Svazy často vylučují trans sportovce předběžně, říká sociolog. Inspiraci vidí v paralympijském sportu
Transgender sportovkyně mají větší sílu úchopu, ale naopak horší skokanské schopnosti nebo plicní funkce. Ukazuje to nová studie financovaná Mezinárodní olympijský výbor. I přesto se nesmí na olympijských hrách v Paříži účastnit některých disciplín. „Svět sportu vše redukuje na pouze dvě kategorie, které ještě navíc nazývá muž a žena. To vytváří tlak na ‚kulturní války‘,“ vysvětluje sociolog genderu, médií a sexuality, Zdeněk Sloboda.
Transgender plavkyně, Lia Thomasová, prohrála u sportovního arbitrážního soudu soudní spor proti World Aquatics. Ztratila tak možnost účastnice letních olympijských her v Paříži. Proč?
V tomto konkrétním případě arbitráž zamítla její stížnost s tím, že neměla vůbec soutěžit, protože není členkou týmu Spojených států. Nebyla vůbec způsobilá pro tu soutěž jako takovou. Arbitráž se vůbec nevyjadřovala k její fyzické způsobilosti, jestli je žena, nebo ne.
Z jakých důvodů organizace běžně zakazují transgender sportovcům soupeřit?
Tyto zákazy často bývají předběžné, nereagují na nějaké zásadní problémy, ale dopředu zakazují určité skupině lidí přístup do sportu.
Většinou jsou argumentované tím, že osoba, která projde mužskou pubertou, má významně větší hustotu kostí, naroste do vyšší výšky, má větší množství svalů, větší množství testosteronu, který během puberty způsobuje růst těla a ještě se zpravidla mluví o hemoglobinu a schopnosti těla rychle okysličovat krev.
To jsou hlavní argumenty organizací, proč by měly automaticky mýt výkonnější tělo než osoba, která se narodila jako žena.
World Aquatics rozhodnutí uvítalo jako krok k ochraně ženského sportu. Organizace zároveň uvedla, že podporuje spravedlnost, respekt a rovné příležitosti pro sportovce všech pohlaví. Nejsou toto protichůdná tvrzení?
Je to takový protimluv. Je pravda, že historicky se genderová rovnost vyvíjela tak, že muži byli tou privilegovanou skupinou a ženy musíme „dotlačit“ na mužskou úroveň.
Logika, na kterou si lidi většinou zvykli – u nás v České republice tolik ještě ne, ale spíše na Západě – je, že generová rovnost je postavená na binaritě. To znamená, máme tady jednu skupinu, která je privilegovaná, druhou skupinu, která je neprivilegovaná a té musíme nějak systematicky pomáhat, aby se dostala na úroveň první skupiny.
Československý atlet ‚hermafrodit‘. Koubková se narodila v mužském těle, závodila ale se ženami
Číst článek
Ale ve chvíli, když přistoupíme k tomu, že svět funguje trošku jinak, ne bipolárně, ale s nějakou logikou rozmanitosti a diverzity, pak je vlastně celý systém sportu trošku problematický.
Systém je postavený na tom, že jsme měli sport, do něj automaticky vstupovali muži a když ženy chtěli taky začít závodit o medaile, tak se jim vytvořila jejich speciální kategorie.
Ale pokud bychom přistupovali k nějaké diverzitě ve společnosti, tak logika by možná měla být ještě trošku jiná. Mají to třeba bojové sporty nebo vzpírání, že mají váhové kategorie. Nejen že reflektují genderovou rozmanitost, ale vnímají i rozmanitost v tom každém z genderů a že nemůžou soutěžit všichni se všemi.
Tato logika by asi měla být aplikovaná důsledně, pokud bychom skutečně chtěli mít inkluzivní sport. Bohužel sport je nastavený, řekněme, maskulinně, kompetitivně. Vždycky vyhrává ten nejlepší výkon.
Porazila soupeře i soupeřku. Transgender šipkařka získala v jednom týdnu tituly proti mužům i ženám
Číst článek
Kdybychom chtěli být ještě inkluzivnější, tak inspirace by měla být spíš v paralympijském sportu, kde se hodnotí míra disability (zdravotního postižení – pozn. red.) a to se potom snaží nějakým způsobem vyrovnat pomocí handicapů nebo nějakým koeficientovým zvýhodněním.
Aspekt identity, ke kterému jsme celé 20. století směřovali, je teď ve 21. století nějakou významnou kategorií. To, kým se cítí člověk být, právo na sebeurčení, které je přítomné v otázkách rasy, etnicity, kulturního prostředí a právě i pohlaví a sexuality.
Tohle všechno svět sportu tak trochu zahazuje nebo se to snaží překročit tím, že redukuje kategorie na pouze několik málo biologických, tělesných determinantů a podle nich se určí pouze dvě kategorie, které ještě navíc nazývá muž a žena.
To vytváří tlak na to, čemu se dnes říká „kulturní války“. Témata jako trans lidé, nebinární lidé a rozvolňování mužsko-ženské binarity jsou často součástí kulturních válek. Proto je celá tato oblast silně sledovaná a poměrně silně politizovaná.
‚Se slabším motorem‘
Podle nové studie, kterou financoval Mezinárodní olympijský výbor, vykazují transgender sportovkyně větší sílu úchopu, ale naopak horší skokanské schopnosti nebo plicní funkce ve srovnání se ženami, které se s tímto pohlavím narodily. Podle listu The New York Times hlavním závěrem studie je, že trans ženy zkrátka nejsou biologickými muži. Znamená to, že určité nevýhody, které jsou spojené s tranzicí, by mohly vyvážit vrozené výhody?
Jeden z autorů této studie uvádí, že trans ženy, které prošly alespoň částí mužské puberty, následně hormonální supresí, která se dělá během tranzice, musí v zásadě s menším a slabším motorem tahat těžší náklad.
Takže se v této studii ukazuje, že to skutečně není tak jednoduché, jak některé svazy rozhodují. Svazy rozhodují na základě několika málo kritérií a často dopředu, aby předešly nějakým jednorázovým případům.
Transgender šachistky se nesmějí účastnit akcí pro ženy. Podle federace jde o ‚vyvíjející se otázku‘
Číst článek
Důležité je zmínit, že těch případů je velmi málo. Oproti množství mužů a žen, kteří sportují, je počet těchto případů skutečně v jednotkách. Je otázka, jestli kvůli těmto jednotkám nastavíme taková pravidla, že lidé určitých fyziologických charakteristik se nebudou moci apriorně účastnit žádného kompetitivního sportu.
Zároveň organizace, například Světová atletická a myslím i plavání, mají podmínku, že mužská puberta musí být u trans ženy blokovaná před dvanáctým rokem věku. V Česku mám známou pediatrickou endokrynoložku, která je jedna z mála, kdo dává hormony dětem a transgender dětem.
Říkala mi, že prakticky nikoho takhle mladého nemá. Zpravidla to děje třeba až ve čtrnácti nebo patnácti letech. Velice výjimečně o tom uvažují před dvanáctým rokem.
Tato podmínka více méně vede k tomu, že trans ženy prakticky nebudou ve sportu. Pak ani nebude možné dělat žádné studie, protože nebude koho zkoumat při vrcholových výkonech, protože nikdo z trans lidí tak daleko nedojde, protože bude systémem decimován, aby se tam vůbec dostal.
Autoři studie nedoporučují preventivní zákazy a vyloučení ze sportovní způsobilosti, které nejsou založeny na výzkumu konkrétního sportu. Mohlo by toto být řešení, zkoumat rozdíly vždy pro konkrétní sport?
Pokud je duchem sportu nějaká férovost, rovnost a inkluze, tak se každý sport musí rozhodnout individuálně. Podle studií, které jsem četl a prokazuje to tato studie, má mužská puberta významně větší vliv třeba na sílu rukou.
Takže třeba ve vzpěračství nebo sportech, kde je nutné něco zvedat nebo držet rukama, je rozdíl mezi mužskými a ženskými sportujícími a zvýhodnění trans žen by potenciálně mohlo být větší, je to samozřejmě jiné, než třeba u plaveckých disciplín nebo u jízdy na kole, kde ruce zase tak moc nepotřebuje.
Nešlo mi o sex, ale o obličej. Českému pohledu na trans osoby nejvíce škodí sexualizace, říká Králová
Číst článek
Každý sport by se měl rozhodovat individuálně. Moje ideální logika je podobná jako u paralympijského sportu, kde se vyrovnávají fyzické zvýhodnění, případně se dorovnávají znevýhodnění.
Logika sportu je, že člověk svou pílí a tréninkem překonává limity těla pro běžného člověka. Pokud člověk překoná o nějaké množství své tělo, tak by to samozřejmě mělo být podle sportovní logiky ohodnoceno.
Studentům to vysvětluji na skoku do výšky. Když třeba člověk, který měří 170 centimetrů skočí 190 centimetrů, tak přeskočí sám sebe o dvacet centimetrů. A pak budete mít člověka, který má prostě 190 centimetrů a skočí dva metry. Překoná své tělo jenom o deset centimetrů.
Sportovní výkon je přece vyšší u člověka, který má 170 centimetrů. Ale maskulinní kompetitivní logika sportu, že vyhraje jenom ten nejlepší, vede k tomu, že ti, kteří mají fyzicky lepší vlastnosti pro výkon sportu, vyhrávají. Intersex a transgender sportující nám tu naši představu binarity, představu posledních 100 let, trošku nabourávají.
