K Messimu jsem se nedostala, říká fotbalová brankářka Votíková po konci v PSG. Nyní sní o Anglii
Dvě sezony odchytala fotbalová brankářka Barbora Votíková za francouzské PSG. Angažmá v pařížském velkoklubu pro ni začalo slibně, ale po poranění kolena si musela česká reprezentantka dát od fotbalu pauzu. Po konci ve Francii si Votíková shání nový klub a nové angažmá se jí už možná rýsuje. Nejen na tohle téma promluvila úspěšná vloggerka v rozhovoru pro Radiožurnál Sport.
Máte za sebou angažmá v Paříži. Jaké byly ty dva roky ve Francii, které ale bohužel narušilo zranění kolena?
Byla to intenzivní fotbalová i životní zkušenost, za krok do zahraničí jsem hrozně ráda. Bylo fajn setkat se s hráčkami a fotbalem na takové úrovni. Sama na sobě cítím, že jsem se ve spoustě stránkách posunula. V první sezoně jsem se dostala na pozici jedničky, ale pak přišlo to zranění, které podle mě ovlivnilo i celkové pokračování v Paříži.
Jak vážné to zranění bylo? Co vše to obnášelo?
Před rokem a něco jsem si přetrhla křížový vaz na levé noze. To pro fotbalistu znamená minimálně osm měsíců bez fotbalu. Ale není to nějak mega vážné, je to dost běžné, zvlášť v ženském fotbale. Moje rekonvalescence trvala jedenáct měsíců, v závěrečné fázi jsem měla nějaké komplikace, takže se mi to protáhlo. Teď ale musím zaklepat, všechno funguje a drží tak, jak má.
Jste tedy už na sto procent v tréninkovém procesu? A jak vůbec teď vaše příprava po odchodu z PSG vypadá?
Jsem zapojená na sto procent už někdy od dubna. Momentálně jsem zatím bez klubového angažmá, takže na mě v přípravě nikdo nedohlíží, dohlížím sama na sebe. Jedu si individuální tréninky tady v Česku.
Vraťme se ještě k Paříži. Zažila jste zajímavou kuriozitu: přišla jste do klubu ve stejnou dobu jako Lionel Messi, nosili jste stejné číslo a nyní jste ve stejnou dobu odešli. On míří do Miami, co vy?
Jste první komu to řeknu, ale moje kroky také povedou do Miami. (smích) Ne, to samozřejmě vtipkuji. Sešlo se nám to zkrátka hezky, i s tím číslem. Jsem moc ráda, že jsem tu jeho éru v Paříži zažila.
Povedlo se vám k němu dostat a prohodit třeba pár slov?
Nepovedlo. Viděla jsem ho asi třikrát z tribuny při zápasech. Jednou jsem ho viděla při kontrole u doktora, kde mají muži tréninkové centrum, tak jsem koukala přes sklo, jak trénuje, ale to je s Messim asi můj nejbližší kontakt.
V Paříži je to tedy vyloženě oddělené, že ženy trénují úplně jinde a k mužskému týmu se prakticky nedostanete?
Zrovna v Paříži je mužský a ženský tým dost oddělený. Ani jsme se nikdy nesetkali na žádném společném vánočním večírku, což některé týmy dělají. U nás byla za celou dobu taková událost snad jen jedna a já jsem tam nešla. Potkala jsem ale vlastně Kyliana Mbappého. Byl se na nás podívat na Ligu mistrů, tak nás přišel pozdravit do kabiny.
Vy jste si ho snad i natáčela do vlogu na YouTube, co na to říkal?
Vlastně ani nevím, co říkal, musela bych se podívat na to video. Ale myslím si, že jsem určitě udělala dojem, když jsem mu neřekla ani bonjour a hello, ale rovnou mu narvala kameru do obličeje. (smích)
Co ale teď vy? Bez angažmá už jste nějakou dobu, co byste si po Francii představovala za posun?
Za posun považuji anglickou ligu. To je nyní moje vysněná destinace a s agentem se tam snažíme propracovat.
A vysněný klub?
Žádný vysněný nemám. Mám v Anglii svého favorita, ale toho vám neprozradím.
