Francouzskému odbojáři Edmondu Réveilovi bylo koncem druhé světové války 19 let. Do odboje se zapojil o rok dříve a měl na starosti výměnu informací a rozkazů. Začátkem června roku 1944 jeho jednotka obklíčila dívčí školu, kde se zabarikádovali němečtí vojáci. Několik jich postříleli. Desítky dalších zajali.

„Bylo jich 54, vlastně 55, když je zajali. Jednoho zabili ještě ve městě Tulle. Pomáhal gestapu,“ vypráví na nahrávce z roku 2020 francouzský odbojář Edmond Réveil.

Němci celý department Corrèze ve střední Francii označovali za Malé Rusko, a to kvůli velmi silnému odboji. Ve městě Tulle v červnu 1944 pověsili skoro stovku lidí na stromy, pouliční lampy i balkony.

O den později v sousedním departementu ve vesnici Oradour-sur-Glane Němci zabili přes 640 lidí – mužů, žen a dětí.

Podle historiků odbojáři o těchto masakrech věděli. Edmond Réveil zároveň popisuje, že nemohli soustavně a dlouhodobě střežit zajaté Němce.

„Nechtěli jsme je zabít, ale zároveň jsme je nemohli neustále hlídat. Pokaždé, když chtěl někdo z nich na záchod, tak jsme museli s nimi. Mezinárodní velení – Američané, Kanaďané i Francouzi – vydali rozkaz k popravě,“ vzpomíná.

Češi si vybrali život

Francouzští odbojáři měli v patách německé oddíly, které hledaly své zajaté spolubojovníky. Němce zase tlačili Spojenci, kteří se vylodili v Normandii. 12. června 1944 Edmondova jednotka přistoupila k popravě.

Němci si sami vykopali vlastní hroby a francouzští odbojáři je postupně postříleli. Popravili taky jednu francouzskou kolaborantku. Celkem zabili 47 lidí. Dalších sedm vojáků ze skupiny ušetřili.

„Mezi německými zajatci byli taky polští a čeští vojáci. Podle odbojáře Edmonda Réveile si mohli vybrat mezi životem a smrtí. Mohli buď zapřít Hitlera a připojit se k odboji, nebo zemřít. Všichni si vybrali život. Na rozdíl od Němců, kteří neměli na výběr,“ popisuje Xavier Kompa z Národního úřadu vojenských veteránů.

Podle něj identita Čechů a Poláků, které francouzští odbojáři ušetřili, není známá.

Pátrání

Francouzi teď spolupracují s německým sdružením, které ve světě pátrá po ostatcích pohřešovaných německých vojáků. Společně prohledávají les nedaleko městečka Meymac, kde měli francouzští odbojáři Němce popravit.

Zatímco někteří obyvatelé se staví proti exhumacím, jiní chtějí znát pravdu. Mezi ně patří i prodejce knih Lionel Rousset. „Podle mě je naším úkolem najít pravdu. Poprvé jsem tento příběh slyšel asi v roce 2017 od jiného odbojáře, který se ale přímo nezúčastnil té popravy,“ říká.

Historici našli v lese nedaleko města Meymac asi 20 nábojnic a několik dobových mincí. Ostatky popravených Němců zatím neobjevili. V hledání chtějí ale pokračovat. Ostatně nejde o první pokus o exhumaci německých vojáků v této oblasti.

„Jedna z prvních exhumací se odehrávala v 60. letech. Jediný dokument, který to ale potvrzuje, pochází z německého sdružení VDK. Podle něj bylo tehdy exhumováno 11 těl, která pak pohřbili na německém hřbitově Berneuil v departmentu Charente-Maritime,“ upřesňuje starosta městečka Meymac Philippe Brugère.

O této exhumaci dodnes ve Francii neexistují žádné záznamy – ani na radnici ve městě Meymac, ani na prefektuře, a dokonce ani na ministerstvu. Stejně tak není jasné, proč se tato exhumace v 60. letech odehrála a proč předčasně skončila.

Starosta městečka Meymac si to vysvětluje tím, že bylo příliš brzy po válce, stále žili váleční veteráni a exhumace popravených vojáků byly příliš citlivým tématem.

Martin Balucha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít