Běh naděje má výchovný i humanitární rozměr
Přibližující se konec školního roku přinese i chvíli, kdy neviditelný sudí odpíská poločas letošního ročníku Běhu naděje. Pokud to náhodou nevíte, tato sportovně-humanitární akce, která je volným pokračováním svého času populárního Běhu Terryho Foxe, od jara do podzimu po celé republice připomíná půvab a význam rekreačního sportování.
A nejen to - po vzoru Běhu Terryho Foxe také pomáhá formou dobrovolného startovného získávat prostředky na výzkum rakoviny. Však už lékaři z České onkologické společnosti takovouto pomoc nejednou nahlas pochválili.
Třeba jako doktorka Vladimíra Stáhalová. „My si velmi ceníme této spolupráce, protože jakákoli humanitární aktivita prostě šla ruku v ruce s onkologickými aktivitami v České republice vždycky. A kromě toho sportovní aktivity, to je věc, která přirozeně zlepšuje zdravotní stav obyvatelstva.“
Potíž je ale v tom, že naše doba si příliš nepotrpí na kladné hrdiny a autoři dobrých skutků tedy nejsou mediálně zajímaví. Nelze se proto divit povzdechnutí koordinátorky Běhů naděje Hany Wichové. „Jenom bych byla velice ráda, kdyby se to více dostalo mezi lidi. Aby si uvědomili, že ta humanitární sbírka tady je, že pokračujeme dál.“
Dobrou zprávou naopak může být to, že mezi pořadateli Běhů naděje jsou zastoupeny také školy - a některým z nich můžeme docela závidět jejich nápady. Což se týká například základní školy v Praze-Kunraticích.
„Já to vnímám jako celoškolní projekt, protože si myslím, že pro nás ve škole je cennější, aby děti se současně dozvěděly trošku víc o tom, proč ten běh vznikl a co podporuje,“ domnívá se ředitel kunratické školy, inženýr Vít Beran.
Beran k osvětovému projektu na škole navíc uvedl „Na naší škole to děláme tak, že se účastní kluci z občanského sdružení Adrenalin bez bariér. Hrají s dětmi florbal na vozíčkách, máme tady stanoviště Školy první pomoci, v evokační části se děti něco dozvěděly o onkologických onemocněních, rakovině. Myslím, že celé řadě dětí to dalo představu o složitosti léčby, ale i o tom, že nic není nevyléčitelné, jak hodně závisí na vůli člověka chtít se uzdravit, chtít prostě být mezi námi.“
A tak to zní opravdu věrohodně, když pan ředitel prohlásí. „Sport pro všechny je určitě dobrá myšlenka!“ Což by si právě teď, v období dovolených a prázdnin, mohlo na vlastní kůži vyzkoušet co největší procento těch, kteří se zatím pouštěli do sportování opravdu jen nahodile.
