Před 60 lety došlo k tragédii na dole Dukla. ‚Popisovali, jak horníci řvali, když byli zazdění,‘ říká vdova

Ve středu je to přesně šedesát let od tragického neštěstí na dole Dukla v Havířově. Při jedné z nejhorších důlních tragédií v České republice zemřelo 108 horníků, kteří za sebou zanechali rodiny. Jejich památku ve středu uctili také lidé v Havířově při pietním aktu. Ten byl vůbec poprvé na hřbitově v městské části Šumbark. Z bývalého důlního areálu se totiž stává průmyslová zóna, proto se radnice rozhodla pietní místo přesunout.

Havířov Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jedním z doposud žijících pamětníků je i Jaroslav Gongol. Když se tragédie na dole Dukla stala, pracoval tam teprve týden

Jedním z doposud žijících pamětníků je i Jaroslav Gongol. Když se tragédie na dole Dukla stala, pracoval tam teprve týden | Foto: Jaroslav Ožana | Zdroj: ČTK

Za každým zemřelým horníkem zůstává příběh. Jako například za teprve jednadvacetiletým Ladislavem Hantlem. Jeho žena Květa si osudný den pamatuje dodnes.

Přehrát

00:00 / 00:00

Před 60 lety došlo k tragédii na dole Dukla. Více si poslechněte v reportáži Kláry Křižákové

„Můj bratr jel na šachtu do práce a viděl, že manžel má v kolovně motorku. Viděl, že to hoří, tak přijel a řekl mi to. Pravil: ‚Láďa tam zůstal,‘“ popisuje Českému rozhlasu Ostrava.

Na dole Dukla pracoval nejen její manžel a bratr, ale také její strýc. „Dělal tu záchranáře. Hned je volali. Vykládal mi, jak chlapi řvali za stěnou, protože tam byl oheň a oni to museli zazdít, aby se to nedostalo pod šachtu. Za tou stěnou se udusili. To jsem byla těhotná a první dva měsíce jsem myslela, že to dám pryč. Rodiče ale říkali, ať si to nechám,“ dodává.

Paní Květa se dodnes při vzpomínce neubrání slzám. Dítě si ale nakonec nechala a dnes je už několikanásobnou prababičkou.

Jedním z doposud žijících pamětníků je i Jaroslav Gongol. Když se tragédie stala, na dole pracoval teprve týden.

0:00

Hlavní příčinou tragédie byl tlak na těžbu, říká scenárista filmu Dukla 61 a dokumentu Černé zlato

Číst článek

„Byl jsem právě v tu dobu v oblasti, která nebyla přímo zasažená. Takže proto se mi podařilo se 64 horníky, které jsem měl jako revírník na starosti, utéct. Když jsem vyfáral nahoru, tak už všichni byli mrtví. Málem jsem byl na tom památníku zvěčněný taky,“ vzpomíná.

I přes tuto tragédii neměl Jaroslav Gongol strach znovu do šachet sfárat a nakonec se z něj stal ředitel celého dolu.

Podle Eduarda Heczka z hornické obce se v osudný den nedopatřením spustil pásový dopravník, který se vzápětí vznítil. Kvůli metanu a uhelnému prachu pak došlo k několika výbuchům.

„Požár se snažili nejdříve přímým zásahem uhasit, ale to se nepodařilo. Proto následně havarijní komise rozhodla o uzavření těch úseků. To bylo to neštěstí, že v tomto požářišti zůstali i horníci,“ popisuje.

Lidí, kteří tuto tragédii pamatují, ubývá. Tři pozůstalé vdovy a právě bývalý ředitel Jaroslav Gongol se ale ve středu sešli, aby památku svých kolegů a manželů uctili.

Klára Křižáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme