OBRAZEM: Otisk baťovského světa Zlíně. Prohlédněte si srovnání, jak dnes vypadají budovy Tomáše Bati
Zlín se na začátku 20. století dramaticky změnil. Na svědomí to měl podnikatel Tomáš Baťa. Podívejte se na snímky i srovnávací fotografie, které ukazují proměnu města.
První vlastní budovu vybudoval Tomáš Baťa naproti zlínskému nádraží už v roce 1900, tehdy pro 120 zaměstnanců, ale v roce 1923 už firma Baťa zaměstnávala 2160 lidí.
Zlín: Čtvrtím s baťovskými domky se přezdívalo Amerika ve Zlíně a nemají ve světě obdoby
Ve Zlíně tehdy žilo 5285 obyvatel. To je zlomek toho co dnes, podle posledních údajů Českého statistického úřadu obývá dnes město přes 74 000 lidí.
FOTO: Budova č. 21, tzv. Baťův mrakodrap, dokončená roku 1938 dle projektu Vladimíra Karfíka. Byla jednou z prvních výškových staveb v Evropě. Raritou je výtah a zároveň kancelář šéfa firmy Baťa o rozměrech 6 x 6 metrů s umyvadlem a klimatizací. Zdroj: Státní okresní archiv Zlín, Zlínský architektonický manuál a Jana Volková
Jak se žilo ve Zlíně 20. let 20. století?
Dobové fotografie zachycují spokojené aktivní mladé ženy a muže v kulisách rostoucího moderního města. „Přezdívalo se mu Amerika ve Zlíně. Ale nejsem si tak úplně jistá, že to byla taková selanka, jak vyznívá z fotografií,“ říká historička Miroslava Štýbrová.
FOTO: Náměstí Práce – vlevo budova Obchodního domu, uprostřed tehdejší Společenský dům, dnes Interhotel Zlín, před ním budova Velkého kina. Zdroj: Státní okresní archiv Zlín, Zlínský architektonický manuál a Jana Volková
Všechno bylo usměrňováno firmou Baťa. Budovaly se obytné domy v červené barvě z cihel, protože to byl nejlevnější materiál a navíc Baťa vlastnil i cihelnu. Byly to tzv. půldomky, protože jedna „kostka“ obsahovala dva byty. „Určitě se tady lidem žilo dobře. Měli zajištěné zaměstnání a měli jakési nadějné vyhlídky.“
FAKTA O ZLÍNĚ
1322 – první písemná zmínka o městě
18. století – zřízena manufaktura na bělení prádla
19. století – výrobna zápalek a první továrny na boty
1894 – vznik Baťových továren na boty
1949 – ze Zlína se až do roku 1990 stal Gottwaldov
1961 – proběhl první ročník festivalu filmů pro děti a mládež
Ale mělo to i svůj rub. „Například do domácností po ránu docházely pracovnice sociálního odboru firmy Baťa a na speciální kartičky zaznamenávaly, jak bydlení v baťovských domcích funguje. Kontrolovaly, zda mají obyvatelé upravenou předzahrádku, zda mají dostatečně zásobenou spíž, zda je všude uklizeno, zda se žena nevyskytuje v nějakých otrhaných šatech či rozbitých botičkách,“ vypráví historička.
V baťovském období se lidé učili žít městským způsobem života. „Nesměla se tu třeba chovat žádná domácí zvířata, na zahrádkách nesměli pěstovat zeleninu. Všechno bylo podřízeno jakémusi diktátu.“
FOTO: Zlínská radnice na náměstí Míru ve Zlíně. Byla postavena v roce 1923 na místě starší vyhořelé renesanční radnice zlínským architektem Františkem Lydií Gahurou. Zdroj: Státní okresní archiv Zlín, Zlínský architektonický manuál a Jana Volková
Proměny z hlediska architektury
Mezi 1920 až 1930 změnil Zlín takřka kompletně svoji podobu. „Tomáš Baťa získal pozemky od Štěpána Haupta-Buchenrodeho, majitele panství, koupil si jeho zámek, takže se mohlo rozvíjet celé centrum Zlína,“ říká Ladislava Horňáková, kurátorka sbírky architektury Krajské galerie.
FOTO: Zlaté jablko vybudované v roce 2008 nahradilo staré historické domy na východní straně zlínského náměstí Míru. Zdroj: Státní okresní archiv Zlín, Zlínský architektonický manuál a Jana Volková
Nejdříve byla postavená tržnice, kde bylo i kino. Začala se stavět nemocnice pro zaměstnance, protože Baťa věděl, že zdraví lidé budou podávat větší výkony. Také byly postaveny Masarykovy školy, na jejichž místě dnes stojí centrum od Evy Jiřičné. Začaly vznikat nové baťovské čtvrti.
O barvě baťovských domků s Ladislavou Horňákovou, kurátorkou sbírky architektury krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně
„Baťa oslovil architekta Jana Kotěru a první plán vývoje Zlína vznikl už v roce 1916. Na dnešní dobu byl velmi utopistický, protože netušili, jak rychle se Zlín rozvine. Zamýšleli spíš malou osadu u továrny, kde bude konzum, nějaký společenský dům a zahrady, kde si dělníci můžou odpočinout. To byla Baťova vize, protože odpočatý dělník lépe pracuje.“
FOTO: Tovární areál Baťových závodů s typickými budovami s cihelnými vyzdívkami a velkými okny. Zdroj: Státní okresní archiv Zlín, Zlínský architektonický manuál a Jana Volková
Na Jana Kotěru navázal František Lýdie Gahura, který se až do roku 1945 stal hlavním urbanistou. „Kdyby věděli, kolik jednou bude aut, tak by silniční síť určitě byla už tehdy daleko více dořešena,“ myslí si kurátorka.
Celkem bylo ve Zlíně postaveno 2000 baťovských domků. Čtvrti z těchto domků jsou nejenom zlínským unikátem, ale ve svém rozsahu nemají obdoby ani jinde ve světě.
FOTO: Areál Baťových závodů, budova č. 14 a č. 15. Zdroj: Státní okresní archiv Zlín, Zlínský architektonický manuál a Jana Volková
Jaké se vyráběly boty
Ve 20. letech se prosadila asymetrická výroba obuvi, to znamená rozlišení obuvi na levé a pravé chodidlo. „Firma Baťa toto rozlišení u svých populárních baťovek zavedla až před první světovou válkou,“ upřesňuje historik a kurátor sbírek obuvi Michael Heinrich.
FOTO: Tovární areál Baťových závodů. Zdroj: Státní okresní archiv Zlín, Zlínský architektonický manuál a Jana Volková
Dvacátá léta byla ve znamení tance. „Lidé si chtěli odpočinout, odpoutat se od hrůz první světové války, tak chodili na zábavy. Velmi populární byly například dámské střevíce se zapínáním přes nárt do tvaru T, které dobře seděly na noze. Nebo taneční pánské polobotky s velmi protáhlou špičkou. Tato obuv se nazývala šimi podle tance, který se k nám rozšířil z Ameriky,“ říká historik.
BAŤA A ZLÍN
1923 – firma Baťa vyrobila 2 miliony párů obuvi
1929 – firma Baťa vyrobila už necelých 16 milionů párů obuvi, přičemž v tomto roce se v celém Československu vyrobilo asi 48 milionů párů. To znamená, že firma Baťa měla v této době velký podíl na trhu.
Od konce 60. let se začalo budovat sídliště Jižní svahy, které navazuje na odkaz baťovské architektury
2001 – byla založena Univerzita Tomáše Bati
Firma Baťa poskytovala zákazníkům ještě další službu. „Když si dáma přinesla do prodejny ukázku barvy své večerní róby, tak jí boty v prodejně do tří dnů nabarvili tak, aby ladily s garderobou.“
Populární byly také boty zvané meltonky, které byly určené do zimy. Byly z teplé vlněné tkaniny a název pochází z anglického města Melton, odkud je i tento materiál. Na konci 20. let začala výroba tenisek, sportovní obuvi, bruslí nebo také trampek, které se hodily pro turistiku.
Po druhé světové válce byly Baťovy závody znárodněny a vznikl podnik Svit. Na začátku 21. století se původní velký podnik ale rozpadl a na obuvnickou tradici navázalo několik menších firem. Boty se ve Zlíně šijí dodnes, ale v menším množství. Obuvnictví se stále daří a místní věří, že tomu tak bude i za dalších 100 let.
Boty v roce 2123 z 3D tiskárny?
„Každý z nás si nechá svá chodidla naskenovat 3D skenerem a své míry nahraje do databáze. Představme si, že budeme bydlet v bytovém domě, který bude mít v suterénu technologické centrum s 3D tiskárnami. Nové boty si budeme kupovat online. Digitální data vybraných bot se propojí s mírami v databázi a budou doručeny přímo do technologického centra. A právě tam nám naše boty vytisknou na 3D tiskárně přesně podle našich představ,“ odhaluje svou vizi návrhářka a producentka designu obuvi ze Zlína Eva Klabalová.
3:14
Nové objevy o Baťově vile. Postavil ji vizovický stavitel Novák, nikoliv slavný architekt Kotěra
Číst článek
Podle ní se v tomto centru budou také vyrábět nové materiály ze starých, takže vaše boty budou vyrobené třeba ze staré lahve od mléka nebo od pracího prostředku. Stejným způsobem si budete moci vytisknout třeba i náhradní díl na vysavač.
A jak by mohl Zlín vypadat za dalších 100 let z hlediska rozvoje? „Předně doufám v to, že bude existovat fyzicky, bude uspořádaný kolem nějakých ekologických a energetických uzlů. Nebude se muset jezdit tolik autem nebo jinými prostředky. Může se rozvíjet do šířky, to znamená zvětšovat svou zastavěnou plochu podél vodního toku, může se rozrůstat do výšky. Je potřeba s tím nakládat velmi opatrně a ohleduplně vzhledem k architektuře a urbanismu Zlína,“ říká ředitel kanceláře architekta města Zlína Jindřich Nový.
Kdo si v baťovském období mohl boty dovolit? A jak vidí budoucnost města studenti zlínského gymnázia? Poslechněte si ve zvukových záznamech vždy vlevo výše.
