David Drahonínský je dvojnásobným paralympijským vítězem a držitelem šesti medailí z paralympiád. „Mám úchylku sbírat paralympijské medaile. Je to drobná závislost, která se podepisuje špatně na mých soupeřích, protože na ně zbyde méně medailí,“ směje se český reprezentant.

Nejúspěšnějším českým paralympionikem je Jiří Ježek, který má dvanáct medailí. „Musím proto jet ještě na čtyři paralympiády, vyhrát medaili v každé disciplíně a ještě také v mix týmu. Určitě tak před sebou mám ještě dvacet let. To je noční můra pro některé funkcionáře, ale hlavně pro soupeře. Není nereálné jet na dalších pět paralympiád a něco tam posbírat,“ udržuje si osobitý nadhled Drahonínský.

Osudová náměsíčnost

V současnosti usměvavého sportovce všichni berou jako jednu z medailových nadějí před nadcházejícími paralympijskými hrami, ale co vůbec způsobilo, že musí být připoután na invalidní vozík?

„Psal se rok 1999. Tenkrát jsem přijel do Suchdola nad Lužnicí z tréninku taekwonda, šel jsem z nádraží, cítil se unavený. Ale to není nic divného, taekwondo je fyzicky náročný sport. Přišel jsem domů, řekl jsem mámě, že si jdu lehnout, že jsem unavený. A ráno jsem se probudil mezi operacemi v Českých Budějovicích. Pamatuju si to jako špatný sen,“ popisuje Drahonínský osudný den.

V nemocnici se poté dozvěděl více detailů o tom, jak se dostal do péče lékařů. „Doktoři mi řekli, že mě našli pod balkonem. Při pádu jsem si zlomil obratel a poranil míchu,“ vysvětluje dvaačtyřicetiletý paralympijský reprezentant.

Příčinou pádu byla podle lékařů porucha spánku. „Byla to náměsíčnost. Čtyři roky po úrazu jsem absolvoval vyšetření ve spánkovém centru, kde mi změřili aktivitu mozku, a zjistili, že mám poruchu té části spánku, ve které se člověku zdají sny. A díky tomu se může stát, že je člověk náměsíčný,“ vysvětluje.

Drahonínský svoji situaci bere s nadhledem i díky tomu, že se dost často baví humorem, někdy až černým humorem. „Černá je možná hodně slabé slovo, je to brutální. Jsem přesvědčený o tom, že postižení lidé černým humorem ventilují ven něco, co je tíží. Humorem to přebijí a život je veselejší. Pokud nás běžní lidé úplně neznají a proneseme mezi handicapovanými nějakou hlášku, tak je to totálně odzbrojí, že se nemůžou ani nadechnout a nemají, co říct,“ popisuje Drahonínský.

Co bylo poselstvím knihy „Jsem zlatý kripl“, která popisuje příběh Davida Drahonínského? Jak zvládá řídit auto? Jak má vybavený byt, aby se nemusel spoléhat na pomoc ostatních? Poslechněte si celé audio v úvodu článku.

Pavel Petr, rej Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít