Tradiční zdobený perník zná snad každý. Málokdo ale ví, že nejstarší forma českého perníku pochází z 16. století. Jedná se o takzvaný staročeský reliéfní perník, který vždy sloužil spíše k dekoraci. Pevný je totiž jako keramika a na zdi vydrží viset a vonět i 20 let. Podle původní receptury ho vyrábí jen dva lidé u nás.

0:30 8. prosince 2013 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jednou z nich je perníkářka Anna Búřilová z Hodonína, která už se jeho výrobě věnuje přes 12 let. K tomuto řemeslu se přitom dostala úplnou náhodou, když zdědila formy na pečení a nevěděla k čemu jsou. Odpověď získala až na zámku ve Slavkově u Brna.

„Je to stará receptura perníku ze 16. století, první perník, který vznikl v Česku. Přišel k nám z Německa, tam se to jmenovalo peprník, protože tam dávali pepř. Potom se u nás začal dělat bez pepře a to už byl perník,“ vypráví Búřilová.

„Z Podkrkonoší se perník posunoval až na Moravu, mají to i na Slovensku. Mají tam moc forem v muzeích, ale žádného výrobce,“ pokračuje.

Receptura na jeho přípravu je tajná a Anna Búřilová ji jen tak někomu neprozradí. Když s pečením začínala, celý rok trvalo, než nalezla vhodný poměr surovin. V koši tak skončily desítky kilogramů tohoto sladkého pečiva. Nakonec se ale zadařilo.

Perník podle ní v minulosti sloužil hlavně jako svatební ozdoba nebo dekorace světnic.

„Když se narodila dcera, udělalo se těsto a dalo se někam do chladna. Když se dcera chtěla vdávat, těsto se teprve vytáhlo, rozpracovalo a dělaly se z toho svatební ozdoby,“ přibližuje tradici Bořilová.

„Vždycky to byla chlapská práce, protože po dvaceti letech bylo těsto tak tvrdé, že se sekalo sekerou. Med se musel rozpracovat jedině teplem lidských rukou, museli na tom pracovat tvrdě,“ dodává.

Dvacet let těsto odležet paní Búřilová nenechává, stačí prý jen půl roku. I přesto se zpracováním musí pomoci manžel.

„Manžel to musí rozpracovat, rozválet a do každé formy se to musí vmáčknout palci, není na to žádná pomůcka. Já to pak skalpelem dopracovávám. Následně se suší a několikrát se peče, aby se nám vytvořila patina, kterou nám dělá badyán a tmavý lesní med,“ uzavírá Búřilová.

Péct staročeský reliéfní perník naučila kromě manžela i svého syna, který by měl v tomto řemesle i nadále pokračovat.

Štěpánka Kadlečková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít