V počátku olympiády se soutěžilo i v umění. Coubertin chtěl spojit ‚svaly a mysl‘, první medaili sám vyhrál
Na starověkých olympijských hrách v Řecku nebyli sportovci jedinými hvězdami. Hry přitahovaly také básníky, kteří zde přednášeli svá díla. Soutěžící si objednávali umělce zvučných jmen, aby psali ódy na jejich vítězství.
Fyzická síla a duševní zdatnost k sobě neoddělitelně patřily. Tento koncept koncem 19. století oslovil Pierra de Coubertina, který věřil, že moderní hry by měly znovu spojit „svaly a mysl“. V roce 1912 se proto na olympijských hrách ve Stockholmu konaly první umělecké soutěže, které zahrnovaly literaturu, malířství, sochařství, hudbu a architekturu.
3:44
Nadím hodil takové číslo, na které nejde reagovat. Je to historický závod, řekl po finále oštěpař Vadlejch
Číst článek
Prvním dílem, oceněným zlatou medailí, byla Óda na sport napsaná pod pseudonymem samotným Coubertinem. Myšlenka uměleckých soutěží ale nezískala od počátku přílišnou podporu veřejnosti a v prvním roce se přihlásilo jen málo účastníků.
Účast v uměleckých soutěžích se sice postupně zvyšovala, ovšem literární kategorie, zejména poezie, byly často terčem kritiky pro svou květnatost a malý zájem významných básníků.
Po olympijských hrách v Londýně v roce 1948 byly umělecké soutěže zrušeny. Důvodem byly mimo jiné problémy s definováním amatérského statusu umělců, který byl pro účast na olympijských hrách ve všech disciplínách nutný. Umělecké soutěže ale pohřbila také obecně nízká kvalita předkládaných děl.
I když se Coubertin zániku uměleckých soutěží nedožil, ve svých pamětech uvedl, že hlavní těžkostí při prosazování uměleckých soutěží na olympiádě byl „strach veřejnosti z klasiky“ a nedostatečné porozumění sportovní tematice v umění.
