V pětasedmdesátí letech včera zemřel jeden z členů ‘zlaté generace‘ československého fotbalu přelomu padesátých a šedesátých let Ján Popluhár. Na legendárního slovenské obránce zavzpomínal i reportér Slovenského a dříve Československého rozhlasu Stanislav Dutka.

18:30 7. března 2011 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Velký hráč, slovenský fotbalista století. Své práce si vždy vážil – na hřišti i jako kustod. Byl tvrdý a nekompromisní obránce s měkoučkým srdcem, pilíř Slovanu Bratislava ale i RH Brno, Olympique Lyon a poté i Zbrojovky Brno.

Deset let byl v reprezentaci, kde odehrál 62 zápasů a byl osmnáctkrát kapitánem. Stříbrný z mistrovství světa v Chile 1962, bronzový z Poháru národů v roce 1960 ve Francii. Ján Popluhár byl skálou, ale gentlemanem. A jak vzpomínal na své začátky? „Napomáhal otec, který byl hráčem ŠK Čeklís a podle všeho ne špatným. Dá se říct, že v tom období hrál i celoslovenskou ligu.“

Popluhár získal během své kariéry netradiční přezdívku ‘Bimbo‘. „Pan Šťastný, který působil v té době ve Slovanu, byl nervózní, když přišel nový hráč a on mu nedal přezdívku. ‘Ty si takový tolerantní k soupeři, nenamastíš, jsi takový beránek, takový bimbo, který řeší vše fotbalovou cestou.‘“

Legendární slovenský obránce hrál velmi čistě a prakticky nefauloval. „Ti lidé fotbalu fandili, vytvořilo se tam takové rodinné domácí prostředí, které hráče podmiňovalo k tomu, aby se tam hrubosti neobjevovaly. Vyhýbal jsem se věcem jako zfaulovat hráče. Fotbal je pěkný, když je čistý.“

A co si Popluhár nejvíc cenil na své krásné kariéře? „Každého ocenění si člověk musí vážit. Jednak něco odevzdává společnosti, velikost se projevuje tím, kolik přijímám a kolik dávám. Největší úspěch, kterého jsem dosáhl, byla nominace do mužstva světa ve spojitosti se sto roky anglické Asociace. To bylo v roce 1963.“

Lidsky čistý, fotbalově rovný. Ještě celkem nedávno, 15. února, jsem se potkali na oslavě pětasedmdesátin Jozefa Vengloše. A pětasedmdesáti se dožil také Ján Popluhár. Přestože byl usměvavý, povyprávěl i dva tři fotbalové příběhy, už to nebyl ‘Bimbo‘. Třebaže trpěl, nereptal.

Bude nám chybět – fotbalové i sportovní rodině! Stejně jako jeho motto: „Toto vím, toto prezentuji, toto chci a za tím si stojím. To jsou hodnoty, které se nedají nějak oklamat, nedají se vyvrátit, nedají se zlehčit.“

Stanislav Dutka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít