Zlatý Fuksa: Jel jsem i pro dceru. Nevím, jestli medaili unese, snad ale bude na tátu pyšná
Martin Fuksa ovládl na olympijských hrách v Paříži závod v rychlostní kanoistice na 1000 metrů. Pro českou výpravu tak vybojoval třetí medaili, druhou zlatou. „Za svou kariéru už jsem se naučil být sebevědomý a chvíli soupeřům nevěnovat pozornost. Dal jsem si za cíl se tady na závodech soustředit hlavně sám na sebe a vůbec neřešit okolní soupeře a myslím, že se mi to povedlo,“ říká v rozhovoru pro Radiožurnál olympijský vítěz.
Jak to, že jste všem ujel skoro o parník?
Abych řekl pravdu, já si tohle vlastně taky říkám. Ujet na olympiádě takovým borcům o tolik, to jsem nečekal. Zároveň na to trénuji celý život, tak kdy jindy to prodat než teď?
Stál jsem na stupních vítězů i když už všichni odešli, chtěl jsem si to užít, říká Fuksa
Když doběhne atlet třeba kilometr, může za cílem padnout na zem vyčerpáním. Vy ale musíte zůstat na lodi, i když do závodu dáte víc než všechno. Nechce se vám taky padnout na hladinu a třeba splývat, když dojedete do cíle jako v pátek?
Jsou závody a tréninky, kdy se mi přesně chce padnout a nic nedělat, ale tady to olympijské finále to nebylo. Poslední desítky metrů jsem měl takový náskok, že jsem ještě mohl zvolnit a užít si cílovou rovinku na sto procent.
Ani jsem nechtěl, aby ten závod vůbec skončil. Chtěl jsem si tu chvíli užívat, co nejdéle to šlo, a když jsem dojel do cíle… Vždycky říkám, že vítěz nikdy není unavený a tady se to jenom potvrdilo. Já bych mohl jet znovu, já jsem ready.
Dneska tedy už víte, co to je užít si závod? Když sportovci říkají, já si to chci hlavně užít, tak takhle to vypadá jako dneska odpoledne…
Já to slovo taky moc nepoužívám, ale sportovci to říkají asi hlavně proto, že ten stres je obrovský. A vy to máte rádi, takže si to chcete užít a nestresovat se tím, protože když si to člověk užije, podáte nejlepší výkon.
Dnes jsem taky nemyslel na to, že jedu na olympiádě, ale myslel jsem na to, že jsem v Paříži, a jen jsem chtěl dojet do cíle nejlíp jako první, což se povedlo. Dneska tedy můžu fakt říct, že jsem si to sportovně užil. Byly závody, kdy jsem si to úplně neužil, ale tady jsem si to užil se vším všudy a doufám, že to ještě nějakou chvíli bude užívat.
Když jste projel cílem, myslel jste na tátu, dědu, maminku, bratra, tety, tedy na celou tu vaši kanoistickou rodinu?
Asi jo. Teď už si tolik nepamatuji, na co jsem myslel, když jsem projel cílem, ale vím, že mi to moc nedocházelo. Furt mi nedochází, že jsem tím olympijským šampionem. To je mega. Vzhlížel jsem k těm lidem a říkal si: „Ty kráso, oni jsou olympijští vítězové, to je meta, které by chtěl dosáhnout každý sportovec.“
Rychlostní kanoista Martin Fuksa má zlato. Na kilometrové trati nedal soupeřům šanci
Číst článek
Hrozně jsem to chtěl, ale nikdy jsem si nevěřil, že bych mohl být třeba až takhle dobrý. Nechci říct, že jsem až takhle dobrý, ale aspoň pro teď mi to nechte, že jsem nejlepší na světě.
Jsem za to moc rád, protože tomu dáváme hodně – tréninky, kolik let, není to moje první olympiáda. Myslím, že si tohle já i celý tým zasloužíme, a jsem fakt vděčný za všechny věci, co se v pátek staly.
Když za vámi tatínek s dědou přišli, kdo byl víc dojatý: vy, nebo oni?
Musím říct, že jsem v těchto věcech docela citlivý. Když jsem ale projel cílem, byl jsem tak nějak v klidu, i při hymně to bylo docela v pohodě. Jakmile jsem ale viděl rodinné příslušníky a objal se s nimi, bylo to pro ně úplně nejvíc emotivní.
Hlavou vám totiž proletí ty roky dřiny a tréninků, co jsme spolu absolvovali, příjemné i nepříjemné konverzace… Někdy jsem na ně byl zlý a řval na ně, že změřili špatně úsek a já nebyl spokojený, protože potřebuji mít všechno perfektní. Že si to všechno se mnou protrpí a nepošlou mě někam, tak za to jim patří strašně velký dík.
A právě tohle mi při každém tom objetí docházelo. Nejvíc mě pak asi rozsekalo vždycky, když jsem mluvil o své dceři, protože tady v Paříži bohužel není, je doma a koukala na mě v televizi. Hrozně mi tady chybí, ale asi z toho ještě nemá úplně rozum. Doufám ale, že až jednou vyroste, bude na tátu pyšná.
Medaile pro dceru
Jel jste i pro ni?
No samozřejmě. Pár měsíců po tom, co se minulý rok narodila, se mi povedlo vyhrát mistrovství světa a já si strašně přál přivézt jí ještě jednu medaili, která mi doma chybí, aby si na ni mohla sáhnout.
Zlato!!! 🥇@martinfuksa to dokázal! Je olympijským vítězem!!!😍#CanoeSprint #Paris2024 pic.twitter.com/x4xWHb4ZsY
— Český olympijský tým (@olympijskytym) August 9, 2024
Teď se neskutečně těším, až přijedu domů – upřímně nevím, jestli ji vůbec dokáže unést, ale věřím, že je silná po mně, unese ji, za pár let jí udělá radost a bude na svého tátu pyšná.
Když jsem vás v televizi pozoroval na stupních vítězů, potvrďte mi ten pocit – vy jste hltal každý okamžik. Tak, aby to ve vás zůstalo co nejdéle, je to tak?
Bylo to tak. Tak nějak prožívám všechny stupínky a tady na těch jsem ještě nikdy nestál, takže nikdy nevíte, jestli to není poprvé a naposled.
Chtěl jsem si to tedy užít na maximum. Stál jsem tam na nich, i když už všichni odešli – šel jsem na ně, koukal na tribunu a hrozně jsem si to užíval. Nechtěl jsem, aby ten moment vůbec skončil.
Slyšet hymnu na tom prvním stupínku je něco, co si musí přát každý sportovec a já si to hodněkrát vysnil, že se mi to stane. Jsem rád, že na mé třetí olympiádě se to konečně stalo a mohl jsem se postavit na olympijských hrách na ten nejvyšší stupínek a poslechnout si tu nejlepší instrumentálku, která tady na té planetě je.
Zkoušel jste chvíli i zpívat, ne? Nebo se mi to zdálo?
Jo, jako zkoušel, ale spíš jsem si tak broukal v sobě a cítil jsem to víc. Chtěl jsem si užít ten moment, zároveň jsem nechtěl jenom celou dobu zpívat, ale užít si tu instrumentálku, aby se mi to dostalo víc do těla a bylo to skvělé.
Bylo tam strašně moc emocí, já chtěl dělat strašně moc věcí a nemohl jsem vydržet na jednom místě. Skoro jsem byl jako můj hyperaktivní brácha. Ale bylo to úplně skvělé a ty kráso, já bych to přál úplně každému sportovci na světě.
5:31
Řekli jsme mu jen, ať se nešetří na závěr. Je vidět, že poslechl, říká otec olympijského vítěze Fuksy
Číst článek
Nebydlel jste v olympijské vesnici, ale v domě nedaleko jezera, kde se jezdilo. Byl to dobrý tah?
Vlastně to byl super tah. Po těch dvou olympiádách, kdy jsem si vyzkoušel olympijskou vesnici a zjistil, jak je to super, ale člověka to trošku odvádí od sportovních myšlenek, jsem věděl, že teď chci dát stoprocentní fokus na závody.
Proto jsme zvolili i ten dům, který se ukázal jako úplně skvělý. Moc děkuji českému svazu kanoistů, že mi ten barák umožnil, protože já vždycky přijel a strašně si tam odpočinul. Chvíli jsem nemusel myslet na sport, skočil si do bazénu, válel se na gauči a bylo to skoro jako doma, hrozně mi to v hlavě pomohlo.
Myslím, že v Riu a v Tokiu mi to trochu zkazila hlava. Jinak si myslím, že těch medailí už jsem mohl mít víc, ale vždycky jsem to trošku neustál. Teď poprvé… Asi prostě člověk po třicítce dozraje a já to zvládl jak fyzicky, tak hlavně i psychicky.
Kdo vám v tom domku vařil?
Vařila nám tam Eliška Vondrová, která s námi byla už před Tokiem, kdy jsme byli na tréninkovém kempu tři týdny v Koči.
Ona nám tam vařila, osvědčila se a říkal jsem si, že bych byl moc rád, kdyby s námi byla i tady v Paříži. Ten týden se o nás perfektně starala a patří jí za to velký dík.
Neřešit okolí
Když přijdete nebo připlujete na start, poznáte podle řeči těla soupeřů, jak na tom který je?
Za svou kariéru už jsem se naučil být sebevědomý a chvíli soupeřům nevěnovat pozornost. Dal jsem si za cíl se tady na závodech soustředit hlavně sám na sebe a vůbec neřešit okolní soupeře a myslím, že se mi to povedlo.
Po těch letech je to hodně emotivní, říká kanoista Martin Fuksa po zisku zlaté olympijské medaile
Číst článek
Brácha mi kolikrát říkal, jak na mě pořád někdo kouká a tak a mně to vlastně dělalo jen dobře. Jen ať se na mě podívá, je se na ně koukat nechtěl, snažil jsem se jít svou cestou a nakonec se to ukázalo jako správná věc.
Ve Francii se jelo na jezeře. Jaká je to voda?
My rozdělujeme vodu lehkou a těžkou. Například v Račicích je docela lehká. Na Labi, kde trénuji v Nymburce, tak tam máme těžkou vodu, takže to mi i vyhovovalo, protože tady byla taková těžší.
Co je ale důležité říct, aby se člověk stal šampionem a olympijským vítězem, tak potřebuje, aby se všechno sešlo. A dneska se to všechno sešlo. Já jsem si vlastně rok předtím tady vysnil, že bych byl strašně rád, kdyby mi foukal vítr do zad a nejlíp zprava, protože to je pro mě nejideálnější, a dneska takhle foukalo.
Tolik proseb, který jsem vyslal nahoru k tomu nebi za celou svoji kariéru a vždycky po každém závodě za to poděkoval, ať jsem dopad jakkoliv, mi dneska pomohl a jsem za to fakt vděčný. Dneska to sedlo úplně všechno a tak si myslím, že to má být.
Když jste mluvil v tom předchozím vstupu o tom, odkud to foukalo, vy máte víc kánoí pro různé typy počasí? Třeba jednu do vln, jednu na klidnou hladinu, jednu do větru, jednu do bezvětří?
Vůbec ne. Mám jeden typ kánoe, která by měla vydržet úplně všechno. Ta by měla být připravená na všechno. Tady to se spíš odehrává o tom, co mně nejlíp sedí, kde nejlíp cítím svůj záběr a kde nejvíc můžu prodat to, co jsem natrénoval. To jsou právě ty podmínky.
Nechci říct, že něco jiného by bylo horší, já bych se porval ve všem, ale toto mi způsobilo, že jsem měl největší klid na duši a v hlavě. To je do olympijského závodu důležité, protože všichni tady jsme natrénovaní na sto procent, ale záleží jenom na těch detailech a dneska všechny ty detaily stály při mně, a proto si myslím, že to dopadlo, jak to dopadlo.
Česká republika má zatím tři medaile, bronz v týmovém šermu, zlato ve smíšené tenisové čtyřhře a zatím jedinou individuální díky vám, takže díky. Co pro vás znamená?
Co pro mě znamená? Ve sportovním světě pro mě znamená úplně všechno. Ale v tom životním už asi úplně ne. Našel jsem si jiné hodnoty.
2:23
‚Jsme rádi, že jsme do toho dali všechno.‘ Bratry Fuksovy těší, že si od Tokia o jednu příčku polepšili
Číst článek
Hodně se to změnilo tím, jak se mi narodila dcera. To jsem poznal, že na světě jsou i jiné věci a vlastně to mi možná pomohlo trošku odpustit od toho fokusu na sto procent od té kanoistiky, občas vypnout a užít si den volna prostě s holkami a nemyslet chvíli na tu kanoistiku.
V minulosti jsem to možná až moc žral, ale tím nechci říct, že to je špatně. Myslím si, že jsem to tolik žral a tak strašně moc trénoval, do dneška si myslím, že trénuji dost, tak ten základ mi dal to, že jsem mohl zrovna dneska předvést to, co jsem předvedl. Všechno se to sešlo a osud prostě to tak chtěl, abych si na tu medaili počkal do 31 let, a já jsem moc rád, že to vyšlo.
Vítězná euforie
Měl jste někde v sobě, že to pro českou výpravu v Paříži nejsou zatím úplně medailové žně a že s ním tedy vy něco uděláte?
To jsem asi vůbec neřešil. Jak jsem říkal, přeji úplně každému, aby stál na stupních vítězů. Každému, kdo do toho dává sto procent, protože každý si to zaslouží.
Snažil jsem se na to moc neupínat. Měsíce a týdny před samotnou olympiádou jsem cítil, že něco je jinak. Před Riem a před Tokiem jsem si vždycky dával do hlavy: „Hele, ty vo*e – pardon – jako Martine, ty jsi prostě dobrý a máš na to.“ Ale spíš jsem si to vždycky do sebe nutil.
Teď poprvé to bylo, že jsem cítil na svém těle, že je něco jinak, a úplně jsem cítil sílu, že to můžu dokázat. Snažil jsem se furt mít fokus na tréninky a všechno poctivě odmakat, abych si ten sen splnil a ten sen se stal dnes skutečností. Já teď můžu říct, že jsem vyhrál olympijské hry, to je prostě neuvěřitelné.
A víte, co je ještě neuvěřitelné? Že vy v téhle euforii, zlatý olympijský medailista, řeknete do vysílání Radiožurnálu ty vo*e, nejenom, že si toho všimnete, ale ještě se omluvíte, to jsem ještě nezažil.
Tak jako upřímně, my mezi sebou mluvíme ještě sprostěji.
Ale samozřejmě teď se musím chovat slušně a to patří k veřejnému vystupování. Sprostě si můžeme nadávat u sebe v týmu. Teď není potřeba sprostě nadávat. I když bych teď toho řekl, nejradši sprostého strašně moc, tak jsem rád.
1:23
Bratři Fuksové chtějí do finále deblkanoistů. ‚Nebude to nejlehčí,‘ ví starší Martin
Číst článek
Proč byste řekl něco sprostého?
Nevím, spíš tak jako s euforií.
Jako že byste tím ještě podpořil tu radost.
Přesně tak, spíš jako že bych tak něco zařval a takové věci.
V sobotu, tedy dnes, může ještě zazářit Josef Dostál, nemluvil jste s ním?
Mluvil jsem. Pepa byl jeden z gratulantů, co mi gratulovali přímo na kanále, takže mluvil jsem s ním a držím mu dneska moc palce.
Co by potřeboval, Martine, váš sport, aby bylo víc Martinů Fuksů? Víc peněz?
Neřekl bych, že je to o penězích. Já se připravuji v Nymburce ve svém malém oddíle. Samozřejmě jezdím za Duklu Praha, ze které mám všechnu podporu a můžu jezdit na soustředění a mít vlastně všechno, co chci.
Ale nemyslím si, že je to o penězích. Je to o tom hlavně to chtít, mít skvělého trenéra, což já mám minimálně dva, a jít si tvrdě za svým a nekoukat okolo sebe. Dát si do hlavy, že něco chcete dokázat a jít si za tím.
Je to úplně jednoduché, každý tady to, myslím si, může dokázat.
Samozřejmě záleží asi i trošku na talentu, ale jak říká jeden sportovec, tvrdá dřina dokáže porazit talent a já si myslím, že to takhle přesně je. Pokud každý bude makat, neříkám, že každý bude olympijský vítěz, ale každý se může strašně posunout.
Vidím to na jednom ze svých sparingpartnerů, jako Michal Kulich. Jako nadějný kajakář skoro končil svoji kariéru a přišel k nám do skupiny a strašně se zvednul, letos vlastně vyhrál mistrovství Evropy do 23 let, takže je vidět, že každý toho může dosáhnout a prostě to tak může být.
Od hokeje ke kánoi
Když je nějaký sportovec úspěšný, budí různá očekávání. Třeba, že díky němu budou před loděnicemi zástupy dětí budoucích rychlostních kanoistů. Je to jen zbožné přání a proč?
Shodou okolností zítra máme v Nymburce mistrovství České republiky v maratonu, takže tam bylo takové malé promítací plátno.
Beru jen jednu loď a doufám, že nebudou vlny, říká před odjezdem do Paříže kanoista Martin Fuksa
Číst článek
Já jsem z toho viděl nějaká videa, kde tam u toho bylo fakt hodně lidí a jsem moc rád, že jsem jim mohl vrátit to, že jsem přivezl zlatou medaili, že si mohli zafandit, že to bylo fakt skvělý.
Já si myslím, že určitě přijdou noví kanoisti a my pro ně máme otevřené dveře. Máme spoustu šikovných trenérů. Myslím si, že je to jedna z mála loděnic, kde děti můžou trénovat s námi, protože všichni jsou asi jinde jako zavření v profesionálních klubech, ale to my nejsme.
My se tam každodenně potkáváme s mladými a mně to vlastně dodává strašnou sílu, protože jsem u té mladé krve a vlastně tím nestárnu a to mi dává taky hrozně sil.
Martine, po tom pátku jste už navždy rád, že jste se tehdy od hokeje vrátil na kánoi?
Já jsem vlastně rád už od té chvíle, co jsem se vrátil. Nelituju toho ani trošku, prostě jsem to tak cítil, že to má být, a poslouchal jsem své srdce a teď nemůžu litovat ani náhodou.
Neříkám nebo nevím, co by se stalo s hokejem, ale já jsem se asi našel víc v tom individuálním sportu, protože tam závisí všechno na mně a myslím, že jsem docela poctivý sportovec a dříč a jsem rád, že za všechny úspěchy či neúspěchy si můžu hlavně já sám.
Pádlujete na pravou stranu, je to tak?
Ano.
Jak se vyrovnáváte s tou zátěží tak, aby ta levá strana vašeho těla byla symetrická?
Nejvíc v posilovně, kde děláme kompenzační cvičení. Samozřejmě pravidelně navštěvuji svoji fyzioterapeutku, kterou tímhle taky zdravím: „Zdravím tě, Petro, a děkuji moc za to, že jsi ještě za mnou přijela před olympiádou a mohli jsme dát dohromady ty malý bolístky, který mě potkaly.“
Hodně lidí se mě ptá, jestli pádluji občas i na levou stranu, tak je nutné vysvětlit, že nepádluji, pádluji čistě jenom na pravou a všechno se to snažím strečinkem, kompenzačními cviky dohnat v té posilovně.
1:52
Ráno máme dvě fáze na vodě, přibližuje Martin Fuksa, co ho s bratrem Petrem čeká v Paříži
Číst článek
Jak se vlastně řídí kánoe?
Kánoe se řídí pádlem v ruce, tzv. kontrováním, a když chcete, aby loď držela směr, tak byste na konci každého záběru měli to pádlo trošku pootočit a tím tu loď řídíte, ať jede doleva nebo doprava. Takže kontrováním.
Tam se nepřenáší váha, třeba tou nohou, na které klečíte?
Vůbec ne. Je to čistě jenom pádlem a otočením ruky na konci každého záběru.
Dovedete si, Martine, představit, že jedete někdy na kánoi, kde je sedátko a voda, do které noříte pádlo, se jmenuje třeba Lužnice?
Docela jo, já jsem vlastně nikdy takhle ještě řeku nesjížděl. Možná takhle na sedátku na indianské kánoi jsem jel naposledy, když jsme převáželi z jednoho břehu popelnice na druhý břeh a tam jsme to sypali do velkých kontejnerů.
A mám takovou vzpomínku, že jsme jeli s kajakářem, to jsou samozřejmě ti lidé, co pádlují na obě strany, ale cvakli jsme se tady na cestovní kánoi, což je skoro nemožné a vím, že jsme tu popelnici potopili. Takové zážitky mám z cestovní kánoe.
Samozřejmě jsem se na ní i učil, ale nikdy jsem na ní neseděl, vždycky mi tam děda s tátou dali klekačku, já jsem si kleknul a klečel jsem v té lodi, která je trochu stabilnější, a učil jsem se správnou techniku pádlování.
Proč jezdíte nejenom single na kánoi, je to zodpovědnost za mladšího bratra?
Ne že by to byla zodpovědnost, ale já jsem celkově rodinně nastavený tím, jaké mám trenéry. Tím, že brácha taky jezdí, tak mi přijde jako normální počin jezdit s ním.
Když se slaví olympijské zlato. Martin Fuksa a čeští fanoušci v Českém domě v Paříži. Snad to on i jeho medaile přežijí, bude to nejspíš dlouhé. Protože... brácha a parťák z deblkánoe Petr má navíc narozeniny. pic.twitter.com/DPnL0gU8Cw
— Tomas Macek (@tomasmacek2) August 9, 2024
Já bych na deblu nikdy nejezdil s nikým jiným a tím, že brácha dělá kanoistiku, olympijskou i debl, tak bylo jasné, že to budeme zkoušet.
To, že jsme se spolu dostali na druhé olympijské hry a letos jsme byli ve finále, ve strašně těsném finále, kde jsme nakonec skončili sedmí, je, myslím si, velký úspěch, protože jsem sidokázal, že na deblu to taky jde. Občas jsem si říkal, jestli mě debl nezdržuje v singlu, ale teď vím, že ani náhodou.
Evidentně vás to nevyšťavilo, naopak.
To vůbec ne, já jsem se samozřejmě toho trošku bál, že to bude třeba trošku moc, ale vlastně jsem zvyklý trénovat hodně, takže akorát mě to udrželo nažhaveným, že jsem byl ve správným tempu a myslím si, že jsem to dneska ukázal, ten čtvrtý závodní den.
Jak se na vás musí v den závodu? Chodí se kolem vás po špičkách?
Spíš já chodím kolem lidí po špičkách, já mám rád svůj klid, já se úplně nevyjadřuju hlasitě na takové věci a to i očekávám od svého okolí, aby mi třeba neřekli něco, co by mi mohlo zůstat v hlavě.
My jsme spíš tak nějak zticha, spíš mi říkají nějaké povzbudivé věci, ale měli jsme teď v domě Jendu fyzio, který mě párkrát pobavil, takhle při snídani nebo při večerních, což mi taky strašně pomohlo, a proto to není úspěch můj, ale celého týmu, který se o mě minimálně týden staral, a bylo to tak úplně skvělé.
Musí to všechno sednout, úplně všechno, aby sportovec byl ready a mohl podat svůj nejlepší výkon.
Tým Fuksových
Martine, je možné, aby další Fuksové nebyli kanoisty?
Těžko říct, já jsem si vždycky říkal, že když budu mít dítě, že ho určitě třeba do kanoistiky budu tlačit, ale teď vím, že rozhodně ne, že ať si moje dcera vybere cokoliv, já budu šťastný, budu ji v tom podporovat.
Určitě ji ke sportu budu vodit, bude se mnou chodit na tu loděnici, ale nebudu ji do ničeho nutit, budu rád, když se vydá sportovní cestou a třeba aspoň jako koníček sport bude dělat, ale určitě nebudu ten typ, který by ji do něčeho nutil.
Budu ji někam popostrkovat, ale nechám to hlavně na ní a spíš jí budu dávat nějaké rady, které dávali rodiče i mně.
Já to vím sám od sebe, že člověk si na to musí přijít sám, co je jeho správná cesta, a věřím, že Emily bude rozumná, poslechne si jednou tento rozhovor a vydá se tou správnou cestou.
Jaká je vlastně v týmu Fuksových role dědečka?
Děda je trenér taky od začátku, já to beru tak, že mám dva trenéry, taťku s dědou.
Dojatý dědeček Josef Fuksa se slzami v očích a nadšený otec Petr. "Martinovi nejvíc pomohla dcera, která se narodila loni v květnu. Uklidnila ho." Ani oni netušili, jakou zničující taktiku na soupeře chystá. pic.twitter.com/LQ77pUvJmc
— Robert Sára (@RobertSara_26) August 9, 2024
On je takový mentor, strašně ten sport žere a čte si hodně knížek a furt mi vymýšlí něco nového, jeho to neskutečně baví a on si tu medaili zaslouží asi možná úplně nejvíc.
On všechny ty plány vymyslel a nejsem to jenom já, který má medaile, ale je to i spousta dalších lidí, kteří díky němu získali medaile, které trénoval.
Myslím, že mu, nejenom za mě, ale za celou českou kanoistiku patří velký dík, protože těch lidí vychoval strašně moc, má spoustu medailí z Evropy a ze světa od svých svěřenců, ale ta jediná mu chyběla, ta olympijská a já jsem strašně rád, že jako jeho vnuk jsem mu ji mohl doručit.
Bratr má narozeniny, dědeček bude mít za pár dní narozeniny. Stačí mu vaše zlatá nebo mu budete ještě něco kupovat?
Já mu koupím, co chce, ať si řekne, co chce, já mu to koupím.
Co mu tak udělá radost?
Brácha je docela materiálně založený, takže si myslím, že by mu určitě nějaká materiální věc udělala radost, ale je mi to jedno, ať si řekne, co chce. On je doufám rozumný.
A dědovi?
Děda, to je stará škola, ten je skromný. Tomu stačí ta medaile na všechny budoucí narozeniny, co bude mít.
Takže ten nic jiného nepotřebuje, ale určitě vymyslíme nějaké sušené ovoce, oříšky a tak. To má děda rád.
A děda s námi letí dvanactého. Tak to oslavíme ještě v letadle a pak mu něco koupíme, uděláme nějakou rodinnou grilovačku, a to bude nejlepší.
Letní olympijské hry skončí, co pro vás začne?
Pro mě začne další trénink, protože já mám na konci srpna ještě mistrovství světa neolympijských disciplín. To pro mě znamená 500 metrů, na které už jsem přihlášený.
Fuksova dominance na pětistovce skončila, kanoista na mistrovství Evropy dojel na třetím místě
Číst článek
Určitě neusnu na vavřínech, ještě ty tři týdny vydržet, trénovat a v Uzbekistánu se pokusit o to, abych zase vystoupal na stupínky, protože já ty medaile sbírám a chci je sbírat, dokud to jde.
Když člověk osm měsíců, devět měsíců v roce trénuje, tak to chce pak využít na maximum, takže to chci přesně udělat. Nechci ukončit sezonu tady po olympiádě, ale chci pokračovat dál a rád bych získal medaili právě na mistrovství světa.
Potom mám ještě jedno takové přání, já mám do dnešního dne 58 titulů mistra České republiky a ještě se jede mistrovství republiky na pět kilometrů na singlu a na deblu a strašně rád bych získal ještě dvě zlaté, abych to letos zakulatil na rovných 60 a zbývalo mi jich jenom deset na tátu.
Mám ještě před sebou cestu a spoustu motivace před sebou.
Martine, dovolte, abych vám závěrem ještě jednou připomněl, že jste olympijský vítěz.
Ty kráso, tohle slyšet je fakt skvělé. Já jsem si vždycky, když sportovci říkají, že jim to nedochází, říkal „to není možný, vyhraješ olympiádu, tak to musíš vidět hned“, ale já mám teď úplně stejný pocit.
Mně to pořád ještě nedochází, že jsem to fakt dokázal. Vždycky jsem obdivoval olympijské vítěze, ale říkal jsem si „kdybych jednou třeba měl tu medaili z olympiády, to by bylo fakt brutální“, a já jsem dokázal olympiádu vyhrát, to je sen.
