Češi jdou za úspěchem i ve snookeru
Stejně jako o golfu, také o snookeru se říká, že je sportem gentlemanů. Vyžaduje klid, pevné nervy, přesnost a charakter. Původem je snooker z Velké Británie, kde se také rodí nejšpičkovější světoví hráči. Talentované hráče snookeru ale můžeme najít i u nás.
Stát se špičkovým hráčem snookeru ale rozhodně není jen otázka talentu. Stejně jako ve všech ostatních sportech, i snooker vyžaduje trénink. Klidně i takových šest hodin denně. A pokud se chce člověk dostat na vrchol dřív než řekněme s nadsázkou v důchodu, musí s trénováním začít doslova už jako malé dítě.
„Musí se začínat tak v šesti, sedmi letech, pak se dá čekat, že zhruba před třicítkou člověk něčeho dosáhne. Hráč se musí připravovat pod dozorem trenéra, dře se šest i sedm hodin denně, musí pracovat. Já jsem začal až po revoluci, kdy mi bylo kolem dvaceti, a to už je prostě pozdě," vysvětluje jeden z našich nejlepších trenérů Tomáš Kejla a doplňuje důvod.
„Hrací stůl je obrovský, asi tři a půl metru na metr osmdesát. Kapsy jsou uzoučké a koule mají tak pět centimetrů a kousek, kapsy jsou navíc ztížené tím, že mají zaoblené vstupy, takže když tam koule narazí, odrazí se zpět. Je to velmi těžké i proto, že body se sbírají tím, že člověk si musí nahrávat na konkrétní koule, není to jen nějaké potápění. A kluci v mém věku jsou si schopní i z pozice, která vypadá hrozně složitě, nahrát a už vás k tomu nepustí," potvrzuje Tomáš Kejla starou dobrou pravdu o tom, že dlouholetý trénink dělá mistra.
Nejlepší hráče snookeru bychom našli ve Velké Británii, Číně a na Dálném Východě. Také v našich zeměpisných šířkách se ale najdou jména, která by časem mohla mít dokonce světový zvuk.
„Nejlepším hráčem u nás je Lukáš Křenek, a to nejen ve snookeru, ale také v poolu, na kterém začínal. V seniorech je to Tomáš Náhlík, taky bývalý poolista. Já teď trénuju tři děti, z nich jedno je opravdu velmi talentované. Jmenuje se Aleš Herout, ale moc rád o něm nemluvím - ne snad proto, že bych mu to nepřál nebo mu záviděl, ale spíš aby nezpychnul. Každopádně u něj by určitě byla cesta na vrchol," vyjmenovává Tomáš Kejla.
Poláci nám utekli
A jak je to obecně s kvalitou naší snookerové scény? Je vlastně Česká republika konkurence schopná v evropském nebo dokonce světovém měřítku?
„Ve světovém určitě ne a co se týče Evropy, tak spíše ve středoevropském měřítku. Tam jsme schopni konkurovat postkomunistickým zemím, ovšem kromě Polska, které je obrovské, od začátku do něj jezdili profesionální hráči a navíc polský biliárový svaz je hodně bohatý, může si leccos dovolit,“ říká Kejla.
„Poláci nás předběhli, ale třeba v porovnání se zeměmi, které začínaly se snookerem ve stejné době jako my - Slovenskem, Rumunskem nebo Bulharskem, se ukázalo češství v dobrém smyslu slova. Myslím to tak, že i takhle malá země dokáže vyprodukovat skvělé hráče, že Češi jdou za úspěchem víc - a to nejen ve snookeru, ale třeba taky ve fotbale nebo hokeji. Dokážeme pro úspěch něco obětovat."
