S myšlenkou zachovat a vystavit své ostatky přišel sám osvícenecký myslitel. To, co je k vidění, nazval autoikona, což odkazuje k náboženským obrazům. Je to taková ikona či relikvie jeho samotného.

„V podstatě je to kostra. Ta je obalená dřevitou vatou a plátěnou bandáží a oblečená do šatů, které patřily samotnému filozofovi,“ popisuje historik Tim Causer.

„Když jej viděla poprvé, nevěděla jsem, co to je. Pomyslela jsem si, hm, pěkné. Teď už to samozřejmě vím a vlastně je mi ta myšlenka sympatická," svěřuje se studentka.

Každého upoutá především filozofova hlava. Vypadá velmi zachovale, je ovšem z vosku.

„Původně patřila k ikoně i samotná hlava, její konzervace se ale, jak vidíte, moc nepovedla. Dr. Smith ji vysoušel nad výpary kyseliny sírové. Pokožka silně zhnědla a tvář je celá svraštělá.“

Traduje se, že na zasedání akademické rady vozí pravidelně i filozofovu mumii nebo chcete-li autoikonu.

„To je jeden z mýtů. Ve skutečnosti je přítomen jen na velmi významných schůzích," vzpomíná Tim.

„Je to bizarní. Ale myslím, že není mnoho univerzit, které takto uchovávají ostatky svého zakladatele,“ říká Tim.

Teď Benthamova autoikona poprvé po 186 letech opustí půdu univerzity a poputuje přes oceán. Spolu s jeho kloboukem, křeslem a vycházkovou holí. Původní pravá hlava, která se mumifikátorům nepovedla, ale zůstane v Londýně.

Jaromír Marek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít