Plavecké MS v Šanghaji potvrdilo čínské sebevědomí
V pořadí 14. mistrovství světa v plavání je už minulostí. Účastníkům z 181 národů nabídla Šanghaj nevšední zážitky. Celkové hodnocení, ale navzdory očekávanému kladnému ohlasu ze strany Mezinárodní plavecké federace, zůstává tak trochu rozpačité.
Možná, že je to ale jenom pocit cizince uvnitř kultury jejíž zákonitosti nelze ani za tři týdny pobytu úplně pochopit. Šanghaj stejně jako celá Čína zažívá obrovitý ekonomický rozmach. Nekonečné řady jeřábů stavící nové a nové výškové budovy jakoby i ze Šanghaje vzbuzovaly dojem jednoho velkého staveniště.
„Už to nejsou ty hejna kol, které se na každé křižovatce sjely, ale už je to plejáda zahraničních vozů a ta životní úroveň jde tady prudce nahoru. Já si myslím, že to pasování do role velmocí po boku Ameriky a dalších západních států je na místě,“ porovnává ještě nedávnou šanghajskou minulost s její přítomností trenér českých dálkových plavců Josef Nalezený.
Šanghaj na MS určitě ohromila pompézním zahájením o ukončením šampionátu stejně jako úžasnými sportovními architektonickými skvosty, jejichž útroby čistili i žiletkami nepřetržitě zdejší uklízečky.
Nedostatky souvisejí právě s onou čínskou mentalitou se ale poměrně v ryze praktických věcech brzy také našly. Vázla například doprava a to především směrem k 65 kilometrů vzdálenému dějišti dálkových plaveckých soutěží, kvůli které novináři vstávali před 25 kilometrovým závodem už o půl třetí ráno.
Stovky zdejších organizátorů a dobrovolníků se na víc prezentovali zvláštní vlastností, neochotou cokoliv aktuálně podle potřeby zainteresovaných účastníků měnit, oproti dopředu nalinkovaným plánům.
„Tak vzhledem k tomu, že už jsem v Číně po několikáté, tak už jsme zvyklá na nějaké ty jejich kontroly. Pokud oni nemají svolení od nějakého vrchního, tak přes ně nejede vlak a nedostanete se do vody nebo na jídlo v jinou dobu. Jsem na to zvyklá, tak vím, co od nich mohu očekávat,“ poukazuje na neustálý dohled všeho a všech ze strany organizátorů Jana Pechanová, která byla coby dálkový plavec aktérem i další ryze sportovní tragédie šanghajského MS.
Neregulérní podmínky
Právě dálkoví plavci totiž soupeřili nejen o tituly mistrů světa ale i o postup na OH v naprosto neadekvátních podmínkách špinavé zátoky o teplotě přesahující povolených 31stupňů. Většina plavců se tak už dopředu musela spokojit s tím, že o účast na londýnských Hrách bude bojovat až ve druhé kvalifikaci příští rok.
„Je dobře, že jsou dvě a že to není jenom jedna jediná a šmytec, protože tady by to bylo tak neregulérní v těch podmínkách, že ty federace by se vzbouřily,“ poukazuje Pechanová na snahu plaveckých svazů která nakonec stejně například odmítnutím startu na 25ti kilometrové trati byla dovršena.
Po sportovní stránce tak táhly spíše bazénové soutěže, na kterých Číňané ověšeni vlajkami, bubny ale i prospekty propagující zrovna slavené výročí 90 ti let od založení čínské komunistické strany plně dokazovali v hledišti svoji sounáležitost se šampionátem.
Odměnou jim byl v podání pořádající země suverénní vítězství v počtu medailového zisku i všudypřítomné přesvědčení, že po sportovní i organizační stránce se Čína opět jednou světu ukázala. Čínské sebevědomí zkrátka bylo tím hlavním co na každém rohu z plaveckého šampionátu vykukovalo jako cenná sláma z jinak konfekčních bot.
