Kontaktní čočky nebo operace. I vrcholoví sportovci musí řešit problémy se špatným zrakem
Pro někoho může být zlomem v kariéře vysněný přestup, pro jiného získaný titul, důležitý gól nebo chycená střela. Ale zřejmě vysoko nad tím jsou rozhodnutí, která se týkají zdraví sportovců. Své o tom vědí i profesionálové s očními vadami.
Dvaadvacetiletý německý tenista Alexander Zverev byl dříve často považovaný za budoucí světovou jedničku. Zaujal loňským triumfem na Turnaji mistrů v Londýně, ale před pár dny také tím, když na stejném místě po vyřazení v semifinále mluvil o plánované operaci. Trpí totiž astigmatismem a přiznal, že se speciálními čočkami, kterými potíže kompenzoval, měl v sezoně spoustu problémů.
Dlouhá léta soupeří na vrcholové úrovni se zdravými sportovci, přestože mají svým způsobem výrazný hendikep. Více v příspěvku Jaroslava Plašila
I v Česku jsou známé příklady sportovců, kterým kontaktní čočky při kompenzaci očních vad nevyhovovaly. Před čtyřmi lety o tom mluvil ve vysílání Radiožurnálu alpský lyžař Kryštof Krýzl.
„Prostě jsem řekl, že s čočkami jezdit nechci. Tak jsem jezdil bez nich, ale bylo to už na hraně nějakého omezení v závodění,“ uvedl.
Další příklad se objevil letos na podzim - volejbalový reprezentant Oliver Sedláček, který nosil kontaktní čočky, protože viděl hůř na dálku.
2:30
‚Vidím první tři hráče, to mi bohatě stačí.‘ Sedláčkovi problémy se zrakem na šampionátu nevadí
Číst článek
„Měl jsem problémy s čočkami, co se týče zánětu spojivek a zánětu rohovky. Podle doktora to dospělo do stadia, že kdybych měl další zánět, tak můžu klidně oslepnout. Takže jsem čočky přestal nosit a mám před sebou laserovou operaci,“ vylíčil reprezentační blokař.
Náhradní čočky
Možná si ještě vzpomínáte na obránce bratislavského Slovanu Jozefa Bukovinského, který zářil ve federální lize hlavně v 70. letech. Byl totiž jedním z mála hokejistů, který nosil i při zápasech brýle. Zatímco každý takový sportovec byl pro fanoušky v každé éře nápadný, hráče, který nosí kontaktní čočky, od těch ostatních nerozeznáte. Tedy až do chvíle, než se s nimi něco nepřihodí.
To pak často vídáme sportovce, kteří lezou po kolenou a snaží se vypadlou čočku najít a pak i nasadit, což není jen tak. Hlavně zezačátku.
„Když jsem si měl čočky nandat sám, tak jsem první den vstával o hodinu a půl dřív než normálně. Mám je prakticky v každé tašce, protože člověk nikdy neví. I masér nebo doktor mají v zásobě náhradní, kdyby mi náhodou vypadla,“ popisoval před evropským šampionátem v roce 2008 své tehdy nové zkušenosti fotbalový brankář Petr Čech. O své oční vadě dlouho nevěděl a zjistil to až při rozboru svého pohybu v některých zápasech.
O tom, jak je důležité mít u sebe náhradní sadu, se ve stejném roce nechtěně přesvědčil jeho kamarád Radek Štěpánek, kterému při dlouhém pětisetovém zápase na Australian Open vypadla kontaktní čočka. A protože se dohrávalo za šera, dobře rozehrané utkání nakonec ztratil.
