„Taková krásná věc samozřejmě potěší. Navíc Pavlovi, což je bezvadný kluk. Šel si za tím, odmítl nabídku z Petrohradu s velkými penězi a teď se mu splnil sen,“ těší čtyřiapadesátiletého trenéra brankářů extraligové Škody Plzeň Rudolfa Pejchara.

Právě on připravoval čerstvého držitele Stanleyova poháru na velkou kariéru od dorostu, zná jej ale už od jeho hokejových začátků. „Hrál s mým starším synem, takže jsem věděl, o koho jde,“ vysvětluje.

Podle Pejchara přitom Pavel Francouz nepatřil mezi hokejisty, kteří se narodili jak se říká s talentem od pánaboha: „V začátcích určitě velký talent nebyl, ale byl to hodně svědomitý kluk a dříč. Zaslouží si to.“ 

Francouz přitom nad chytáním někdy až příliš přemýšlel, což ho v určité fázi jeho kariéry limitovalo. „Moc nad tím přemýšlel a hledal příčinu a to taky někdy není dobré,“ vzpomíná Pejchar.

Trenér plzeňských gólmanů si vybavuje také jeden zlozvyk, který museli před více než patnácti lety s Francouzem odstraňovat. „Když slidoval (skluz gólmana po betonu – pozn. red.), tak si sedal na zadek. Říkám to všude, smáli jsme se tomu. Myslím si, že už to odstranil.“

Za Plzeň si gólman Colorada naposledy zachytal v sezoně 2009/ 2010. Pak vedení klubu vsadilo na Marka Mazance, který tým o tři roky později dovedl k titulu. Pavel Francouz se vypracoval na jedničku v Litvínově a také s ním vyhrál extraligu.

„Říkal jsem, ať je tady nechají oba, nebo ať jednoho pošlou na hostování. Vedení tehdy ale rozhodlo, že se pustí Pavel,“ konstatuje 54letý kouč, na jehož péči o hokejový vývoj Francouze  navázal v Litvínově Zdeněk Orct. 

„Byl tu v osmnácti letech, pak vyspěl v dobrého gólmana. Zapracoval na sobě ještě dál pod vedením Zdeňka Orcta, dalších trenérů v KHL a samozřejmě v NHL,“ dodává Pejchar.

Vladislav Janouškovec Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít