Rozhovor s Lubomírem Zaorálkem, lídrem kandidátky Sociální demokracie
Český rozhlas přináší rozhovory s lídry všech stran a uskupení, které kandidují v červnových volbách do Evropského parlamentu. Na otázky moderátorky odpovídá Lubomír Zaorálek, lídr kandidátky Sociální demokracie.
Pane Zaorálku, na úvod poprosím velmi stručně dva tři hlavní body vašeho programu.
Slogan, který říkám, je Evropu vrátit lidem, a vlastně mi vadí, že když se člověk podívá na Evropský parlament, tak tam obrovskou roli sehrávají dneska velké lobbistické organizace, které mají paláce přímo v Bruselu a jejich vliv je obrovský.
Z hlediska peněz, jak to vyjádřila společnost, která to monitoruje, je to třicet ku jedné vůči odborům a těch, co mluví za lidi. Z hlediska prostředků finančních to jsou miliardy, kterými uplatňují svůj vliv na nařízení, zákony, které se tam přijímají.
Jaká společnost to takto vyčíslila, pane Zaorálku?
Corporate Europe Observatory, jak to přeložit, monitorovací společnost, která monitoruje korporátní firmy a paláce, které dneska, dokonce máte takovou guide tour v Bruselu, že vás vozí po hlavních palácích velkých lobbistických společností.
A není lobbista součástí demokratického systému?
Ano, pokud tedy váha není, jak jsem říkal, třicet ku jedné v penězích a deset ku jedné v čase, tak jak oni alespoň ve svých textech dneska, nedávno jsem je zrovna navštívil, tak mi říkali tady ta zjištění, pracují na tom léta.
Mě tady tahle problematika hodně zajímá, protože u Evropského parlamentu je to těžší než u národního, protože je to dál, je daleko obtížnější do toho proniknout a je daleko těžší učinit to srozumitelné lidem. Aby to bylo opravdové politické bojiště, kde se posazuje veřejný zájem. A to je to, co mi vadí.
Když říkáte, že Evropa lidem teď nepatří, patří podle vás lobbistům, jak byste vysvětlil české veřejnosti roli Evropského parlamentu, roli Evropské unie?
Snažím se o to, přiznám se vám, že jsem teď posledních dva a půl roku přednášel na dvou vysokých školách a vysvětloval jsem, jak ten systém funguje. Takže mně připadá, že o tom stále málo víme, že pochopit systém, který je dost složitý, tu debatu, která se jedná mezi Evropskou radou, Evropskou komisí, Evropským parlamentem, není jednoduché.
A jestli bereme Evropu vážně, to říkám, berme Evropu vážně, zajímejme se o to, co se děje, jak funguje Evropská rada, jak funguje Evropská komise, a jde o to, aby skutečně se z toho stalo místo politického boje, kde se střetávají zájmy a kde poslanci opravdu mluví za občany.
Takže byste se snažil to třeba ukazovat na akademické půdě, vysvětlovat?
Ne na akademické půdě, tam se přijímají zákony, ve kterých se zrovna zájmy projevují, takže tady to musí být bojiště v tom smyslu, musí být vědět, že tam někdo za lidi mluví proti přesile velkých korporací, které to tam realizují pořád. To byla Lisabonská strategie v roce 2000, to byla evropská strategie Evropa 2020, naposled Zelená dohoda.
Paní Ursula von der Leyenová, když to začalo v roce 2019, tak si udělala poradní sbor, a tam najdete právě velké banky a najdete tam velké lobbistické korporáty, které de facto měly klíčový vliv na to, že když se do toho ty peníze vrhly, tak banky z toho udělaly finanční nástroje a na tom profitovaly. A domácnosti chudly.
Když jsme u Green Dealu, tak chcete sociálně spravedlivou transformaci, podle vás tedy není nastavena správně, nevím, třeba když je tu Evropský fond spravedlivé transformace na pomoc českým a moravským regionům zasaženým těžbou uhlí?
Absolutně nedostatečné. Teď si vezměte, nedávno paní Jourová, komisařka končící, dělala rozhovor, když se jí ptali, co by udělala jinak, tak tam řekla: Hlavně víte, mně to strašně vadilo, že když se dělaly dohody kolem hlavně teda dekarbonizace, tady tahle část Zelené dohody, tak že jsme nepožadovali žádné studie sociálních dopadů, dopadů na podniky, dopadů na lidi. Říkala, tohle by se mělo začít urychleně dělat. Takže to je sice pěkné, ale připadá mi to trochu pozdě.
Studie se dělaly, ale paní Jourová zrovna třeba říkala, že je považovala za nedostatečné.
Jemně řečeno, že byly naprosto k ničemu.
Protože máme omezený čas, moc se omlouvám, ráda bych si vzala ještě další z vašich bodů v programu, chcete prosazovat sjednocení sektorových daní, daní z mimořádných zisků napříč státy Evropské unie. Nedávno ale byla schválena evropská směrnice platná od začátku roku 2024 o zdanění nadnárodních firem. Čili také není podle vás dostatečná?
Absolutně ne. Vezměte si poslední projev pana prezidenta Macrona, mluví tam o tom, že má být harmonizace základů daně, to není, mluví o dani z finančních transakcí, vyjmenuje tam dokonce pět daní, které by se měly začít dělat. Česká republika není schopna dostat daně z velkých korporací, které působí na našem území, to znamená, že tahle vláda se o to ani nesnaží.
Jakkoliv zvedla korporátní daň.
Ale to se, rozumíte, vždyť přece teďka bylo napsáno, že velké korporáty v roce 2023 převedly, na dividendách si odvedly tři sta miliard, ale na transferech, na meziodvětvových scénách to je údajně dalších tři sta miliard. To jsou gigantické peníze, česká práce, která odplouvá z České republiky.
K tomu vláda dělá strašně málo a měla by dělat samozřejmě ona, ale Evropa nám tady může pomoci třeba tím, třeba harmonizací základu daně. Ona má sílu na to, aby korporáty platily, že tam, kde máte výrobu, tam kde máte pracovníky, tam musíte danit. Část těch daní prostě musí do těch zemí, kde pracují, kde vyrábějí a kde mají pracovníky. Tohle je možné změnit, v tomhle nám Evropa velice může pomoci.
K tomu chcete evropskou regulaci výše odměňování v nadnárodních firmách, tak pokud si to sečteme, tak nebude to příliš regulací na to, aby vůbec Evropská unie byla konkurenceschopná, aby zkrátka firmy odsud neutíkaly třeba do Asie?
To jsou legendy, víte, to jsou legendy, tady tahle představa, která se tady často vrací. Mě to trochu děsí, protože když se podíváte na novou agendu, kterou má mít nová Evropská komise, tak je na prvním místě konkurenceschopnost. Ano, to je důležitá věc, protože Evropa se propadá. Ale je naprostý omyl si myslet, že konkurenceschopnost se má dít tak, že se budou oslabovat práva zaměstnanců.
A když budete, prosím, regulovat firmy, tak budou ochotny tady investovat?
A teďka bavme se o tom, že regulace firem, heleďte se, Česká republika, banky, vy si myslíte, že je někdo vyžene z České republiky? Teď, když centrální banka měla vysoké úrokové míry, tak Česká republika byla největší zlaté vejce v Evropě. Zahraniční banky se u nás mají tak dobře, že je nikdo nevyžene, i kdybyste jim polovinu toho, co odvádějí, vzala, tak vám garantuji, že odsud neodejdou. To jsou všechno pověsti.
Všechny rozhovory s kandidáty do europarlamentu najdete na zpravodajském serveru iROZHLAS.cz.
