Zdobí monstranci na Loretě diamanty od šlechtičny? Příběh Pražského slunce, klenotu barokního řemesla
Pražské slunce. I tak se říká monstranci, která je ozdobou klenotnice známé Lorety. Na mistrovské barokní zlatnické práci je zasazeno 6 222 diamantů, které údajně pocházejí ze svatebních šatů Ludmily Evy Františky hraběnky Krakowské z Kolowrat. Diamanty podle rozšířené teorie měly nejprve omračovat na šatech nevěsty, nepochybně jako potvrzení jejího postavení. Posléze zdobily předmět, který hraje důležitou roli při katolických obřadech.
„Není to ale nijak podloženo,“ říká v pořadu Příběhy pokladů kurátorka Loretánských sbírek Markéta Baštová. Zároveň připouští, že šlechtičny často své svatební šaty darovávaly. „Nepochybně své diamanty, ale i stříbro a zlato odkázala ve své závěti, ve které si přeje, aby z nich byla zhotovena monstrance. Ale jestli to jsou právě diamanty z jejích šatů, to už nevíme,“ dodává kurátorka.
Portrét Ludmily Evy Františky, rozené Hýzrlové z Chodů, ve svatebních šatech s diamantovými ozdobami – mimochodem, jsou pro naší dobu netradičně tmavé, s vytkávaným zlatým vzorem – můžete v chodbě Lorety stále vidět.
Ženichem byl Vilém Albrecht I. Krakowský z Kolowrat, pro kterého šlo už o pátý svatební obřad, Ludmila Eva Františka se vdávala potřetí. Bylo jí 51, jemu 67. Oba to jsou příslušníci starých českých rodů. První zmínka o tomto jménu je z konce 13. století.
Vilém Albrecht I.
Vilém Albrecht I. Krakowský z Kolowrat byl i na 17. století dobrá partie. Mimo jiné zastával funkce nejvyššího zemského sudí a také nejvyššího hofmistra Českého království. Jeho předcházející čtyři manželství mu přinesly slušné finanční zázemí - on sám ostatně dokázal majetek obratně spravovat a rozmnožovat – a také šest dětí. Po páté se oženit, to přeci jen maličko vybočovalo i z tehdejších zvyklostí.
Hraběnka Kolowrat-Krakovská si přála být pohřbena, jako jedna z předních donátorek Lorety, přímo v Santa case. Tedy Svaté chýši, napodobenině domu Panny Marie v Nazaretu, podle pověsti zázračně přeneseného do Itálie, do obce Loreto. I v pražské Loretě stojí v centru nádvoří, jak je to u obdobných poutních míst tradiční.
Díky svým třem manželstvím byla i Ludmila Eva Františka Kolowrat-Krakowská zámožnou dámou. Podle její závěti bylo diamantů určených pro výrobu monstrance 6,5 tisíce. Kde je získala? Byl to dar od některého z jejích manželů? Dlouhodobě shromažďovaný rodinný nebo rodový poklad? Odpovědi dodnes přesně neznáme.
6 222 diamantů
Na Pražském slunci, klenotu barokního řemesla je nakonec 6 222 diamantů. Zbytkem byla zaplacena práce zlatníka a klenotníka. Koncept monstrance pak navrhoval jeden z nejproslulejších vídeňských barokních architektů Jan Bernard Fischer z Erlachu.
Těžko říct, s jakými pocity by se dnešní lidé dívali na to, že jim z dosahu mizí takové bohatství. Tehdy se ale práce na naplnění závěti rozeběhla velmi rychle. Pravděpodobně i proto, že Ludmila Eva Františka byla nevlastní matkou oficiálního patrona pražské Lorety.
Pražské slunce je zvláštně dvojznačné ve svém výsledném vyznění: v dynamickém a emotivním ztvárnění postavy Panny Marie je výsostně barokním dílem. Rovné a hladké, diamanty zdobené paprsky „slunce“, které obklopují prosklenou schránku na posvěcenou hostii, pak dodávají celému dílu až moderní nádech.
Loretánská diamantová monstrance není žádný drobeček: má přes 90 centimetrů na výšku, 70 na šířku a váží skoro 13 kilogramů.
Už ve své době byla monstrance vnímána jako mimořádné dílo. Když byla v roce 1699 převážena z Vídně do Prahy, doprovázela ji eskorta vojáků. Je otázkou, jestli se její výjimečnost nakonec vlastně nerozcházela s přáním a záměry hraběnky Ludmily Evy Františky. Její drahocennost totiž téměř vylučovala použití monstrance k jejímu účelu, k bohoslužebným účelům. K tomu docházelo jen zřídka a za velkých bezpečnostních opatření.
Ať už to bylo jakkoli, poutní místo, u jehož založení stály dvě výrazné šlechtičny své doby – Ludmila Eva Františka Kolowrat-Krakovská a Benigna Kateřina z bílinské větve Lobkoviců se postupně rozrůstalo.
Dnešní podobu vrcholně baroknímu průčelí Lorety, na kterou je asi nejhezčí pohled z terasy před Černínským palácem, dnešním sídlem ministerstva zahraničí, určil Kryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferovi. Ten navrhl i kostel Narození Páně, který celý komplex stavebně uzavřel.
Celý pořad z cyklu Příběhy pokladů připravila Patricie Polanská.
