Významné průmyslové stavby chátrají a mizí. Většinou totiž nejsou památkami
Vlna krachujících podniků za sebou po roce 1989 zanechala tisíce opuštěných továren, které v současné době chátrají a ustupují developerským projektům. Památkáři s tím nemohou nic dělat, průmyslové budovy totiž většinou nejsou na seznamu kulturních památek.
Typickými příklady jsou textilní továrny v severních Čechách, Waltrovka v pražských Jinonicích nebo bývalá strojírenská továrna Rustonka v Karlíně. Její historické jádro, kotelnu a komín, zbourala firma JaT před necelým měsícem.
„Taková jednopatrová klasicistní budova a za ní byly potom různé montovny. Tam na rohu byla veliká hala,“ prochází Kateřina Bečková z Klubu za Starou Prahu místem, kde ještě před měsícem stálo jádro bývalé Rustonky. Strojírenský podnik založili v 19. století bratři Thomasové.
Komín a kotelnu, které z průmyslové stavby zbyly jako jediné, zboural developer na konci února. Místním i ministerstvu kultury přitom dlouhá léta tvrdil, že Rustonku zakomponuje do svého projektu.
„Viděla jsem vizualizaci, kde byla kotelna navržená jako jeden z objektů nového administrativního celku. Nevím, co tam plánovali, jestli nějaký obchod nebo kavárnu. Všechno by bylo dobré,“ myslí si Bečková.
Podle obchodního ředitele developerské firmy JaT Martina Kodeše byla demolice nutná. Komín ani kotelna údajně nebyly staticky v pořádku. „Po jednání se statikem bylo rozhodnuto, že to prakticky není reálné, takže jsme ten komín shodili,“ vysvětluje.
Chyběla legislativní ochrana
Pozemek u Invalidovny získala firma od města v roce 2007. Už v tu dobu byla demolice areálu zpečetěna. Národní památkový ústav a ministerstvo kultury se s developerem snažili vyjednat, aby na pozemku ponechal alespoň kotelnu a komín. To se podařilo, jenže jen na dobré slovo.
„Legislativní ochrana tady nebyla žádná, proto došlo k tomu, že se kotelna a komín zbouraly,“ říká Eva Dvořáková, specialistka na technické stavby z Národního památkového ústavu. Stavbu prý nešlo nijak ochránit, protože nebyla vyhlášena kulturní památkou.
Významných technických staveb s podobným osudem jako Rustonka je ale podle Dvořákové v současné době v České republice celá řada: „Ať je to Frýdek-Místek, Landsbergerova továrna, jsou to textilní továrny v severních Čechách. Příkladů je hodně a je to jako v jeden moment.“
Za problém považuje Dvořáková skutečnost, že průmyslových staveb jsou v zemi desítky tisíc. Města ani developeři je na rozdíl od starších památek často nevnímají jako historickou stavbu s jistým geniem loci.
Příklady citlivé rekonstrukce
„Pokud jde o Prahu, tak hodnotu mají pozemky, nikoliv stavby na nich. A to je vlastně takovým akcentem, kdy developer potřebuje získat pozemek, rychle postavit novou věc a prodat. Nikdo se nezamýšlí nad hodnotou historické zástavby, v tomto případě průmyslové zástavby,“ dodává Dvořáková.
Národní památkový ústav se demolicím snaží předcházet tím, že ukazuje příklady, kde developeři průmyslové objekty s citem zrekonstruovali a využili ke svým účelům.
„Je to třeba městský úřad v Semilech, který sídlí právě v původní textilce. Ale když se vrátím třeba do historie, tak existuje úžasný příklad nového využití textilní továrny v Trutnově. Z textilky nejprve vznikly výstavní prostory, posléze tam sídlil okresní úřad a dneska je tam myslím pozemkový fond,“ upozorňuje Dvořáková.
