Před 30 lety byl přijat lustrační zákon. Provázela ho řada soudních sporů, některé trvají dodnes
Je tomu 30 let, co Federální shromáždění přijalo lustrační zákon. Norma zakazovala bývalým příslušníkům a agentům Státní bezpečnosti, členům Lidových milicí nebo vysoce postaveným komunistům účast v důležitých státních funkcích, u některých soudů nebo ve veřejnoprávních médiích.
Dodržování lustračního zákona s sebou přinášelo řadu soudních sporů. Mnoho lidí se například cítilo poškozeno tím, že je Státní bezpečnost evidovala jako konfidenty údajně bez jejich vědomí. Některé soudní spory trvají dodnes.
Před 30 lety byl přijat lustrační zákon. Poslechněte si příspěvek reportéra Ľubomíra Smatany
Nejznámějším je zřejmě přes deset let trvající spor šéfa hnutí ANO Andreje Babiše, který byl podle soudu vědomým spolupracovníkem Státní bezpečnosti pod krycím jménem Bureš. To ale Babiš odmítá a soudní pře stále není u konce.
Ovšem i agent Státní bezpečnosti může být premiérem nebo ministrem, neboť se zákon nevztahuje na volené funkce.
„Nepředpokládalo se, že by se vůbec tito lidé o nějaké volené funkce ucházeli, protože atmosféra ve společnosti byla velmi přísná. V devadesátém roce to byla aféra Bartončík, kdy byl donucen odstoupit. Lidé, u kterých se prokázalo, že byli spolupracovníci Státní bezpečnosti nebo vojenské kontrarozvědky, se na kandidátky nedostali,“ popisuje pro Radiožurnál Libor Svoboda z Ústavu pro studium totalitních režimů.
Šéf lidovců Jurečka navrhl snížit důchody lidem, kteří se angažovali pro komunistický režim
Číst článek
Výklad zákona byl vždy složitý a dokazování na základě dokumentů z archivů samotné Státní bezpečnosti napadaly dotčené osoby jako nedůvěryhodné. Ani politici se dodnes neshodnou, jestli má lustrační zákon ještě smysl. A i když jsou ve sporu, není to pro ně zásadní téma.
„Vždy se toho držela ODS. Vždy tam bylo křídlo, které ‚pracovalo‘ s antikomunismem, ale tím, jak vklouzli do koalice Spolu, tím, jak je téma Andrej Babiš, tak to v podstatě i tam zamřelo. Takové ty věci, jako lidé, kteří jsou jmenování do nějakých veřejných funkcí – děkani, rektoři, kteří měli předkládat lustrační osvědčení – to zjevně úplně vyšumělo. Není aktér a v podstatě není prostor, aby to někdo vrátil na stůl jako významné téma,“ říká politolog z Metropolitní univerzity Ladislav Cabada.
Obcházení zákona
Mnoho lidí ale kvůli lustračnímu zákonu muselo svoje posty opustit nebo naopak některé funkce nezískalo. To bylo podle historika Libora Svobody pro společnost prospěšné, i když vlivní lidé dokázali zákon obejít.
Soud uznal vinnými čtyři bývalé příslušníky StB. Šikanovali disidenty a nutili je k emigraci
Číst článek
„Mnozí z nich si zkrátka našli jiné cesty. Začali podnikat, což se jim vlastně zakázat nemůže a to je v pořádku. Případně ten svůj zájem nasměrovali do politiky, což vlastně zákon také nezakazuje a neupravuje, což si ale myslím, že je také dobře. Nebo se vrhli na různé organizace a v rámci nich udělali kariéru,“ vysvětluje.
Ani česká společnost nevnímá po třiceti letech lustrační zákon až tak citlivě, a to ani v případě premiéra Babiše.
„Těžko říct, jestli to ovlivňuje zrovna kauza předsedy vlády. To uvidíme i na výsledcích voleb. Nebo svou roli hraje spíš to, že je už přes 30 let od revoluce, od pádu totality, a lidi dnes pálí daleko jiné věci než to, co ten člověk před 30 lety dělal. Většinu veřejnosti teď myslím,“ řekla ve vysílání Českého rozhlasu Plus ředitelka Archivu bezpečnostních složek Světlana Ptáčníková.
Lustrační zákon platí i na Slovensku a v několika dalších postkomunistických zemích, kde přináší podobně vyhrocené spory a právní problémy jako v Česku. Politickou scénu rozděluje zejména v Polsku a Maďarsku.
