Když ‚fanouškům’ nevyjde tiket, píšou, že mě zabijí, říká Strýcová o obtěžování na sociálních sítích
Tenistky patří mezi sportovkyně, které se na sociálních sítích nejčastěji setkávají s obtěžováním. Jednou z nich je i Barbora Strýcová, která po zápasech často nachází v komentářích výhrůžky smrtí. Proč? „Spousta lidí na mě sází a občas to neunesou. A je jedno, jestli vyhrajete, nebo prohrajete,” svěřila se serveru iROZHLAS.cz. Většinou se ale setkává s pozitivními zprávami, které ji mnohdy dokážou namotivovat.
Dá se shrnout, jaké máte zkušenosti se sociálními sítěmi?
Takové zajímavé. Jsem sportovec, který je často v televizi a moje zápasy se často vysílají, takže na mě spousta lidí může sázet. Někdy se jim výsledek úplně nehodí – a je jedno, jestli vyhrajete, nebo prohrajete – a daný člověk má pak pocit, že se na sociálních sítích může ke všemu vyjádřit. Jak jsou frustrovaní, tak ale například píšou, že nás zabijí a že zabijí mou rodinu a že si nás najdou a podobně. To se stává často. Když někomu nevyjde tiket, tak mi píše, že si přeje, abych byla nemocná, a že chce, abych umřela.
Ženy českého sportu promluvily o děsivých komentářích od ‚fanoušků‘. Zažívají stalking i vyhrožování
Číst článek
Dříve jsem si to četla, bylo toho ale hodně. Teď už se dá na sociálních sítích spousta sprostých slov a podobně blokovat, tak se snažím spíš ty lidi blokovat, nečíst to a mazat zprávy. Ale i když jsem na sociálních sítích aktivní, tak přece jenom jsem žena a někdy ty hnusné zprávy a poznámky nezvládám. Někdy mě to semele, jsem z toho pak smutná a špatná. Někdy se dělo i to, že nám lidé fotili zadek v sukýnkách, a to se mi také zdá sprosté.
Mám pak ale i pozitivní zkušenosti a těch je o hodně víc a pro ně tam dávám obsah z mého života. A pořád mě to baví.
Nenávistné zprávy a fotografie vám chodí do soukromých chatů, nebo jsou veřejné, třeba pod vašimi fotkami?
Většinou je to volně. Snažím se to ale hned mazat a blokovat, protože takové lidi tam nepotřebuju. Chodí mi to i do soukromých zpráv, ale většinou to píšou pod fotky.
Mluvila jste i o tom, že vytvářejí nevhodné fotografie. Ty také vkládají veřejně?
To bylo spíš dřív. Pamatuju si u jedné z českých tenistek, že si vytvářeli profily na facebooku, kde uveřejňovali její fotografie a fotomontáže. Myslím ale, že tento člověk byl chycený a potrestaný. Nicméně pak už jsem se o to moc nezajímala, chtěla jsem se od toho stranit. Teď už tohle ale moc není, spíš jsou to ti sázkaři a podobně.
A odpovídáte lidem, nebo je spíš blokujete?
Před pár lety jsem se snažila jednomu muži, který mi zhruba tři roky psal každý den esemesky nebo na sociální sítě, odpovídat. A jednou psal, že za mnou přijede na turnaj, tak jsem mu napsala: „Já už ale v Paříži nejsem.“ A to byla chyba, protože potom se to zhoršilo. Psal mi, že mě zabije a uřízne hlavu a podobně. Od té doby neodpovídám a hned to blokuju. Ale znám lidi, kteří se jim to snaží vysvětlit. A často se stane, že se ten člověk i omluví a řekne, že je třeba smutný z toho, že prohrál peníze.
Některé sportovkyně takové zprávy i uveřejňují a dávají je na instastories a lidi to vidí, jaké zprávy jim chodí. A ti muži se pak stydí.
Ze sítí do reality
Stalo se někdy i to, že někdo od kontaktu na sociálních sítích přešel i k tomu reálnému?
Jednou se mi stalo, ale to mi bylo osmnáct let, že jsme hráli extraligu v Česku a prohrála jsem nebo náš tým prohrál. A večer mi někdo volal, tak jsem to zvedla a tam byly divné zvuky. A pak volal podruhé a najednou říká: „Vím, kde bydlíš, a stojím teď před tvým bytem.“ To jsem se opravdu bála a zavolala jsem kamarádovi, který za mnou přijel.
Ale s někým, kdo mě nejdřív obtěžoval na sociálních sítích, jsem se nesetkala. Spousta lidí, co to píše na sítě, jsou sázkaři, co prohrají. Mají právo sázet, ale prohru neusnesou a emoce je ovládnou.
‚Díky mému tichu mají pocit, že můžou.‘ Slovenské ženy popsaly zkušenost se sexuálním obtěžováním
Číst článek
A skončil ten příběh telefonátem, nebo opravdu dojel?
Potom jsme to telefonní číslo hledali a vyšlo najevo, že někdo někomu vzal v restauraci telefon a opilý mi volal. A ten druhý o tom vůbec nevěděl, tak jsem to pak nechala být. Ženská tenisová asociace (WTA) po nás chce, abychom to reportovali a dávali jim vědět, z jakých účtů nám podobné příspěvky chodí. Ale je náročné takového člověka najít, protože jsou schovaní pod anonymním účtem.
Kromě události, kterou jste popisovala, stalo se vám ještě něco podobného?
Teď už to tolik nehrotím. A hodně to blokuju, takže mi podobné zprávy moc nepřijdou na oči. Nicméně když jsem vyhrála první titul v Kanadě v Québecu, tak jsem byla večer sama na pokoji v hotelu. A někdo mi volal a řekl mi, že mu mám dát lístek na zítřejší zápas, a jestli mu ho nedám, tak mi něco udělá. Volala jsem proto na recepci, abych se zeptala, kdo to byl. Tam mi odpověděli, že nikoho neviděli.
Druhý den jsem proto šla za ředitelem turnaje a tak mě tam trochu víc hlídali. Ale nic se nestalo, nikdy jsem se s tím člověkem nestřetla.
Jsou to podle vás tedy spíše „kecalové“, kteří prostě fungují převážně na sociálních sítích?
Přesně tak. Jenom kecají za počítačem, kde je nikdo nevidí.
Co dokáže pozitivní zpráva?
I tak to musí být velmi nepříjemné…
Nechci ale, aby to vypadalo, že mám na sociálních sítích jen takové lidi. To jsem vám spíš vybrala to nejhorší. Většinou jsou to fanoušci, kteří mi fandí, i když to třeba nejde. Spousta lidí ale neví, že podobné negativní zprávy dostáváme. Ale to tak bude, lidé prostě neumí přenést přes srdce, že prohrávají. Mám sociální sítě ráda, ale někdy je to těžké.
Socioložka: Sexuální násilí se u nás nebere jako celospolečenský problém. Jedna facka ho ale nevyřeší
Číst článek
Zmínila jste, že většinou se setkáváte s pozitivními zprávami. Co vám třeba lidé píšou?
Mám spoustu kreativních fanoušků. Třeba jedna holčička v Číně na mě čeká na každém turnaji a je hrozně pokorná a laskavá. Vždycky vytvoří z hlíny mě samotnou a vypadá to fakt hezky. A mám přezdívku včela, tak mi udělají nějakou včelku nebo mi koupí kryt na telefon s včelou a podobně.
A samozřejmě mám spoustu fanoušků i v Čechách, kteří mě drží i ve chvílích, kdy se necítím dobře, a posílají mi takové povzbuzující zprávy. Lidi, kteří mě podporují a přitom mě neznají, tak mě hrozně motivují k tomu být lepší a hrát i pro ně. Dostala jsem i fotku od jedné holčiny, která si udělala tetování s mým podpisem, a to mě rozbrečelo, bylo to od ní krásné.
Je i nějaká potěšující zpráva, která pro vás byla klíčová a dodnes si ji pamatujete?
Je jich víc. Jedna byla opravdu klíčová, ale o té vám nemůžu říct. Teď mám úplně husí kůži, když na to vzpomínám. Podobné zprávy si opravdu schovávám. Nejsou to jen Češi, ale třeba i Britové. Například je to kluk, který mě sleduje dlouhou dobu a občas mi napíše velmi motivující a povzbuzující zprávu, která mě třeba po minulém Wimbledonu nakopla hrát dál. Nemůžu vám říct jednu, je jich spousta. Jsou to lidé, kteří si to neuvědomují, ale drží mě u sportu.
