Historik: Spiknutí Omladiny proti císaři Františku Josefovi? Byli to jen neorganizovaní mladí vlastenci
V posledním desetiletí 19. století, v době habsburské monarchie byli Češi přesvědčení, že jejich postavení národa má být výrazně silnější, hlavně jiné. Na našem území žili také Němci – a bylo jich tehdy zhruba stejně, jako nás – ale ti si žádné změny nepřáli. Bylo tak bez empatie nesmírně obtížně vyvažovat český a německý pohled.
Tzv. dualismus, tedy rakousko-uherské vyrovnání v roce 1867, pak bylo pro českou stranu velké zklamání. Zvláštně se chovali i čeští politici Národní strany, tzv. staročeši.
Když se jim nedařilo své požadavky v parlamentu prosadit, přestali tam chodit úplně. Přenechali tak „volné pole působnosti“ rakouským Němcům a nakonec byli zbaveni svých poslaneckých mandátů.
Českému národu zjevně chyběly politické elity, i to vedlo v roce 1874 k založení další strany: Národní strany svobodomyslné. Členům se říkalo „mladočeši“ a jejich snahou bylo získávat politické body.
Vyjednávání o uspořádání bylo víc než složité a dlouho se ani žádné řešení „nerýsovalo“. Frustrace společnosti se projevovala různě: od prostého nesouhlasu, přes neschopnost politické práce, až po radikalismus zejména mladých lidí. Ten měl souviset s tajným, a podle mínění úřadů a policie nebezpečným spolkem – a ohrožovat údajně měl i samotného císaře Františka Josefa I.
Protivládní protesty mladých
Mladí radikálové nevynechali žádnou příležitost k demonstracím a oslavám českých velikánů, např. Husa, Komenského i Havlíčka. Na Karlově mostě měla být dokonce sundána socha světce sv. Jana Nepomuckého, docházelo pak i k otevřeným protivládním protestům.
Před sto lety se českoslovenští legionáři vydali domů. Strastiplná cesta stála mnohé život
Číst článek
V květnu 1893, na jedné podobné akci, dokonce zavěsili soše císaře Františka I. – umístěné mezi Karlovým mostem a Národním divadlem – na krk oprátku. „Vše vyvrcholilo 12. září 1893, kdy si čeští vlastenci připomínali 22. výročí slibu císaře, podle kterého se měl nechat korunovat českým králem,“ říká Jiří Pernes v pořadu Jak to bylo doopravdy.
„Slib císař dokonce zopakoval, nikdy ale nesplnil, a to vlastenci těžce nesli,“ doplňuje historik. Mladí bouřliváci, lidé, kteří žili v „protihabsburském vzdoru“ zorganizovali vzpomínkové setkání na Žofínském ostrově.
Policie je rozehnala s tím, že šlo o setkání nepovolené. Většina z nich pak šla do restaurace a v této „atmosféře neúspěchu“ strhla ze stěn sochy císaře a císařovny. A protože to nebyla jediná „urážka trůnu“, začala policie pátrat a přišla se závěrem, podle kterého všechno určitě řídí nějaký tajný spolek.
Možná tak chtěla obhajovat policejní nečinnosti, neschopnost a alibismus směrem k Vídni. Policejní zprávy pak tiskly noviny a objevil se i název údajného tajného spolku: Omladina.
Nakonec přišel v letech 1893 až 1894 soudní proces. Obžalováno bylo 76 lidí, 68 z nich dostalo tresty odnětí svobody, a to od dvou týdnů až po osmileté vězení. Pro vlastence to byli hrdinové, se kterými sympatizovala i velká část veřejnosti. Všechno skončilo v roce 1895, kdy dostali všichni milost díky amnestii.
Na otázku, jestli existovalo spiknutí proti císaři, historik Jiří Pernes odpovídá: „Neexistovalo. Činnost vyvíjela jen neorganizovaná skupina mladých lidí, kteří hlasitě vyjadřovali své politické názory a emoce. Aktivity mladých pokrokářů ale později přispěly ke vzniku samostatného Československa“.
Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Jak to bylo doopravdy v horní části článku.
