Jonáši, měli jste signály, že se tenhle krok na kongresu Mezinárodní kanoistické federace v Tokiu chystá?
Měli. Jsme v úzkém spojení s Alenou Maškovou, která zasedá ve slalomové části komise Mezinárodní kanoistické federace. Tahle komise se dohodla na podobě bodů, které se budou na vedení projednávat. Tenhle osud, který odsouhlasili, už tam byl bohužel napsaný.

Jak jste se s tím vyrovnávali, když se rozhodnutí přibližovalo a bylo to čím dál jistější?
Těžko říct, hraje v tom spousta emocí. Mluví se o tom už relativně dlouhou dobu, tak pro nás proces nebyl šokující, šlo to postupně. S klukama jsme o tom bavili někdy v červenci a snažili jsme se hádat různé scénáře. Jeden z nejvíc pesimistických scénářů je ten, který je momentálně realitou.

Nikdo jsme nepočítali s tím, že by to zašlo tak daleko a hlavně tak neskutečně rychle.

'Konkurenci zlikvidovali, už to nechceme dělat'

Místo klasických deblkanoií mají dostat větší podporu smíšené deblkanoe, u kterých šéf mezinárodní federace Španěl Perurena vidí olympijský potenciál. Neuvažoval jste o přestupu?
Zvažovali jsme to, ale s Márou (Šindlerem) jsme si vždycky stáli za tím, že naše kariéra je společná. Řekli jsme si, že když budeme někdy v životě končit, tak chceme končit na vrcholu. Naše největší úspěchy ještě mohly přijít, ale když už má konec přijít s koncem kategorie, tak to ukončíme taky a odejdeme se vztyčenou hlavou.

Takže končíte kariéru?
S Márou jsme se dohodli, že to tak opravdu bude. Před Vánocemi jsme se shodli na tom, že podpora kategorie ze strany ICF je tak špatná, že nás to vlastně už nenaplňuje. Konkurenci ve světě zlikvidovali tak, že to už nechceme dělat. Rozhodli jsme se, že sezonou 2018 ukončíme naši profesionální kariéru.

Máte medaili z mistrovství Evropy, dvě zlata z juniorského mistrovství světa, vyhráli jste závod Světového poháru v Praze, startovali jste na OH. Jste s tím zpětně s Markem spokojení?
To je otázka. Někdo za vrchol považuje zisk medailí, já jsem si tu kariéru užíval celou dobu. Byly tam vrcholy i pády, ale my jsme chtěli víc medailí a ještě si to chvíli užívat. Rozhodně jsme nechtěli skončit ve 26 letech, to je na sportovce – profíka u nás ještě docela dost času pádlovat.

Fanoušci si vzpomenou na vaši finálovou jízdu v Riu, kde jste ještě dvě brány před cílem měli v rukou olympijské zlato, ale po obrovské chybě jste o něj přišli. Dokázal jste to vyhnat z hlavy?
Musím se přiznat, že se mi to zatím nepodařilo. Pro mě osobně to má punc, že se s tím člověk nevyrovná, ale musí se s tím naučit žít. A čím víc se to připomíná, tím je to složitější. Ale je na nás, abychom se s tím poprali a dokázali to v životě narovnat.

Poslední závody vás čekají první červnový víkend v Praze na ME. Je to pro vás velká motivace, byť víte, že trénujete na jediný závod?
Závod v Praze, ať už to byl Světový pohár nebo mistrovství světa, v nás rezonuje trošku jinak. Je to domácí trať, domácí atmosféra, jsou to domácí fanoušci. Pro mě to byl vždycky úžasný přísun pocitů a emocí. Těším se.

Co se týče sportovního hlediska, tak se snažíme připravit co nejlépe. Chceme nastoupit na start a prostě vyhrát. Celou zimní přípravu jsme se připravovali, jako by měla sezona pokračovat až do MS přes Světové poháry. Beru za strašně velkou chybu ICF, že rozhodnutí nebyla přijata na podzim před zimní přípravou. Všechno se řeší až teď.

Je vám 26 let, čekáte narození prvního potomka a končíte kariéru. Co bude dál?
Dál bude náš civilní život. S Márou zvažujeme nějaké věci, jak pokračovat, ale všechno je ještě v plenkách. Všechno budeme řešit až potom, co skončí profesionální kariéra a hlavně po mistrovství Evropy. To je teď největší cíl, všechno ostatní se bude dít až potom.

Jan Suchan Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít