Dinosaurus má rok na změnu
Proč je český sport v takové neblahé situaci v jaké je? Napověděl už jen pohled do sálu nymburského sportovního centra, kam se svalila Valná hromada ČSTV. Tomáš Kohout na ní strávil celý den a okomentuje ji po svém.
Věkový průměr delegátů komory tělovýchovných jednot a sportovních klubů ČSTV byl zhruba 60 let. Bez urážky k těm několika mladším ročníkům. Pánové si na tu slávu oprášili své parádní kravaty, jejich vzor mi připomnínal ten, který má na památeční fotce z počátku 80. let můj dědeček.
Rozhodně jim nechci křivdit a ubírat na zásluhách ani znalostech. Ale snad ani druhé křídlo - se zástupci svazů - se nemohlo orientovat v ekonomické diskusi pánů Teličky a Hušáka, která se hemžila slovy jako tranže, bondy a ebidta.
Stejné místo, stejní lidé, ale najednou úplně jiný svět - neříkám, že lepší - než když jsem si pár hodin před tím představoval při jedné z hodnotících zpráv, že takhle nějak asi vypadaly soudružské projevy před pár desítkami let. I s nastoupenou jednotkou a vřelými díky odstupujícímu předsedovi Srbovi. Ale když jsme u poklon, nejbizarnější stejně vysekl šéf Sazky Aleš Hušák.
Jeden hlas označil tuto valnou hromadu za panoptikum, o ČSTV samotném jsem četl trefné přirovnání k dinosaurovi. Ti byli také obrovití. Ale vyhynuli. Aby zánik do roka a do dne nepotkal i tuto organizaci, musí přestat nový předseda ČSTV povýšený z místopředsedy přesvědčovat o tom, že chce změny. Bude je muset udělat.
