Hory jsou jako ženy, krásné a nebezpečné. Horám ale rozumím víc, směje se Jaroš
V kalendáři OSN najdeme aktuálně sedmatřicet kolonek, které začínají slovy ‚mezinárodní den‘. Jedna taková kolonka je přiřazena k dnešnímu datu - na 11. prosince totiž připadá Mezinárodní den hor. Najdou se ale i horolezci, kteří jej ‚neslaví‘. Překvapivě mezi ně patří třeba i nejslavnější český pokořitel pohoří Radek Jaroš.
„Přiznám se, že jsem to neslavil ani jednou, já na svátky moc nejsem. Ani MDŽ neslavím, byť vás, ženy, mám strašně rád. Každý horolezec si to oslaví po svém, když je v horách. Myslím si, že když člověk toho druhého – ať už jde o hory nebo ženy – uznává, není to jen o tom, že by se v jeden den udělala nějaká povinná oslava,“ nabízí zajímavé srovnání Radek Jaroš.
Mezinárodní den hor patří mezi ‚mladší svátky‘, OSN jej vyhlásila teprve v roce 2003. Jeho smyslem je podpora trvale udržitelného rozvoje horských oblastí a upozornění na možnosti i omezení při využívání hor. A hlavně přiblížení přínosu hor pro lidstvo těm, kteří o něm třeba nevědí.
Radek Jaroš Mezinárodní den hor neslaví, doléčuje zranění z Annapúrny a chystá se na K2
„V dnešní technizované době, kdy lidé jen sedí a koukají na počítač a přátele mají na Facebooku místo v realitě, přinášejí hory strašně moc. Vidím to na svých přednáškách, spousta lidí mi píše, že začali díky nim chodit do hor. Hlavně když potom začnou chodit třeba až do Himalájí nebo do Nepálu. Filozofie těch lidí je jiná a může náš život pomoct obohatit,“ říká pokořitel třinácti osmitisícovek, který v horách vidí krásu, ale i nebezpečí.
„Klidně to zase vezmu přirovnáním k vám ženám, které jste nebezpečné i krásné. S horami je to stejné, přináší vám naplnění, uspokojení, jsou nádherné, ale když se člověk vydá do extrémních míst, hrozí mu nebezpečí, stejně jako od vás,“ používá znovu paralelu ‚hora – žena‘ česká horolezecká legenda.
Na poslední výpravě mu přitom hory ukázaly svou odvrácenou tvář - z Annapurny si přivezl kromě krásných zážitků taky omrzliny, které jej připravily o několik prstů a zkomplikovaly mu přípravu na příští rok.
„Včera jsem byl na další operaci, při které mi pan primář odstraňoval na palci pravé nohy ještě nějaké mrtvé zbytky kostí a překrýval mi to živou tkání, takže teď mám takové ne úplně pozitivní vzpomínky. Už je to kolik měsíců, co jsem stál na vrcholu Annapurny, a jsem v poloinvalidním stavu. Tohle pro mě není dobrý rok,“ vzpomíná smutně Jaroš.
Ani tahle vpravdě těžko představitelná zkušenost jej ale neodradí od toho, aby se pokusil dobýt poslední z osmitisícových vrcholů, ze kterého se ještě nedíval dolů – K2. A až zdolá i tenhle vrchol, vrhne se prý na Prachovské skály. Mimochodem, ženy zdolávat nehodlá, protože by prý mohl přijít o víc než jen o několik prstů.
„To je nebezpečnější varianta než ta Annapurna. Asi zůstanu u hor, těm rozumím víc,“ přidává humorný postřeh Radek Jaroš.
