Odměnou psovi je dřina, pro závodníka medaile. A klobásy od táty, pochvaluje si šampion v canicrossu
V sedmnácti letech je Sebastián Bohun ze Stráže nad Nisou dvojnásobným juniorským mistrem světa v canicrossu. Péče o psy zaměstnává celou rodinu. „Canicross je dost těžký sport, bych řekl. Atletiku trénuji většinou dvakrát třikrát týdně a zbytek jezdím na kole a trénuji také na koloběžce,“ vypočítává Sebastián. Na závodech potřebuje i asistenci rodičů, kteří se starají o závodního psa před samotným startem.
Umíte si představit mít doma osm psů? V rodině Bohunových ve Stráži nad Nisou to není nic výjimečného. Sedmnáctiletý Sebastián se věnuje canicrossu, druhu terénního kynologického sportu. A je v něm velice úspěšný, už je dvojnásobným mistrem světa v juniorské kategorii. První závody absolvoval, když mu bylo 10.
Se svým prvním psem jsem chtěl dělat agility, ale to moc nešlo, tak jsme zkusili canicross, vzpomíná na své začátky dvojnásobný juniorský mistr světa Sebastián Bohun
„Sebík byl poměrně talentovaný, šlo to jemu i psovi, tak jsme u toho zůstali, respektive on u toho zůstal,“ vypráví Sebastiánova maminka Pavlína Bohunová.
Při závodech potřebuje syn odpovídající zázemí, aby se naplno mohl věnovat sportovnímu výkonu.
„Samozřejmě, je to prima, když, má nějakého ‚handlera‘, který mu vyvenčí pejska a postará se mu o něj, protože on se už jde rozcvičovat, jde se rozklusávat. My se staráme o venčení, o přípravu psa. Psa namáčíme, aby se nepřehříval, musíme ho vychodit, zahřát, kvalitně vyvenčit,“ popisuje paní Pavlína.
Úspěch napoprvé
„Láska k tomu sportu se projevila, když jsem dostal svého prvního psa, border kolii Mínu, se kterou jsem chtěl dělat agility, ale to jí moc nešlo, tak jsme zkusili canicross, který nás začal neskutečně bavit, Mínu taky. Tak jsme zkusili první závody, které jsme hned vyhráli, a tak to začalo,“ zapojuje se do povídání Sebastián Bohun.
Příprava je pro něj náročná i po fyzické stránce. „Canicross je dost těžký sport, bych řekl. Atletiku trénuji většinou dvakrát třikrát týdně a zbytek jezdím na kole a trénuji také na koloběžce,“ vypočítává.
Závody mají různou délku, od tří do šesti kilometrů, pokaždé v jiném terénu. V 17 letech si v nich Sebastian doběhl pro celou řadu úspěchů v juniorské kategorii.
„Můj úplně první velký úspěch byl v roce 2016, kdy jsem vyhrál mistrovství Evropy, které se konalo v České republice v Novém Městě na Moravě. Potom s novým psem jsme absolvovali mistrovství Evropy v Belgii, to bylo v roce 2019, v roce 2022 jsem jel na svoje první mistrovství světa a tam jsem vyhrál poprvé v životě titul mistra světa, který jsem letos obhájil v německém městě Leipachu,“ říká úspěšný závodník.
Prosadit by se do budoucna chtěl také mezi dospělými. Zatímco pro jeho pejska je největší odměnou samotný závod a dřina, pro něj pochopitelně tituly a medaile. A ještě něco navíc. „Určitě klobásy od táty, který vždycky po běhu dostanu,“ usmívá se Sebastian Bohun.
Kdy začali Bohunovi chovat psy a jak paní Pavlína přišla na to, že je bude sama cvičit? Jaké to je, mít doma osm psů? Jak řeší Bohunovi dovolenou? A jaké všechny závody se psy se běhají? Poslechněte si celý rozhovor, audio je nahoře v článku.
