Z hokejového kolotoče na horskou dráhu
Co dělat, když je volno? Tuhle otázku řeší sportovci při dlouho trvajících akcích pravidelně. Na mistrovství světa hokejistů v Německu je možností vyžití poměrně hodně, pětice Špaček, Čajánek, Kuba, Hudáček a Salfický vyrazila na golf, dalších pět hráčů do zábavního parku v Soltau nedaleko Hamburku.
Ten vypadal už na první pohled impozantně: vidět byla kopie Sochy svobody obklopená Bílým domem, rybníčky, parky, stánky se vším možným a hlavně spoustou těch nejbláznivějších, nejnesmyslnějšími směry a nejvyššími možnými rychlostmi se točících atrakcí. Milanu Hniličkovi, Tomáši Vlasákovi, Viktoru Ujčíkovi a Davidu Výbornému se rozzářily oči, jen Jaroslav Hlinka se tvářil více méně neutrálně. Za chvíli bylo jasné proč.
"Kdybyste tak měli takovej tah na branku ", komentoval Milan Hnilička s úsměvem doslova úprk trojice Ujčík - Vlasák - Výborný směrem k největší dřevěné horské dráze na starém kontinentu. Na tuto atrakci se podstatná část této skupinky hokejistů těšila nejvíc, a bylo určitě proč.
"Hele, Hlína je úplně tuhej ", smáli se Viktor Ujčík s Tomášem Vlasákem Jaroslavu Hlinkovi, který viditelně zbledl a k horské dráze se nechtěl ani přiblížit. Nakonec se ale přemohl a do vozíku, který se ze šedesátimetrové výšky řítil více než stodvacetikilometrovou rychlostí po téměř kolmé dráze k zemi, sedl. Popravdě řečeno, zážitek je to zajímavý, ale člověku, který má kdesi v břiše žaludek, stačil jednou. Tomáš Vlasák si celou trať projel dvakrát, Viktor Ujčík dokonce třikrát. Zajímavé také bylo, že zatímco většina pasažérů se v průběhu jízdy křečovitě držela vozíku a se zavřenýma očima čekala na milosrdný konec, Viktor Ujčík celou jízdu nadšeně komentoval. Zřejmě bude v příštím životě kosmonautem.
"Ty máš tak vyvalený voči, že jestli takhle přijdeš zejtra na trénink, tak si bude Aušus myslet, že seš mrtvej", pokračovalo popichování směrem k Jaroslavu Hlinkovi. "Zkoušku odvahy budeš ale skládat támhle na té věži", ukázal Ujčík směrem na záhadnou konstrukci, po jejímž středu se pohyboval jakýsi prsten se sedačkami. "To znám, to tě vyvezou nahoru, a pak to s tebou normálně pustí k zemi", líčilo křídlo Slavie princip tohoto zařízení, a Jaroslav Hlinka preventivně zelenal. Nakonec to pro něj dopadlo dobře. "Ta je asi jenom nějaká vyhlídková, padá to moc pomalu", usoudil David Výborný a šlo se na další hodně klikatou horskou dráhu.
Ze tří, které byly v parku k dispozici, si Viktor Ujčík s Tomášem Vlasákem vybrali tu, na které se povětšinou jezdí hlavou dolů a která je zamotaná asi tak, že gordický uzel je proti ní hračkou pro tříleté dítě. Naštěstí pro ty méně odolné nebyla v provozu, a tak přišlo na řadu jakési "béčko" tohoto zařízení. "Viděls to? Ta mu dala loket, to bylo nejmíň na dvě minuty", popsal Tomáš Vlasák souboj dvojice zájemců o volný vozík. Pokud by se za účast na této akci udělovaly body, Jaroslav Hlinka s Milanem Hniličkou by si opět připsali jeden, Tomáš Vlasák s Viktorem Ujčíkem a Davidem Výborným by bodovali třikrát. "Co Hlína, přežil to?", otáčeli se po skončení jízdy vtipálci směrem k hráči, který v některých fázích odpočinkového odpoledne viditelně trpěl, a některé pouťové atrakce měl pravděpodobně za trest.
Celým areálem se pomalu sunul vyhlídkový vláček. Jediný to "dopravní prostředek", který se nepohyboval závratnou rychlostí a prudce neměnil směr. "Jardo, to je něco pro tebe, co?", rýpl si ještě jednou Milan Hnilička, a návštěva parku pomalu končila. Zajímavé bylo, že i poté měli všichni pořádnou chuť na zmrzlinu
Park měl v podstatě jedinou nevýhodu: zatímco podle slov televizního komentátora Michala Dusíka měl být dvacet kilometrů od Hannoveru, nacházel se o osmdesát kilometrů dál. "Michal pracuje jako novinář, ale měl by si na vedlejšák přibrat džob odhadování vzdáleností", smáli se hráči. Doufejme, že jim dobrá nálada vydrží až do konce šampionátu.
