Na světovém šampionátu hokejisté brali zlato
Bez velkého očekávání odjížděla česká hokejová reprezentace na mistrovství světa v Německu. Porážky se Švýcarskem a Norskem dávaly tušit, že šampionát radost fanouškům českého hokeje nepřinese. Opak byl ale pravdou. Tým vedený Jaromírem Jágrem se sice rozjížděl pomalu, přibrzdit ale nehodlal. Nakonec se zastavil u mety nejvyšší a po pěti letech se Česko vrátilo na absolutní výsluní. Češi v Kolíně nad Rýnem vybojovali pohár určený mistrům světa.
Byl to zvláštní šampionát. Jeho úvod skutečně nenapovídal tomu, že by mohl mít v českém podání zlatou tečku. Po očekávaném vítězství 6:2 nad Francií totiž přišlo varování. Češi podlehli Norsku 2:3.
To bylo moc na kapitána Jaromíra Jágra a ostře se pustil do kritiky hráčů, kteří pro mistrovstvím světa odmítli reprezentační pozvánku. Prostřednictvím skype svolal tiskovou konferenci.
„Já si myslím, že všichni, kteří nejeli a odmítli, jsou výborný kluci a jsou výborný hokejisti. Ale byly tam prostě určitý důvody, kvůli kterým nejeli. Já chci ty hráče poprosit, aby se na ty problémy a důvody vykašlali a dali je stranou a upřednostňovali reprezentaci před těmi důvody,“ apeloval Jágr a pokračoval:
„I když si myslí, že to nejde. Jde to. Mysli si o trenérovi, co chceš, třeba ho nepozdrav. Mně to je jedno. Třeba ti to pomůže, že dáš víc gólů, že mu chceš dokázat.“
„Já chci, aby přijel a dokázal mu, že ten trenér udělal chybu. A potom budou všichni spokojení, protože ten trenér přijde a řekne: Děkuju ti, vyhrál jsi mi tady vyhrál zápas a já se ti omlouvám, že jsem tě nevzal minule,“ řekl Jágr.
Aniž by si to Jaromír Jágr uvědomoval, možná právě v tento moment odstartoval cestu za titulem. Hokejisté se semkli a v závěrečném utkání ve skupině zdolali Švédsko 2:1.
Na úvod osmifinálové skupiny ještě český tým zaváhal v souboji se Švýcarskem. Prohrál 2:3. To už ale byla poslední kaňka výběru trenéra Vladimíra Růžičky. Po výhře 3:1 nad Lotyšskem potřebovali Češi ještě alespoň bod ze souboje s Kanadou pro postup do vyřazovacích bojů. Podařilo se.
Postup do čtvrtfinále
Po šedesáti minutách hry svítil na ukazateli stav 3:2. Česko se těšilo ze čtvrtfinále. Čtvrtfinálovým soupeřem české reprezentace bylo Finsko.
Češi marně čtyři roky čekali na postup mezi čtyři nejlepší celky šampionátu. Dočkali se. Brali výhru 2:1 po samostatných nájezdech. Podepsal se pod ní i útočník Lukáš Kašpar. Jeho zařazení mezi penaltové aktéry mnohé překvapilo. Ne už tak samotného hráče:
„Myslel jsem si, že mě tam pustí. Já jsem vyjel, kouknul jsem se na něj, on si docela vyjel, potom už začal rychle couvat, tak jsem mu to rychle frknul mezi nohy a nestačil zareagovat.“
Po čtvrtfinálovém úspěchu už český národ začínal tušit úspěch. Kdo mohl, vydal se do Kolína nad Rýnem. Aby byl zkrátka u toho. Přibývali povzbudivé zprávy a Češi zase žili hokejem. A hráči? Podporu fanoušků si užívali.
„Naši skalní fanoušci zastavili autobus a jedna paní nám napekla pekáč buchet. Strávila nad tím tři hodiny a my jsme si pochutnali. Je vidět, že národ hokeje žije. O to víc, že vidí, že jsme jako kolektiv soudržní a nejsme nějaké hvězdy, které by si na něco hráli,“ pochvaloval si kapitán Tomáš Rolinek.
V semifinále proti Švédsku se dočkali vyrovnání osm sekund před třetí sirénou, nakonec slavili finále. Švédy zdolali 3:2 po samostatných nájezdech.
Finále 'o srdíčku‘
Sil už moc nezbývalo. Finále mistrovství světa dalo ale na vše zapomenout. Nikdo nechtěl zůstat pod vrcholem.
„Je to finále mistrovství světa. Málokomu z tady z toho týmu se poštěstí, aby se to opakovalo, takže každej dvacet střídání nebo kolik a pak si všichni odpočineme. Tadyten mančaft nedá nic lacino,“ uvedl jasně Jan Marek.
Nabuzená sborná si nepřipouštěla zaváhání. Češi se ovšem ukázali jako správní bojovníci. Po brankách Jakuba Klepiše a Tomáše Rolinka a výhře 2:1 znovu po pěti letech mohli slavit titul. Jako první se mezi novináře vydal obránce Petr Čáslava. Se zlatou medailí na krku.
„Já jsem hlavně unavenej, ale šťastnej, že jo. Je to super,“ říkal hned po finále Čáslava a dodal:
„Nejen finálový zápas, ale všechny zápasy byly strašně těžké, zejména těch posledních šest. Ten dnešní už byl na vůli a na krev. Už to nebylo o síle, kdo může a jak je kdo připravený. Bylo to o vůli a o srdíčku.“
„Co tady tým předvedl, co předvedl mimo kabinu, jak se chovali kluci v kabině, všechno to bylo něco neskutečnýho. Já jsem na čtvrtém mistrovství, ale co se dělo tady, to je paráda už od začátku,“ hodnotil obránce Čáslava.
Skromný hrdina
Jak těžké bylo udělat poslední krok? Své o tom ví jedna z největších osobností v sestavě české reprezentace – brankář Tomáš Vokoun:
„Rusko tady mělo nejlepší mužstvo a to utkání bylo samozřejmě těžký, ale my jsme tou svou bojovností a zarputilostí uspěli. Na jeden zápas se může stát cokoli. Myslím, že by bylo těžké je porazit čtyřikrát za sebou, ale na jeden zápas může porazit kdokoli kohokoli.“
Právě Tomáš Vokoun byl zřejmě největším hrdinou. Slávu ale odmítá. I po finále mistrovství světa zůstal neskutečně skromný.
„Já se na to dívám tak, že máme 25 hrdinů. Myslím si, že tadyto ukázalo, že hokej je týmový sport a to, co jsme tu dokázali, je zásluhou všech hráčů, ale nejen jich – celého týmu od masérů po trenéry,“ přiznával Vokoun zásluhy a dodal:
„Myslím si, že to je krásné na sportu. Já jsem o tom mnohokrát četl nebo i jsem to viděl u jiných lidí, ale zažít to na vlastní kůži, to se mi nikdy nepovedlo. V dnešní době vím, jaké to je jít úplně odepisovaný do turnaje. Moc lidí nám určitě nevěřilo, ale na druhou stranu si myslím, že vše, co jsme tu dokázali je zasloužené a v té kabině sedí spousta výborných lidí.“
To bezesporu. Chce se přitom věřit, že český hokej nezůstane bez úspěchu také na nadcházejícím šampionátu, který hostí Slovensko.
