Jaká je jen pár hodin před zahájením pařížské olympiády mezi českými sportovci nálada?
Nálada v týmu je super. Postupně se seznamujeme a všichni vypadají, že mají dobrou náladu. Sice je každý nervózní, ale tím, že jsme v tom všichni spolu, tak se máme dobře.

Máte už detailnější informace, jak bude vypadat to slavnostní zahájení, co všechno vás večer čeká?
Viděli jsme plánek, kde budeme projíždět s lodí, ale další informace nás asi ještě čekají. Čekáme, jestli to proběhne, zatím to vypadá, že by mělo. Další informace ještě nemáme.

O pařížské olympiádě se hodně mluví v souvislosti s bezpečnostními opatřeními, tím spíš po brzkých ranních útocích na francouzské železnice. Doléhá to nějak na vás, na sportovce?
Já to zatím tolik nepoznala, sama jsem na závodiště nejela a ve vesnici jsme všichni pod velkou kontrolou. Autobusy jsou kontrolované, zalepené nálepkou, aby tam nikdo nemohl nastoupit. Je to tak ale od začátku, uvědomují si, že bezpečnost je na prvním místě.

Četl jsem vaše první dojmy z olympijské vesnice a přišlo mi, že působíte docela nadšeně. Přetrvává to?
Určitě, užívám si, že jsem poprvé v životě olympiádě a že to zažívám se vším všudy, oproti třeba té tokijské olympiádě. Jsem strašně ráda, že tady potkávám sportovce a zažívám si to. Doufám, že to nadšení přetrvá a bude to takhle super až do konce.

Média přinášejí zprávy z olympijské vesnice, že je tam málo jídla, řešilo se, co vydrží postele. Narazila jste ve vesnici zatím na nějaký problém?
Zatím se mi jídla dostalo dostatek, když někde dojde, dá se dojít jinam, takže nestrádám. Jediné, co mě mrzelo, že včera v pekárně nebyly čokoládové rolky. To mě zamrzelo, protože jsem se na ně po tréninku těšila. A to o těch postelích je taková fáma. Sice jsou z kartonu, ale drží dobře.

Vás čeká kvalifikace v úterý. To je ještě relativně daleko, ale doléhá na vás už ten tlak, že je to olympiáda?
Určitě, jak tu trénujeme a připravuje se to tu na závod, tak tu člověk vnímá nápisy, olympijské kruhy a představuje si, jak to bude vypadat, až budou obsazené tribuny. Tlak trochu cítím, ale když jsem se bavila s ostatními, tak nejsem jediná. Je to součást olympiády. Jsem sama zvědavá, jak to zvládnu, ale věřím, že jo.

Do úterý by za vámi do Paříže, nebo tedy na to závodiště, které není přímo v Paříži, měla dorazit i vaše sestra. Máte aktuální zprávy z té cesty, jak se jí daří, jak se přibližuje k Paříži?
Její cestu sleduji. Myslím, že to má hodně náročné, ale s tím počítala. Určitě se po cestě naskytly problémy. Chytili špatné počasí, příteli se pokazilo kolo, ale zatím to vypadá, že si poradili, že bojují jako o život, aby dorazili včas. Naštěstí mají jeden rezervní den, takže mohou dohnat kilometry, které nenajeli podle plánu, ale zatím to vypadá, že je to na dobré cestě. Všichni jim držíme palce, aby to stihli.

Tomáš Pancíř, lbk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít