vzdali poslední hold generálu Milanu Píkovi
Číst článek
Ale ve skutečnosti to samozřejmě rodina odnesla, protože pokud nezavřeli třeba oba rodiče a děti nedali do nějaké ústavní výchovy, tak samozřejmě partner nemohl mít práci, děti neměly možnost studovat na jakékoliv škole a perzekuce pokračovala často až do dalšího kolene, to znamená nejen vůči dětem, ale i třeba vůči vnoučatům.
Když soud rozhodne o rehabilitaci, tak je to morální zadostiučinění, nebo ještě něco jiného?
Přesně tak, je to završení úsilí Milana Píky o rehabilitaci jeho otce. Pakliže byl spolu s ním vězněn, ve stejné době, tak měl již dávno být rehabilitován taky. A to, že se to stane až nyní, po jeho smrti, je zcela správná věc, která se měla stát už dávno, ale nikoho z nás nenapadlo, že ve své skromnosti nikdy o toto nežádal.
