Víkendové semifinále tenisového Fed Cupu mezi Belgií a Českou republikou nepřineslo navzdory postupu týmu Petra Pály všem Čechům pouze radostné okamžiky. A dvě dílčí porážky Barbory Záhlavové-Strýcové teď nechme stranou. Reportér Jaroslav Plašil se pár hodin snažil marně dostat z haly v Charleroi.

8:45 18. dubna 2011 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Živé vstupy, nahrávání rozhovorů, jejich zpracování, připravování příspěvků na další hodiny. Práce sportovního reportéra není zálěžitostí pár minut. A Jaroslava Plašila přivedl jeho workoholismus do pěkných lapálií. Organizátoři na něj totiž zapomněli, stadion zhasli a zamkli. Tenisový expert Radiožurnálu zmapoval svou snahu z "vězení" uniknout.

"Haló, haló," volal, kudy chodil. Jedinou odpovědí mu ale byly spuštěné alarmy. "Takhle to trvá už několik desítek minut, dovolat se nikam nemůžu. Halu jsem prošel křížem krážem, ale fakt se odsud nedá dostat."

Sirény na čas oněmí. "No sláva, snad chviličku klidu teď budu mít, než zase narazím na místo, kde nechtíc spustím to houkání." A vzápětí... "Už je to tady zase! Aspoň že se dá dojít na záchod - ten je tady otevřený. To je v tuhle chvíli docela podstatná informace," oddechuje si už značně unaveným hlasem Jaroslav Plašil.

"Nejhorší na tom je, že jsem byl celou dobu v klidu. Když jsem zpracovával rozhovory, tak kolem mě občas někdo prošel. Tohle by mě ani náhodou nenapadlo."

"Ano? Jo, jo, děkuju, jasně. Počkej a to bylo to číslo, cos mi posílal?" hlásí vyslanec Radiožurnálu do telefonu. "Ještě že mám tady v Belgii pár známých, kteří mi občas dokáží poslat nějaké to číslo."

"I can't go out," snaží se Jaroslav Plašil vysvětlit svou situaci policistům. Prý dorazí do pár minut. "Tak sláva!"

Zaklepání na dřevo nepomohlo. Policisté nepřijeli

"No tak jsem to zakřikl. Hodina pryč a strážníci nikde..."

A tak reportér Českého rozhlasu vytáčí další telefonní číslo: "Hello, Jaroslav Plašil is speaking... When? Do you know? Twenty minutes?"

"No vida, záchrana se blíží. Nejsou to policisté, jsou to zřejmě pracovníci zdejší haly, kteří byli vyrozuměni o mé příhodě, ale to už je teď mně osobně úplně jedno."

Krrrrrr. Ozývá se skřípot dveří. "Ten pocit, když se otevírají dveře, to je něco úžasného!"

"Bye, bye," loučí se Jaroslav Plašil se svými osvoboditeli. "Sedám do auta a jsem rád, že můžu halu konečně opustit," ulevuje si.

Jaroslav Plašil, Jan Suchan Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít