Při utkání klasického velkého fotbalu diváci z úst hráčů a trenérů často slyší slova jako „přihraj“ nebo „vystřel“, při prvním mistrovství republiky ve walking fotbale se ale pražským Strahovem neslo nejčastěji slovo „neběhej“.

„Je to strašné, protože pokud jste celý život hráli velký fotbal, tak když vidíte otevřenou ulici, tak to tam strčíte. Jenže v momentě, kdy míč opustí nohu, víte, že je to blbě. Stačí, když je míč třicet centimetrů před nohou a už se to nedá dohonit,“ popisuje hráč teplického týmu Václav Nikodým.

Při walking fotbalu - tedy chodícím fotbalu, totiž - jak ostatně název napovídá - hráči nesmí běhat. Problém rozlišit, co je ještě chůze a co už běh, měli kromě hráčů často i rozhodčí.

„Všichni to pískáme poprvé a není úplně jasné, co považovat za běh a co ne, který kontakt je povolený a který ne. Musíme se to taky naučit. Je třeba to držet v určitých mantinelech, jak nám řekli organizátoři. Omluva vždycky pomůže nejvíc,“ říká jeden z rozhodčích Václav Mitáš.

I přes občasné porušování pravidla zakazujícího běh se ale účastníci mistrovství ve walking fotbale shodují, že tento sport je pro ně především zábava. Potvrzuje to i bývalý fotbalový reprezentant a velký propagátor walking fotbalu Jan Fiala.

„Co jsem slyšel, tak hodně mužstev pořádá tyhle turnaje a hodně se to ujalo. Mluvil jsem s hráči ze Slovinska a řekli mi, že tam to bohužel není tak rozvinuté jako u nás. Strašně mě to mrzí, protože setkávání bývalých hráčů a spoluhráčů má určitý smysl a jim to chybí,“ říká Jan Fiala.

Společně s Janem Fialou patřil k průkopníkům walking fotbalu pro hráče nad 60 let i bývalý reprezentační fotbalista a trenér Josef Pešice, který loni v prosinci zemřel. Právě na jeho počest se prvním mistrovství republiky ve walking fotbalu uskutečnilo.

Václav Rokyta Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít