Martin Koukal: Sprinter nemusí být nejrychlejší
Je to svým způsobem smutný příběh, který vám teď nabídneme jakožto další portrét českého olympionika. Běžec na lyžích Martin Koukal je totiž závodníkem, který si nasadil v raném věku laťku tak vysoko, že ji stěží někdy přeskočí.
Ve čtyřiadvaceti letech šokoval lyžařský svět vítězstvím v závěrečném závodě mistrovství světa ve Val di Fiemme. Tohle prvenství na padesátikilometrové trati z roku 2003 zřejmě zůstane Koukalovým životním úspěchem.
Nedá se ale říci, že by Martin Koukal zůstal závodníkem jednoho šampionátu a už nikdy o sobě nedal vědět. Dva roky po titulu mistra světa, který mimochodem žádný z aktivních českých běžců na lyžích nemá, dokázal získat medaili z bronzového materiálu.
Co je ale obdivuhodné a co svědčí o jeho komplexnosti - uspěl tentokrát nikoli na nejdelší, ale na nejkratší trati. V Oberstdorfu slavil spolu s Dušanem Kožíškem po vyvedeném týmovém sprintu. Ve Vancouveru si svou spolupráci na velké akci po pěti letech zopakují.
„Dušan byl od začátku výborný parťák, u nás obou je to však hlavně o technice. Dušan dozrál, má zkušenosti a už se nebojí na trati něco vymyslet. Teď je hlavní, aby vydrželo zdraví a aby se udržela nebo ještě zlepšila výkonnost," řekl Martin Koukal.
Vlastnosti dokonalého sprintera
Co je vlastně nejdůležitější vlastností takového týmového sprintera, který je na trati nakonec stejně sám a pouze si s kolegou předává pomyslný štafetový kolík?
„Těžko říct, člověk nemusí být úplně nejrychlejší, ale měl by vydržet hodně vysokou rychlost po celé tři okruhy. A za hodinu ujet tu samou trať znova. Udržet zkrátka vysoké tempo, to je nejdůležitější. Ten závod je hodně o taktice, o rozvržení sil a běžec by měl také sledovat, co se děje na daném úseku, když zrovna nezávodí," popisoval český reprezentant.
Teoreticky má Martin Koukal týmové sprinty zvládnuté na jedničku a mohl by o nich přednášet. Teď ještě to přenést na sníh ve whistlerském údolí.
