Amazonie je poklad. Asi o ni ale musíme přijít, aby nám to došlo, říká Čech v čele ekvádorské nadace
Zatímco svět upírá pozornost na rekordní úbytek pralesa v Brazílii, snaha o záchranu Amazonie hranice nejlidnatějšího státu Jižní Ameriky dalece přesahuje. S rozlohou přes pět milionů metrů čtverečních se prales rozpíná přes osm zemí – od Surinamu až po Ekvádor. Právě tam se organizace Bosque Medicinal v čele s Romanem Kollárem snaží bohatství pralesa ochránit. „Překvapuje mě, kolik Čechů chce pomáhat,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.
Už když se před osmi lety do jihoamerického Ekvádoru stěhoval, zelených ploch ubývalo. Román Kollár se proto se skupinou dalších nadšenců rozhodl kousek pralesa ochránit sám – koupí pozemku a zamezením přístupu těžařům.
Požár Amazonského pralesa je vidět i z vesmíru. G7 nabídla pomoc postiženým jihoamerickým státům
Číst článek
Společným úsilím tak vznikla ekvádorská nadace Bosque Medicinal, což v překladu znamená léčivý les, a její česká sesterská neziskové organizace Forest Ink. Dnes díky pomoci nejen z Česka v Ekvádoru vlastní na 52 hektarů půdy kolem přírodní rezervace El Paraíso. „Když řekneme, že chceme koupit pozemek, abychom ho uchovali, a ne abychom tam těžili nebo farmařili, místní jsou nadšení,“ popisuje Kollár v rozhovoru.
V posledních dnech a týdnech se hodně mluví o požárech v Brazílii, které ohrožují Amazonský prales, stejně jako o rekordním odlesňování. Brazilská vláda je pod palbou kritiky jak od vlastních obyvatel, tak od mezinárodního společenství, že nechala situaci zajít moc daleko. Jaká je situace v Ekvádoru, kde svou pomoc soustřeďujete vy?
V Ekvádoru se to děje taky. On deštný prales sám od sebe nehoří. Rozdělat oheň v Amazonii není vůbec jednoduché, špekáček si tam jen tak neupečete, potřebujete k tomu nějaké umění, hlavně je k tomu ale zapotřebí člověk. Plochy, které nyní hlavně v Brazílii hoří, musely být už dávno pokácené. A tohle se delší dobu děje taky v Ekvádoru. Větších lesních ploch tam mnoho nebylo už když jsem se tam přestěhoval, úbytek způsobuje zemědělství a chov dobytku. Zalesněné plochy, které nejsou přístupné autům, ale stále existují.
Existuje snaha ze strany vlády tenhle trend zastavit?
Politika státu je delší dobu taková, že většina chráněných rezervací a národních parků, kde bylo dlouhodobě zakázáno lovit, bydlet, těžit, je kvůli ní ve velkém ohrožení. Pozemky se začaly prodávat a uvolňovat těžbě. To je i případ projektu Mirador na jihu Ekvádoru, v rámci nějž dostala povolení těžit na 70 tisících hektarů lesa Čína, a to na 30 let. Těžba se připravuje, kácí se obrovské plochy. Už teď je přitom jasné, že to bude mít velmi neblahý dopad na životní prostředí v okolí – ke kontaminaci vzduchu a znečištění řek už dochází a zdá se, že bude hůř. Peníze, které stát za povolení dostal, už jsou navíc investované na další budování silnic a cest a vůbec se neřeší, kdo krajinu bude opečovávat, až těžba skončí.
‚Brazílie odlesňování zastavit nechce.‘ Norsko přerušilo finanční podporu amazonského fondu
Číst článek
V místech, kde působíme my, toho lesa taky moc nezbývá. Nyní se připravuje dalších 40 tisíc hektarů v ochranném pásmu pro těžbu a geologický průzkum. Situace v Ekvádoru byla také prvním impulsem, který přinutil zajímat se o Amazonský prales třeba herce Leonarda DiCapria, který před dvěma měsíci spoluzaložil fond na záchranu Amazonského pralesa.
Bylo to v reakci na situaci v národním parku Yasuni, kde docházelo kvůli těžbě ropy ke konfliktům s původními obyvateli z kmene Waorani. DiCaprio už tehdy upozorňoval na to, že tam dochází k velkému znečištění, nikdo s tím ale samozřejmě nic nedělá. Záchranu pralesa se teď však snaží podpořit, nebo alespoň ukázat na ten problém, různé zahraniční neziskové organizace.
Na co přesně se Bosque Medicinal v oblasti zaměřuje a jak souvisí s českou neziskovou organizací Forest Ink?
Obě organizace vznikly společně, Forest Ink je naše sesterská organizace v Česku. Celý projekt jsme rozjeli někdy v roce 2012, kdy jsme se se skupinou nadšenců rozhodli, že koupíme část Amazonie a budeme ji chránit před těžaři, protože nám bylo už delší dobu jasné, že je to problém a vše, co je ve vlastnictví státu, je v nějakém nebezpečí. Nadaci jsme nazvali Bosque Medicinal, což znamená léčivý les, a usadili jsme se nedaleko rezervace El Paraíso, která má asi 550 hektarů a leží v ekvádorské provincii Morona Santiago. Kolem rezervace jsou pozemky vlastněné farmáři, kteří plochy s trávou neustále rozšiřují, aby získali pastviny. Rozhodli jsme se tak vybrat peníze a koupit pozemky, které s touto rezervací sousedí, abychom je k ní buďto přiřadili, nebo vytvořili soukromou rezervaci a zamezili těžařům v přístupu.
Dneska už máme 52 hektarů pralesa, další hektar jsme pořídili mimo něj. Zde dokončujeme stavbu lesní stanice, která bude sloužit pro účely výměnných pobytů. Rádi bychom zde vytvořili také botanickou zahradu a zřídili hlídky, které by zamezovaly ilegálnímu lovu. Plán je mít i školku sazenic stromů a rostlin, vytvořit vzdělávací systém pro studenty, spolupracovat dál s místními a ukazovat jim alternativy, jak vydělat peníze jinak než pomocí kácení a likvidování pralesa. Mimo to se ale věnujeme třeba taky ekoturismu.
Zmiňujete pozitivní motivaci pro záchranu pralesa. Díky vám i jiným organizacím se mohou zapojit také Češi. Máte pocit, že zájem roste?
Ano, jsem i docela překvapený, kolik lidí se na nás obrací s nabídkou pomoci. Nejde jen o Čechy, cestujeme i do jiných zemí Evropy, kde je to dost podobné. Jsem ale taky překvapený, kolik lidí podporuje českou organizaci Forest Ink. Povedlo se nám navázat spolupráci také s univerzitami v Česku i v zahraničí. Jedním z výsledků je třeba projekt Unida, v němž se sdružuje 13 univerzit, které chtějí pomoci obnově Amazonie. K pomoci se neustále připojují další a další lidé – asi i proto, že se o tom mnohem více mluví a začínáme si uvědomovat, že se nás globální oteplování také týká. Svět je globalizovaný a informace se šíří rychle. Hodně lidí nás navštěvuje i v Ekvádoru a zapojuje se do dobrovolnických programů. Lidé začínají víc chápat provázanost a ekosystém naší planety.
‚Každý může přispět‘
Na internetu se objevují výzvy k udržitelnější a ekologičtější životosprávě, která sama o sobě pomůže k ochraně pralesa. Mezi tipy patří veganská strava, recyklace a podobně. Myslíte si, že tohle je efektivní způsob – vychovat zodpovědnější občany planety, kteří si uvědomují, že jde o globální problém?
Myslím si, že by to tak mělo být. To, že planeta má problém s člověkem, takovým velkým parazitem, to si uvědomuje podle mě všichni. Myslím, že nikdo z nás jako jednotlivec není ničitel, který by chtěl jít do lesa a vypálit ho. Nikdo není zloun, který by chtěl jenom škodit. Je to opravdu spíš globální problém – je nás tady hodně a každý z nás má nějakou potřebu vlastnit, ať už dům, auto nebo ob rok nový telefon. Nemyslím si, že je to o tom, že bychom všichni měli jezdit něco zachraňovat, spíš záleží na tom, jak si nastavíme vlastní život a svědomí. Jak přemýšlíme nad tím, jestli opravdu potřebujeme spotřebovat tolik papíru, jestli opravdu potřebujeme tolik vody na umytí auta, jestli je nutné třikrát denně jíst nějaký hovězí biftek.
Je pravda, že nejvíc Amazonii zasahuje odlesňování kvůli dobytku a spotřebě masa, což ukazují různá data. Kdyby se snížila spotřeba masa, určitě by to pomohlo, je to koneckonců jen odpověď na poptávku. Vše se točí kolem toho, co spotřebujeme, co vyhazujeme, jak recyklujeme, jak moc odpadu produkujeme. A já věřím, že každý člověk může přispět.
Poklad pro další generace
Co by se podle vás muselo stát, abychom se k Amazonii začali chovat lépe a uvědomili si její význam?
Já myslím, že nic. Upřímně si myslím, že o ten prales musíme přijít, musíme zažít krizi, která bude fatální a bude stát spoustu životů, abychom si uvědomili jeho význam. Není to o tom, že jeden vědec něco řekne, protože za chvilku přijde další a řekne něco jiného. Asi o Amazonii prostě musíme nejprve přijít, abychom si jí začali vážit.
Vládnutí Bolsonara v Amazonii: pralesa rekordně ubývá, stejně jako pokut za jeho kácení
Číst článek
Jako Češi a Evropané tu zkušenost s devastací vlastní krajiny máme. Amazonie je plícemi planety a my je potřebujeme taky. Je to taková živá lékárna, botanická zahrada – spoustu věcí tam zůstává neprozkoumáno a je možné, že ani nestihneme všechno poznat. Myslím, že už jen to, že v Amazonii budeme vytvářet pozitivní příklady pro místní a lokální komunity, ukazovat jim, jaké bohatství tam mají, může být dobrý první krok. Když pracujeme s ekvádorskými komunitami, lidé jsou ochotní. Když jim řekneme, že chceme koupit pozemek, abychom ho uchovali a ne abychom tam těžili nebo měli krávy, jsou z toho nadšení. Mají velký vztah k přírodě a není to vůbec o politice. Všem nám jen záleží na tom, jak jednou budou žít naše děti.
Propojení s pralesem je velmi důležité také pro původní obyvatele, ostatně často v médiích můžeme číst o dopadech rekordního úbytku Amazonie právě na ně. Měl jste někdy možnost zažít to na vlastní kůži?
Ano, to spojení vnímám hodně silně. Stejně ale vnímám hodně silný tlak západní společnosti, který do těch komunit proudí a místním dává pocit, že najednou potřebují věci, bez kterých se dosud obešli. Kmeny jsou schopny z pralesa získávat potravu, materiál a přežít na místech, kde bychom to my nezvládli asi ani týden, což je úchvatné vidět. Lidé se tam rodí v kuchyni, kde je hliněná podlaha a oheň – tam se člověk narodí, zakope se tam do země placenta, a tam jednou i umře. Vše je to ve spojení se zemí, s přírodou, pro nás lidi z měst je to někdy až nekomfortní.
Místní vám dokážou ukázat nejrůznější rostliny a popsat, k čemu pomáhají a co léčí. Každý druhý je takový lékárník. Ačkoliv to povědomí mají všichni, u mladé generace je zájem samozřejmě menší. Součástí našeho projektu je tak například taková informační banka, která ukládá informace o tom, jak kmeny a národy z Amazonie rostliny používají, co pro ně znamenají, aby se tradice zakonzervovala i pro případ, že se nám podaří Amazonii, nebo aspoň její část, zachovat. Abychom jednou věděli, jak původní obyvatelé rostliny užívali a znali. Věřím, že je to poklad, který by bylo dobré pro další generace zachovat.
