Během kariéry jste dokázal vyhrát etapu na Tour de France i na španělské Vueltě. Jak na tyto úspěchy vzpomínáte?
Momentálně je aktuálnější vyhraná etapa Vuelty, což se mi povedlo v roce 2013. Bylo to na začátku mé kariéry na silnici, jel jsem první Grand Tour a vyhraná etapa byl obrovský úspěch. Spurtoval jsem tehdy o vítězství s mistrem světa Philippem Gilbertem, asi deset kilometrů před cílem jsme odjeli celému pelotonu a porazil jsem ho doslova o milimetry. Často na to s Gilbertem vzpomínáme.

Tehdy byl hodně pod tlakem, v dresu světového šampiona do té doby nevyhrál žádný závod. Já to naopak bral tak, že ho chci porazit, takže si myslím, že tenkrát rozhodla mentální síla.

Zůstaňme u belgické linky. Jezdil jste za tým Quick Step, letos se poprvé v kariéře na Vueltě představil Wout van Aert, který získal tři etapová vítězství, nakonec ale musel odstoupit kvůli pádu. Jak to v Belgii rezonovalo?
Mně je Wouta hrozně líto. Měl těžký pád už na jaře na závodě Dwars door Vlaanderen, dostával se z toho opravdu dlouho. Přišel o závody jako Paříž-Roubaix a Kolem Flander, na které se dlouho připravoval.

Přes Tour se dostával do skvělé formy, získal bronz na olympiádě v časovce, na Vueltu přijel výborně připravený. Pasoval jsem ho jako hlavního favorita pro mistrovství světa. Skvělou formu potvrdil i tím, že na Vueltě vozil zelený i puntíkatý dres. Pak ale přišel nešťastný pád, zranění, ze kterého se znovu bude nějakou dobu dostávat. Musel ukončit sezonu, závodit už nebude, a teď musí budovat formu zase od nuly.

Celkové vítězství na Vueltě už počtvrté v kariéře oslavil Primož Roglič. V minulosti dokázal vyhrát i italské Giro, ale triumf na Tour de France mu pořád uniká. Čím to je?
Asi tím, že má trochu smůlu na Tadeje Pogačara a Jonase Vingegaarda, což bude kamenem úrazu. Zároveň mi přijde, že na Tour vždycky přijede nervózní, chce uspět, a možná proto dělá v pelotonu chyby. Tour je ale celkově mnohem nervóznější závod než všechny ostatní. Je to jedna velká strkanice po celé tři týdny.

Roglič doplácí i na to, že nemá žádné základy například z horských kol, dráhy nebo cyklokrosu. Vuelta je v tomto smyslu uvolněnější, jede se po širokých cestách, a zároveň mu více vyhovují dlouhé a prudké kopce, kde patří k nejlepším cyklistům. 

Na Vueltě zaznamenali dílčí úspěchy i čeští cyklisté Mathias Vacek s Pavlem Bittnerem. Jakého výkonu si ceníte více, Bittnerova etapového vítězství, nebo Vackových výkonů zejména v časovce?
Nejprve bych chtěl oběma pogratulovat. To, co předvedli, je skvělé pro českou cyklistiku. Od obou se to dalo čekat, byla jen otázka, kdy to přijde. Bittner, který vyhrál před Vueltou dvě etapy závodu Okolo Burgosu, měl důvěru týmu, který na něj spoléhal. Počítali s tím, že mu dají prostor, jelo se na něj. Díky tomu bude mít odteď jinou pozici v týmu, budou mu věřit, rozjíždět sprinty. 

Co se týče Vacka, bylo skvělé, že byl druhý hned v úvodní časovce. Nehledím na umístění, ale čistě na časovkářský výkon, který byl skvělý. Ukázalo se, že je skvěle připravený do budoucna. Je to univerzál, který dokáže zasprintovat, umí jezdit časovky a i na klasikách předvádí skvělé výkony. Jsem si jistý, že má nakročeno do skvělé kariéry.

Věnujete se cyklistice i po ukončení kariéry?
Cyklistika je stále mým koníčkem, sleduju ji. Možná jsem si představoval, že budu jezdit víc na kole, ale tím, že už to není priorita, dokážu kolo upozadit, když se mnou chce syn trávit čas. Stále s tím trochu bojuju, vyskočit po tolika letech ze závodního rytmu je velká změna. Ještě si na to budu chvíli zvykat, ale doufám, že si najdu více času i na sport a můj život se vydá dobrým směrem. 

Adam Procházka Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít