Ledové koryto nebo sjezdovka. Co je nejnebezpečnější?
V Gruzii dnes pohřbívají sáňkaře Nodara Kumaritašviliho, který se minulý týden v jednadvaceti letech zabil při tréninku na olympijský závod v kanadském Whistleru. Jeho smrt vzbudila mnoho vášní i otázek. Jedna z nich zní, který sport na zimních olympijských hrách je nejnebezpečnější. Odpověď není tak jednoznačná, jak by se podle uvedených slov mohlo zdát.
„Budeš na mě hrdý,“ těmito slovy se prý loučil Nodar Kumaritašvili se svým otcem a zároveň předsedou gruzínského sáňkařského svazu před odjezdem na hry do Vancouveru.
Svým smutným způsobem se mladík z Kavkazu hrdinou skutečně stal. Mučedníkem, který svou smrtí probudil odpovědné lidi, aby konečně potřebným způsobem zabezpečili okolí nejrychlejšího koryta na světě.
„Připadalo mi neuvěřitelné, že kolem nejsou žádné sítě, žádné matrace. Nedovedu si představit, že bychom jezdili na trati, kolem které by nebyly sítě. To bychom končili někde v lese a v každém závodě by byl někdo mrtvý,“ divil se bezpečnostním opatřením na sáňkařské dráže alpský lyžař Petr Záhrobský.
Hyman: Úrazy nejsou obvyklé
Právě alpské lyžování a jízda na saních či obecně sporty ledového koryta patří na zimních olympijských hrách bezesporu k nejvíce rizikovým. Letošní hry to neblaze potvrzují. Smrt při sánkařském tréninku a hrůzostrašné pády při alpském lyžování, naštěstí bez podobných následků. Který sport je tedy nejvíce nebezpečný?
„Podle mě je nejnebezpečnější alpské lyžování a hokej. V alpském lyžování létají každou chvíli vrtulníky,“ myslí si sáňkař Jakub Hyman. „Při sáňkařských závodech se zřídka stávají nějaké úrazy, za poslední dvě sezony nepamatuju vážnější úraz.“
Pochopitelně vyjma tragické Gruzíncovy nehody. Lyžař Petr Záhrobský při určování nejnebezpečnějšího sportu her pod dojmem událostí posledních dní trochu váhá.
„Těžko říct, alpské lyžování tam určitě patří, na druhou stranu jsme viděli strašlivý úraz s fatálními následky na sáňkařské dráze. Takže sporty v ledovém korytě budou konkurovat,“ uvažuje Záhrobský.
Nebezpečná rychlost
Co se týče dosahovaných rychlostí, dotkly se závody na saních rekordem Rakušana Pfistera právě ve Whistleru jisté hranice. „Už se upozorňovalo na to, že rychlosti jsou extrémní. Až se bude stavět dráha pro olympiádu v Soči, tak by měla nejvyšší rychlost dosáhnout maximálně 130 kilometrů za hodinu,“ říká Jakub Hyman.
Rychlosti při jízdě na saních i na sjezdových lyžích jsou u vrcholových závodníků závratné a těžko měřit, který ze sportů je riskantnější. Záleží také na kategorii, kterou chceme porovnávat. Co se týče prevence zranění, byly na tom až dosud určitě hůře saně, a to nejen absencí zábran a žíněnek okolo drah.
„Například Rumuni se před olympiádou šetřili, aby se nezranili. Tři týdny nejezdili a pak přijedou sem do Whistleru na tak náročnou dráhu. Potom se stávají takové úrazy, jako si udělala ta jejich závodnice, která měla otřes mozku,“ upozorňuje Jakub Hyman, co všechno může stát za sáňkařským karambolem. Alpské lyžování pro změnu vede v četnosti zranění.
„Viděl jsem statistiku, podle které je za každou sezonu zhruba třicetiprocentní pravděpodobnost, že se závodník, který objíždí všechny špičkové podniky, zraní. To je opravdu hodně. Od začátku letošní sezony už bylo vážných zranění, která lyžaře vyřadí na půl roku z tréninku a závodů, minimálně dvacet,“ přidává Petr Záhrobský zajímavá čísla.
Ostatně sami lyžaři už spojili síly, aby vytvořili co nejvlivnější opozici pořadatelům závodů Světového poháru, kteří se snaží stavět stále atraktivnější, a tudíž náročnější tratě.
