V obou časovkách na Vueltě jste předvedl skvělý výkon. V první etapě jste skončil druhý, v závěrečné 21. jste obsadil šesté místo. Jaký byl rozdíl mezi oběma časovkami?
Pro mě byla Vuelta první Grand Tour, takže jsem nevěděl, jak bude moje tělo reagovat v závěrečné časovce po třech týdnech závodění. Byl jsem dost unavený, a tím, že jsem se ji pokusil rozjet tak, jako tu první, mi už nezbývalo moc sil. Je velký rozdíl, jestli jde člověk do časovky čerstvý, nebo po třech týdnech závodění.

Změnil se ve druhé časovce přístup soupeřů k vám ve srovnání s tou první? Dávali si na vás víc pozor?
Časovka je individuální a každý do toho dá vždycky sto procent. Nebo alespoň ti, kteří ví, že můžou jet o pěkné umístění. Takže se asi nedá říct, že by si na mě dávali pozor. Je to o tom, kdo má nejvíc sil. Určitě se dá říct, že se mnou počítali. A ti, kteří jeli za mnou, měli výhodu, protože znali můj čas a mohli se podle toho řídit.

Vnímal jste zvyšující se pozornost soupeřů směrem k vám i v průběhu závodu?
Postupem času jsem pozornost vnímal víc a víc. Dost závodníků bylo překvapených, asi nikdo nepočítal s tím, že dokážu první časovku zajet tak dobře a že dokážu taky přejet kopec a bojovat o vítězství v klasické etapě. Někteří si ze mě dělali srandu, že je ze mě najednou vrchař, to člověku dodá dobrý pocit.

Vyměnil byste dvě druhá místa na Vueltě za jedno vítězství?
Je to trochu specifické v tom, že jedno druhé místo padlo v časovce a druhé v klasické etapě. Ukázalo mi to, že dokážu v obou případech bojovat o vítězství, a toho si velice cením. Jsem spokojený, ukázalo mi to, že mám výkonnost.

Jaké následky na vás zanechaly tři týdny na kole?
Únava je velká. Zaprvé má člověk během závodu každý den tu samou rutinu a zadruhé když se podíváme na profil Vuelty, každá horská etapa měla přes 2000 metrů převýšení.

I když se jede v pelotonu, pořád musím mít nějakou výkonnost, abych etapy přežil. Únava se nasčítala, pro mé tělo to bylo něco nového. Čekal jsem, že budu mít nějakou větší krizi, ale zvládl jsem to v pohodě i díky zkušenosti mých týmových kolegů, kteří mi občas poradili, kde mám zvolnit a neplýtvat tak silami. Grand Tour se na vás podepíše jak psychicky, tak fyzicky. Takže teď odpočívám a pomalu se začnu rozjíždět.

Jak vypadá typický závodní den?
Závodníci se většinou den předem dozví program. Čas snídaně je pevně daný, vstát ale můžeme, kdy chceme. Etapy začínají pozdě, takže můžeme spát třeba do devíti. Musíme si sbalit kufr, který dáme před pokoj cestou na snídani. Je nutné si všechno, co potřebujeme na etapu, připravit dopředu. Protože ze snídaně, která trvá okolo 50 minut, jdeme rovnou do autobusu a přepravujeme se na start.

Po etapě se člověk musí co nejrychleji osprchovat a převléknout. Pak se jede na hotel. Přesuny byly dost extrémní, jeli jsme vždycky kolem hodiny a půl do hotelu, kde ihned následovala masáž, abychom stihli večeři. Neměli jsme ani minutu času navíc, nemohli jsme si ani třeba zahrát hru na PlayStationu.

Jak si zvykáte na mediální zájem? 
Novináři na Grand Tour mají největší zájem o favority konkrétní etapy. Když se jely kopce, byl samozřejmě zájem o Rogliče. Pokud nemáte šanci ve velkých kopcích, nikdo si vás ani nevšimne. Před časovkami všichni počítali s tím, že bych to chtěl zkusit na vítězství. Takže o mě byl mediálně větší zájem. Myslím, že bude trvat i nadále, nebo v to aspoň doufám.

Na Vueltě jste zanechal velkou stopu spolu s Pavlem Bittnerem, který dokázal vyhrát pátou etapu ve sprinterském dojezdu, kdy porazil Wouta van Aerta. Jaké to je vidět české vlajky v popředí výsledkových tabulek?
Myslím, že z nás musí mít teď Van Aert noční můry (Mathias Vacek za Belgičanem skončil druhý v sedmé etapě, pozn. red.). Obrovský klobouk dolů před Pavlem, že dokázal vyhrát etapu. Ukázali jsme, že máme špičkovou výkonnost. Myslím, že jsme České republice udělali velké jméno v profesionálním pelotonu, a odteď s námi vždycky budou počítat.

Jaké jsou mezilidské vztahy v pelotonu, máte čas si popovídat s ostatními závodníky?
Byl jsem plně koncentrovaný na svůj výkon a hlavně na svého lídra, pro kterého jsme dělali maximum, a moc času na povídání nebylo. Vždycky jenom na pár slov při etapě, když se třeba jelo volněji.

Máte za sebou Vueltu, první ze tří třítýdenních závodů. Na jakou Grand Tour byste si přál jet v příštím roce?
Přáním každého cyklisty je jet Tour de France. Budu rád ale za každou Grand Tour. Nebudu se zlobit, když pojedu třeba Giro nebo zase Vueltu.

Řešili jste v týmu vaši budoucnost s ohledem na to, jestli se budete v dalších letech více zaměřovat na Grand Tours, nebo spíše na kratší etapové závody či klasiky?
Pokud chce jet závodník na celkové pořadí na Grand Tour, musí tomu on i tým podřídit veškerou přípravu. Po psychické stránce musí být cyklista nastavený úplně jinak. Jel jsem teď svoji první Grand Tour, nevěděl jsem, jak to všechno probíhá. Závodit proti cyklistům, jako je Primož Roglič, je neskutečně náročné. Tento rok jsme si dali za cíl, že na celkové umístění budu jezdit na kratších etapácích, které znám. Na Grand Tour jsem přijel, abych jezdil na etapy.

Fyzicky jsem stavěný jinak než lídři na celkové pořadí, kteří jsou excelentními vrchaři. Stálo by to ohromné úsilí, abych se s nimi udržel. Takže to do budoucna vidím spíše na etapy než na celkové pořadí na Grand Tour.

Už 21. záři startuje mistrovství světa v Curychu. Bude vaším hlavním cílem časovka, nebo se chystáte i na silniční závod?
Mým největším zájmem bude časovka. Na silniční závod přijedou velká jména, třeba Tadej Pogačar se na mistrovství světa vyloženě připravuje. Musím zjistit, jak na tom budu po Vueltě, jestli moje tělo dokáže zregenerovat. Takže se ještě uvidí, ale předpokládám, že na časovku, což je kratší interval, v sobě dokážu ještě najít síly.

Silniční závod nechci zahazovat, ale bude to určitě extrémně těžké, hlavní favorité nebudou na nic čekat. S trenérem se ještě musíme pobavit, jak to bude vypadat po taktické stránce.

Karolína Laura Hornová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít